Začít úplně od znova: Jak je těžké zvyknout si na nový život po vysídlení
Publikováno: 29. 4. 2024 Doba čtení: 3 minuty
Příběhy vysídlených lidí se zdají nekonečné. Všechny mají něco společného, ale každý z nich je zároveň něčím jedinečný. V každém z nich se opakuje donucení všeho se vzdát, opustit svůj domov a vydat se na cestu do neznáma.
To je případ přes 100 000 etnických Arménů a Armének, kteří byli vysídlení z Náhorního Karabachu do Arménie a každý den se potýkají s řadou problémů. Děláme vše pro to, abychom tyto lidi podpořili a pomohli jim s řadou překážek, kterým kvůli vysídlení čelí. Díky podpoře Evropské unie jsme mohli pomoci zhruba 416 rodinám (2171 lidem) prostřednictvím pokrytí jejich účtů za elektřinu a s přečkáním krutých mrazů v zimním období.
Tak jsme pomohli například Mile a Lianě.
„Moje učitelka v Gorisu je milá stejně tak, jako učitelka v Náhorním Karabachu.“
Mila pochází z Hadrutu a vysídlení zažila dvakrát: nejprve v roce 2020, a poté o tři roky později. Podruhé už se Mila vrátit nemohla. Teď žije v pronajatém domě v Gorisu se svým manželem, pěti dětmi, matkou a bratrem. Na den, kdy musela opustit svůj domov v Náhorním Karabachu, vzpomíná se slzami v očích:
Vzali si s sebou jen své dokumenty. Děti si stihly odnést jen fotoalba ze školy.
Mily nejstarší dcera Angelina má talent na malování. Jednou dokonce namalovala svoji učitelku v Náhorním Karabachu, se kterou po vysídlení ztratila kontakt. Kreslení se ale stále věnuje a jeden její obraz je dokonce vystaven ve škole v Gorisu. I přes všechny starosti Angelia říká: „Moje učitelka v Gorisu je milá stejně tak, jako učitelka v Náhorním Karabachu.“
Děti si postupně zvykají na nové prostředí. Chodí do školy, na hodiny tance a stále hledají způsoby, jak se naučit něco nového a rozšířit si obzory. I přes všechny těžké chvíle, které zažily, jsou stále optimistické, plné nadšení a předváděly nám tance a písničky, které se naučily.
Naše výrobky nás živí
Liana, která musela se svojí rodinou opustit Stepanakert, nám ukazuje výrobky její třináctileté dcery Angeliny. Angelina vyrobila z koberců pouzdra nebo magnetky na lednici s arménskými motivy.
Angelina studovala poslední čtyři roky v Náhorním Karabachu tkaní koberců. Kvůli vysídlení ale nemohla dokončit poslední rok studia, který jí zbýval. To ji ale neodradilo a v Arménii se svému koníčku i nadále věnuje a své výrobky prodává. Ale věci, které si s sebou přivezla z domova v Náhorním Karabachu pro ni mají speciální význam, ty si pečlivě schovává.
Rodina, která nyní žije v pronájmu v domě v Gorisu, má osm členů: Lianu, jejího manžela, pět dětí a Lianinu matku. Potýkají se ale s problémy. V domě je vlhko, tak musí neustále topit dřevem a elektřinou, aby se dalo v domě alespoň v noci spát.
V Náhorním Karabachu pracovala Liana jako cukrářka. Připravovala různé zákusky, dorty a koláče. Bohužel si ale s sebou do Arménie nemohla vzít vše potřebné, aby mohla cukrovinky vyrábět. Přesto ale doufá, že se jednoho dne k cukrářství vrátí, a bude znovu jejím koníčkem i zdrojem příjmu.
Tyto příběhy jsou důkazem toho, jak důležitá je pro vysídlené lidi i ta nejmenší forma pomoci. Společně s našimi partnery Medecins du Monde (MdM) a Mission Armenia (MA) proto spolupracujeme za podpory Evropské unie na dalším projektu. Různými způsoby pomáháme na 23 000 lidem, kteří byli zasaženi konfliktem v Náhorním Karabachu v září 2023, včetně hostitelské komunity v Arménii. Během zimních měsíců zajišťujeme těmto domácnostem ekologické brikety na vytopení domů a pomáháme jim pokrýt výdaje za služby. Pro děti ve věku 3-15 let jsme založili několik bezpečných míst. Dále poskytujeme poukázky na vybavení, oblečení a praktické věci, jako jsou skládací postele nebo přikrývky.
Každá část programu je přizpůsobena v různých regionech tak, aby byly zajištěny potřeby ohrožených lidí. S pomocí místních autorit jsme určili rodiny, které potřebují naši pomoc.
