Žalovat se nemá (?)
Publikováno: 31. 12. 2015 Doba čtení: 2 minuty
Po několika letech jsme se viděly s Irenou. V minulosti jsme řešily bydlení, výchovné problémy dětí, výživné na nezletilé děti, teď už je všechno jinak. Bydlení by mohlo být lepší, děti už jsou velké, oběma bylo 18 let… A vlastně kvůli tomu je ráda, že mě potkala. Mohla bych za ní přijít domů? Potřebuje poradit…
Na Romana si dobře pamatuji. Na základce „blbnul,“ puberta, parta, ulice. Spouštěčem byl rozchod rodičů. Tehdy bylo Romanovi 13 let. Jeho „blbiny“ ho stály dost. Základku dochodil v dětském domově a pokračoval rovnou do výchovňáku. Utíkal… Ze začátku za matkou, pak za partou. No, naštěstí se ve výchovňáku vyučil a v 18 hurá domu. Roman si zvykl, že mu nevychází nic, co si přeje, takže slepě přijal rozhodnutí, že půjde bydlet k tátovi (asi uhodnete, že chtěl bydlet s matkou).
Jsem u Ireny (matky) doma. Je to opravdu krcálek, tak akorát pro jednoho. S Romanem se potkává velmi často, pořád jí přemlouvá, ať najde větší byt, že chce bydlet u ní. U táty dobrý, ale chce být s ní. Problém je zakopán v tom, že Irena nemá na kauci. S penězi vyjde tak tak, neušetří. Vždy si říkala, že až „bývalý“ zaplatí dlužné výživné, tak si zaplatí nejen kauci. A jsme u důvodu setkání.
„To Vám stále dluží výživné? Vždyť jsou to 4 roky, co jsme to řešily. Vždyť byl na „bývalého“ vydán trestní příkaz za neplacení, to ho nezavřeli?“ Nezavřeli a dlužné výživné nikdy nezaplatil. Proto byla na Policii - co a jak má dělat dál.
„Je pravda, že teď už mám smůlu? Na Policii mi řekli, že dlužné výživné má vymáhat Roman. Co je to za nápad? To má syn žalovat otce? Kde to jsme?“
No jo, je to postavené na hlavu, ale bohužel je to tak. Selský rozum velí, že peníze chyběly matce, protože s dětmi žila „pouze ze svého.“ Když se zpřísnily tresty a zjednodušily podmínky pro odsouzení za neplacení výživného (upravil nový trestní zákon), svitla Ireně naděje, že se dlužného výživného domůže. S oslavou 18. narozenin Romana naděje zhasla. Irena nikdy nenabádala své děti proti otci, natož aby Romana nutila k tomu, aby na otce podal žalobu. Vždyť mají dobrý vztah a Roman u táty bydlí… a žalovat se nemá! Tak co je víc? Aby měl Roman s otcem dobrý vztah, nebo aby z něj dostal peníze, které i z jeho pohledu otec dluží matce? Je dobře, aby Roman musel podstupovat takovou obtížnou volbu? Kolik rodičů se může spolehnout, že jeho 18leté dítě na něj žalobu nepodá?
