Zemědělcem ve válkou zničené Sýrii: Bilal už se nemusí bát, že neuživí své děti

Publikováno: 28. 3. 2022 Doba čtení: 3 minuty
Zemědělcem ve válkou zničené Sýrii: Bilal už se nemusí bát, že neuživí své děti

Bilal měl v Aleppu malý obchod, kde vyráběl a prodával dekorace z květin. Svou práci měl moc rád. Když se ale boje dostaly až do vesnice, kde se svou rodinou žil, museli utéct. „Bylo to jako běžet o život,” vzpomíná Bilal. Všechno, co v Aleppu měl, musel opustit, i svou práci. Největší starost mu ale dělalo, jak uživí svou rodinu, protože ve válkou zničené Sýrii není po jedenácti letech dost pracovních příležitostí. Začal se věnovat zemědělství jako kdysi jeho otec a teď se i díky podpoře Člověka v tísni nemusí bát, že by jeho děti neměly co jíst.

„Pocházím ze zemědělské rodiny, pomáhal jsem dříve tátovi, takže zemědělství rozumím a pomáhám a radím i svým sousedům,“ říká Bilal, která díky svému pozemku může zabezpečit svou rodinu a pokrýt základní životní náklady.

„Kdykoli se mi ale naskytne příležitost, tak pracuji i na jiných farmách. Můj pozemek je relativně malý, a tak se starám o pole sousedům a dostávám za to denní mzdu," vysvětluje Bilal, podle kterého dříve nebylo zemědělství tak nákladné a vše, co člověk potřeboval, se dalo snáze sehnat: „Dříve to bývala práce v zemědělství výnosná. Teď bych si bez podpory Člověka v tísni nemohl koupit ani osivo a půdu správně obdělávat. To, co vydělám dnes, nestačí na nákup pesticidů nebo hnojiv, pouze na to, abych dokázal zajistit jídlo pro svou rodinu.”

Než Bilal dostal poukázky na nákup věcí, které mu v jeho práci pomohou, náš tým zmapoval a posoudil stav Bilalova pole a kvalitu půdy. „Dostal jsem poukázky na nákup semínek a hnojiv. Nejdříve jsem koupil saláty, cibuli, fazole a řeřichu. Pak jsem dostal ještě poukázky, za které jsem koupil nádrž na vodu a kapkovou závlahu,” popisuje Bilal, kterému tato pomoc přinesla velkou úlevu, protože se konečně přestal bát, že se nedokáže postarat o svou rodinu.

„Bez podpory Člověka v tísni bych tohle vůbec nemohl dělat. Pěstoval bych jen jednu plodinu, například fazole, a musel bych poprosit příbuzného, aby mi dal nějaká semínka. Náklady na zemědělství jsou vysoké. Tohle jsem udělal jako dík týmu Člověku v tísni za jejich podporu,” říká Bilal a ukazuje na tvar, do kterého vysázel své rostliny.

„Cítil jsem, že utíkáme o život”

Bilal a jeho rodina teď žijí tak štastně, jak jen to život ve válkou zničené Sýrii umožňuje. Ještě před dvěma lety ale byli v zoufalé situaci.

„Doufám, že už to nikdy nezažijeme. Bylo to v únoru 2020, a kdykoliv si na ty dny vzpomenu, tak se mi vrací ten hrozný pocit a před očima vidím obraz svých dětí z té doby,” vypráví Bilal, který jednoho dne musel vzít celou svou rodinu a utéct. Nevzali si nic s sebou, nebyl čas si zabalit ani to nejnutnější. Takhle válka ničí životy. Vyžene lidi z domova, připraví je během jediného okamžiku o všechno a uvrhne je do nejistoty z toho, co bude dál.

Bilal se snažil dostat svou rodinu do bezpečí, ale neměl auto. Zajistil tedy, že jeho rodinu odvezli do bezpečí jeho bratr a soused.

„Naše vesnice byla ostřelovaná a já jsem cítil, že utíkáme o život. Připadalo mi to jako soudný den,” říká Bilal. Jako většina lidí, kterých se v Sýrii ptáme, i Bilal má jediné přání.

„Už jen doufám, že se situace v naší zemi zlepší a že se všichni budeme moci vrátit domů.”

Děkujeme USAID za podporu, díky níž můžeme pomáhat lidem, jako je Bilal, postavit se zase na vlastní nohy a žít důstojný život.


Autor: Omar Khattab, Markéta Zemánková, People in Need

Související články