Žeňa skončil v domově pro seniory na východě Ukrajiny. A pak začaly boje
Publikováno: 12. 12. 2014 Doba čtení: 2 minuty
Příběh Ženi z Torezu ani neformovala válka, jen do ní sám od sebe jaksi zapadl. V patnácti letech se mu začaly rozpadat kosti. Skončil upoután na lůžko, před rokem mu ale zemřela matka a babička na péči o vnuka nestačila. Skončil v domově pro seniory v Torezu. “To bylo na jaře, pak začaly boje. Bratr, který je v Dněpopetrovsku se moc neozývá, tátá občas přijede. Podívejte se. Kdo takového člověka jako já potřebuje…”
V pokoji se zašlou omítkou a rozpadajícím se stropem je Žeňa sám. Dny tráví sledováním televize, s devadesátiletými stařiky a stařenkami si toho třicetiletý kluk nemá moc co říct. “Kdybych měl alespoň internet,” povzdechne si s tím, že do domova důchodců, který v současné situaci nemá ani na jídlo, ho asi zavádět nikdo nebude.
Důchod nedostává, na drahé připojení přes telefon peníze nemá. Hodně čte, náboženskou literaturu, nebo co mu přijde pod ruku. A zatímco ostatní mohou doufat, že někdy v budoucnu přijde klid zbraní a přinese jim lepší život, Žeňa takovou naději nemá. Věřit může jen v zázrak. Že ho někdo vezme z Torezu pryč. Kamkoli, kde mu bude líp.
#~gallery-915~#
Domovu seniorů v Torezu poskytl tým Člověka v tísni jídlo na měsíc. Jde o základní potraviny jako brambory, mrkev, řepa, mouka, těstoviny, pohanka nebo cukr. Domov také dostal mycí prostředky nebo pleny pro dospělé. Člověk v tísni kromě domovů důchodců pomáhá i v hospicech nebo útulcích pro bezdomovce. (Více o pomoci ČvT čtěte zde)
Tato zařízení jsou nyní odříznutá od financování a peníze nepřichází ani z důchodů, protože ty už zdejším seniorům měsíce nepřišly. Potravinové balíčky poskytl tým i zaměstnancům domova důchodců, kteří už téměř půl roku nedostávají výplatu. Domovy důchodců přitom nyní slouží jako záchranná sociální síť.