Zprávy z Moravy: „Dědo, to jsou naše střechy!“ Dům paní Marie a jejího manžela čeká demolice
Publikováno: 9. 7. 2021 Doba čtení: 2 minuty
Paní Marie bydlela se svým manželem v domě, kde žili už její prarodiče. Manželé se sem přestěhovali na důchod kolem roku 2000 a prožili tu tak společně více než 20 let. Jejich dům zničilo tornádo a teď jej čeká demolice.
„Když to začalo, byli jsme tady v tomhle starém baráčku. Naštěstí jsme měli předokenní rolety, které nás zachránily. Nejsme pořezaní, díkybohu se nám nic nestalo. Já jsem strašně křičela, protože tím domem to úplně cloumalo,” vypráví paní Marie a dodává: „Ležela jsem po operaci na válendě v místě, kde je zvenku do domu zabudovaný těžký elektrický stožár. A ten se odshora začal úplně kývat.”
Když se pak paní Marie podívala ven, před domem na silnici ležely zbytky jejich střechy.
„Začalo pak strašně pršet. Valila se tady voda přes ty stržené střechy,“ popisuje. „Když déšť přestal a vypadalo to, že venku je světlo, tak jsem se podívala ven. Myslela jsem si, že se to stalo jen nám. Vůbec jsem ale nepoznávala naši ulici. Říkala jsem si: „Co je to na té silnici?! Dřevo, další věci. A říkám manželovi: Dědo, to jsou naše střechy!... Ven se nedalo vůbec vyjít,“ vypráví Marie.
Zprávy z Moravy: „Dědo, to jsou naše střechy!“
Ve zničeném domě, který čeká demolice, je také přibližně 100 let stará pekárna, na které pekli vyhlášený kváskový chléb už Mariini prarodiče. „Babička s dědou byli vyhlášení pekaři, pekli pro spoustu dědin v okolí.. A ta pec je muzeální,” říká paní Marie.
To musím dát!
Na druhé straně dvorku mají manželé ještě jednu budovu, ve které pobývala jejich vnoučata, když je přijela navštívit na prázdniny. I tento dům ale přišel o střechu a vytopila jej voda.
Další články o pomoci v postižených obcích
Všechny události večera, kdy přišlo tornádo, si paní Marie nedokáže vybavit, byl to velký šok. Vypráví nám ale, co si pak pomyslela: „Když bylo mé mamince 9 měsíců a její sestře 4 roky, bylo mé babičce 28 let. A dědeček se zrovna vrátil z války. Úplně slepý a bez ruky. Tak těžké to měla. Když přišlo tornádo, tak jsem si říkala: To musím dát. To musím dát.“
Paní Marii a jejímu manželovi pomáhají zvládnout obtížnou situaci jejich dva synové a vnoučata. „Měli jsme tu i dobrovolníka, chlapce od Brna, jmenoval se Cyril. Jak ten byl hodný! Jak mu šlo všechno od ruky. Strašně moc nám tu pomohl. A co sem chodilo policistů, hasičů a dalších lidí se ptát, jestli něco nepotřebujeme,“ líčí dojatě paní Marie.
Přispět můžete také pomocí QR kódu (1 000 Kč). Otevřete si mobilní bankovnictví a zvolte možnost "platba QR kódem":
