Adaptační skupina poskytuje bezpečné prostředí, ve kterém se můžou ukrajinské děti zotavit z traumatické zkušenosti

Dalším krokem bylo shánění pracovníků do adaptační skupiny, hlavní pedagožkou se stala Svitlana Vepryk, která v České republice žije přes dva roky, žije tady s dcerou a manželem. Svitlana sice mluví česky, ale bylo potřeba tým doplnit o další pracovníky, kteří by byli buďto rodilí mluvčí nebo ovládali češtinu alespoň na úrovni B2. Tým doplnila kolegyně z podpory vzdělávání Michaela Horáková a bývalá dobrovolnice Člověka v tísni Eliška Krejzová.

Cílem adaptační skupiny je připravit děti na přechod do českého prostředí. Jelikož adaptační skupinu navštěvují děti od tří let, z nichž některé předtím žádnou mateřskou školu nenavštěvovaly, byly začátky náročnější, ale do dvou týdnů se všechny děti adaptovaly. Děti tráví čas smysluplně, zvykají si na český jazyk a české zvyky, nacházejí zde mezi svými vrstevníky nové kamarády. Pracovnice se snaží, aby byl tento proces co nepřirozenější. Spousta dětí navíc přichází z válečné zóny, nesou si s sebou trauma války a útěku před ní. Adaptační skupina jim poskytuje bezpečné prostředí, ve kterém se můžou v rámci možností z traumatické zkušenosti zotavit. Bolestivým momentem pro pracovnice Člověka v tísni jsou návraty dětí na Ukrajinu, kdy nikdo neví, co s nimi bude, minimálně jedno dítě se s maminkou vrátilo přímo do Charkova.

Adaptační skupina se otevírá každý pracovní den ráno v osm hodin. Děti přichází mezi osmou a půl devátou hodinou a rodiče si je vyzvedávají mezi dvanáctou a půl jednou. Ve skupině tedy každý den stráví čtyři hodiny. Během naší návštěvy jsme měly možnost sledovat celý program. Děti přicházejí do skupiny plné dojmů, první minuty si můžou hrát, rozkoukat se a aklimatizovat. Poté pokračují řízené aktivity. První je komunitní kruh, kde se děti přivítají, zpívají písničky a recitují básničky, které se naučily. Následuje cvičení, tanec a další řízené činnosti. Dva až třikrát v týdnu se skupinka rozdělí, starší děti se intenzivně učí češtinu s pomocí pracovních listů, mladší děti si procvičují češtinu v jednodušší formě. Po češtině následuje svačinka, která se připravuje přímo v klubu. Po svačince, pokud to počasí dovolí, jdou děti na procházku. Po návratu následuje volná hra až do příchodu rodičů.