Alba je jediná studentka, které můžu bez starostí svěřit klíče od piana

Alba je jediná studentka, které můžu bez starostí svěřit klíče od piana

1. 2. 2016

„Začátky byly těžké, ale nechtěla jsem to vzdát, protože mě hudba baví,“ odpovídá dvanáctiletá Alba Hoxha z Kosova na otázku, jak začala hrát na piano. Alba se narodila se zrakovým postižením s pouhými 30 % zraku. Rodiče jí zařizovali léčbu v Německu, Turecku a do Kosova se na ni přijeli podívat oční lékaři z Ruska. Bohužel bez naděje na zlepšení. Alba se přesto nevzdává. V naší přítomnosti se usmívá a její hbité prsty stále sledují bílé a černé klávesy piana, zatímco si povídáme.

Alba je studentkou školy pro zrakově postižené v Peći v Kosovu, která je podporována Českou rozvojovou agenturou a Člověkem v tísni. Školní budova byla vybavena novými pomůckami a piany, učitelé absolvovali školení v nových metodách využití Braillova písma pro přepis do notového záznamu a také byl vytvořen nový učební plán. To vše díky důležité podpoře odborníků z pražské Konzervatoře Jana Deyla. Studenti v Peći díky tomu mohou mnohem lépe zlepšovat své schopnosti.

„Dříve jsme hudební výchovu vyučovali stejně jako na běžných školách, což pro slepé děti nebylo vůbec efektivní. Měli jsme sice nějaké podklady v Braillově písmě, ale to byl starý ruský systém, který tolik nefungoval,“ vysvětluje učitelka Violeta Kurhasani, která v této škole učí od roku 1995. Se svými žáky má velice blízký vztah, který dokazuje i Albino nadšení pro hru na piano, kterou ji Violeta vyučuje. „Je to výborná studentka, má talent, skvělý sluch a velice rychle se učí,“ chválí Albu její mentorka. „Když ze školní chodby zaslechne, jak někdo hraje, hned zamíří k pianu. Je jedinou studentkou, které mohu bez starostí svěřit klíče od piana, protože jí důvěřuji,“ dodává.

Alba se začala učit hrát na piano ve čtvrté třídě, nyní je v sedmém ročníku. Pravidelně zkouší třikrát týdně dvě a půl hodiny. Dokonce již na piano doprovází školní pěvecký sbor. Za pět let by se mohla přihlásit na univerzitu. Hudební akademie se nachází přímo v Peći. Její sen, stát se členkou velkého orchestru, se tak snad jednou splní.

Rodiče Albu zapsali do speciální školy pro zrakově postižené, protože věděli, že v běžné škole by se jí nedostalo potřebné péče. „Albino nadšení pro hru na piano nás vůbec nepřekvapilo. Od dětství milovala hudbu a velice ráda zpívala. Dokázala vytvořit rytmus s jakoukoliv věcí, co měla zrovna po ruce,“ vypráví její máma s úsměvem na tváři. Rodina se teď snaží našetřit dostatek peněz, aby mohla Albě koupit vlastní klasické piano. Zatím zkouší pouze na elektrických klávesách. „Hra na piano je pro naši dceru opravdu velmi důležitá. Kdykoliv je třeba smutná, nebo se pohádá s bratrem, tak utíká ke hraní,“ dodává Albi máma.

Autor: Pavel Bělíček