Alice: Změny si všimli i ve škole

Publikováno: 27. 7. 2018 Doba čtení: 2 minuty
Ilustrační foto
© pixabay

S Alicí a s její rodinou jsme začali spolupracovat minulý rok, v té době chodila do 3. třídy. Maminka i tatínek jsou nevidomí. Náš první kontakt se ne zcela vydařil, rodiče byli nedůvěřiví a dali nám najevo svoji nespokojenost s dlouhým čekáním – chvíli totiž trvalo, než jsme našli volnou dobrovolnici. Dnes máme spolu skvělý vztah, který je plný důvěry a vyznačuje se dobrou spoluprací. Rodiče mají o vzdělání dcery opravdový zájem a i přes svůj handicap se snaží se školními povinnostmi pomoci.

S Alicí to zpočátku nebylo jednoduché, byla uzavřená, nemotivovaná, nespolupracující. Na doučování nechtěla nic dělat, nic jí nebavilo. Ve škole s ní měli podobný problém. Rodičům tajila domácí úkoly a nedělala je, protože věděla, že to nemohou zjistit. S Katkou, první dobrovolnicí, to dopadlo špatně – po měsíci skončila. Nerozuměly si, Alice na ní reagovala odmítavě a skončilo to tak, že s Katkou přestala úplně komunikovat. Raději jsme tento vztah nerozvíjely dál, protože Alice byla úplně „zaseknutá“ a Katka bezradná.

Nejen učení, ale i přátelství

Poté jsem s Alicí chvíli pracovala sama, abych zjistila, jak si k ní najít cestu. Netrvalo to dlouho a ledy se prolomily a my jsme navázaly hezký vztah. Po čase jsem ji našla novou dobrovolnici Danu, které jsem předala své zkušenosti. Dana patří mezi zkušenější dobrovolnice, takže věděla, jak na to… A klaplo to, Alice si s ní rozuměla. Začaly jsme pracovat na vytváření motivace k učení a poznávání. Doučování tak bylo nejen o učení samotném, ale i o vytváření přátelského vztahu.

Dana však bohužel ve druhém pololetí z doučování vypadla, plánovaně přerušila své dobrovolničení, aby měla čas na dopsání diplomové práce. K Alici jsem se tedy opět dočasně vrátila já. Okamžitě jsem si uvědomila, jak rozdílně se s ní oproti minulému roku pracuje. Tehdy nechtěla nic dělat, nyní je otevřenější, zodpovědnější, svědomitější. Není to ještě dokonalé, občas má své „záseky“ a špatné dny, kdy se jí do ničeho nechce, ale ta změna je přesto obrovská. Skvělé je také to, že začala číst a baví jí to.

Pochvala paní učitelky

A změna je patrná i ve škole. Konzultace s jejími učiteli se vždy nesly v duchu „na všechno kašle, nic jí nezajímá, využívá handicapu rodičů a nedělá úkoly, je nezodpovědná.“ Poslední konzultace, která proběhla teď na konci školního roku, byla jiná. Paní učitelka Alici chválila, prý se zlepšila skoro ve všech předmětech. Už v nich není tak ztracená, je více sebevědomá, svědomitá a je u ní vidět snaha. Podle paní učitelky rozkvetla také sociálně – z holčičky, která se na začátku školního roku schovávala s kapucí na hlavě někde v koutě, je nyní někdo, kdo se baví se svými spolužáky a je všem více otevřená. 

Autor: ČvT

Související články