Arménie: Jak zajistit bezpečné místo pro děti na hraní, učení a zotavení se

Publikováno: 6. 4. 2022 Doba čtení: 4 minuty
Arménie: Jak zajistit bezpečné místo pro děti na hraní, učení a zotavení se
© Foto: x

Šest týdnů trvající konflikt v Náhorním Karabachu donutil v roce 2020 stovky tisíce obyvatel této oblasti opustit své domovy a utéct do bezpečí. Část z těchto lidí zůstává stále vysídlená, včetně mnoha dětí. Česká nezisková organizace Člověk v tísni provozuje v Arménii za finanční podpory Evropské unie několik bezpečných míst pro děti, kde se mohou naučit, jak se vyrovnat s traumatickými zážitky z války nebo s pocitem vykořenění.

Místnost je světlá a je v ní teplo, na zdech visí obrázky a dekorace, na skříňkách je plno hraček. Uprostřed sedí skupinka dětí a poslouchá písničky.

Zahloubané ve svých myšlenkách děti kreslí, co je napadne. „Ze začátku děti nechtěly vedle sebe ani stát. Nevěřily prostředí, ve kterém se najednou ocitly,“ říká Lora, psycholožka, která vede tuto hodinu arteterapie.

„Ale teď mají mezi sebou dobré vztahy. Už se jim jednodušeji mluví o tom, co se přihodilo; ty vzpomínky už pro ně nejsou tak bolavé,“ vysvětluje.

Nacházíme se na jihu Arménie ve městě Goris, kde Člověk v tísni provozuje za podpory EU jedno z těchto bezpečných míst. Děti od 6 do 14 let si sem chodí ve volném čase po škole hrát, učit se a trávit čas se svými kamarády.

Zhruba polovina z nich utekla před konfliktem v Náhorním Karabachu na konci roku 2020. Tamější nepokoje, které trvaly šest týdnů, způsobily mnoho nepříjemností, včetně zranění a zabíjení civilistů.

Přestože se některé rodiny do svých původních domovů vrátily, pro mnoho dalších není návrat zpět domů možný. Velké množství vysídlených lidí potřebuje i nadále humanitární podporu a pomoc při zotavení se z následků konfliktu.

Jak zacelit šrámy na duši, které konflikt způsobil

Vysídlené rodiny se nepotýkají pouze se ztrátou majetku, zaměstnání a materiálního zázemí. Musí se vyrovnat také s traumatickými zážitky z války a s pocity vykořenění.

„Děti většinou sužují stejná traumata jako jejich rodiče,“ říká Lora. „Někteří ztratili své příbuzné. Museli opustit dobré podmínky, ve kterých žili a vydat se do neznáma. Mnoho dětí mělo noční můry a děsily je hlasité zvuky. Bylo na nich vidět, že se chtějí izolovat od zbytku světa. Některé z nich nechtěly jíst, byly agresivní, unavené nebo jim bylo často nevolno.“

Na hodinách výtvarky děti malují nebo tvoří mandaly. „Děti, které zažily válku, mohou mít problémy s kognitivními schopnostmi,“ vysvětluje psycholožka Lora. „Velká část našich her a cvičení je tudíž zaměřena na rozvoj soustředění a vnímání.“

Na schůzkách s Lorou se děti naučí pochopit samy sebe, své pocity a zpracovat své zážitky.

„Naším cílem bylo vytvořit atmosféru a prostředí, ve kterém se děti budou cítit bezpečně a nebudou se bát vyjádřit své pocity,“ vysvětluje Lora, která se narodila a vyrostla v Goris, kde teď také pracuje.

„Nejdříve jsme všechny děti poprosili, aby nahlas řekly, co zažily, aby vše lépe pochopily. To pomohlo také ostatním dětem uvědomit si, že ostatní si prošly podobnými zážitky a že v tom nejsou sami. Naším cílem je přenést děti do současnosti a pomoci jim nechat minulost za sebou,“ říká.

„Když pracujeme s rodiči, můžeme s nimi přímo sdílet, jaké problémy děti trápí a jak s nimi pracovat,“ říká psycholožka Lora na skupinové terapii s rodiči dětí.

Těchto 7 bezpečných míst pro děti, které byly v roce 2020 založeny USAID a od září 2021 financovány Evropskou unií navštěvuje celkem 400 dětí.

Mnoho z nich pochází z ohrožených rodin a žijí v malých a těsných prostorách. Díky možnosti trávit čas v těchto bezpečných místech si mohou odpočinout a v důvěryhodném prostředí být se svými kamarády.

Přestože se mnoho dětí za tu dobu postupně otevřelo ostatním a našlo si kamarády, stále je na čem pracovat. „Slýchávám o případech, kdy děti zůstávají zavřené doma, nechtějí chodit ven, s nikým nemluví,“ říká Lora.

„Je důležité, abychom je našli, protože často to není pouze dítě, které se s celou situací těžko vyrovnává, ale celá rodina,“ říká Lora.

Člověk v tísni organizuje setkání ve školách, na kterých informuje o těchto bezpečných místech, které jsou přístupné zadarmo všem dětem. Zároveň jsou tato místa s pomocí místního úřadu propagována na sociálních sítích.

Některé děti z ohrožených rodin nemají doma žádné hračky, knížky nebo hry. Bezpečná místa jsou pro ně tudíž příležitostí, kde si mohou hrát, nezávisle na tom, zda se jedná o dítě z místní nebo vysídlené komunity.


„Jsem vždycky moc ráda, když mohu pracovat s dětmi. Největší motivací je, když vidím, že se učí nové věci, že jsou šťastné a že se usmívají,“ uzavírá Lora svoji hodinu.

„Věřím tomu, že i za několik let, až děti dospějí, budou na bezpečné místo hezky vzpomínat.“

Článek vydala Evropská unie (překlad: Eva Mrázková).

Autor: Lisa Hastert, Regional Information Officer Turkey, Ukraine, Southern Caucasus and Western Balkans, EU Civil Protection and Humanitarian Aid Operations.

Související články