Bělorusko bez politických vězňů? Uvidíme po prezidentských volbách!
Publikováno: 28. 8. 2015 Doba čtení: 1 minuta
V sobotu 22. srpna propustil běloruský prezident Alexandr Lukašenko šest politických vězňů, mezi nimi i svého protikandidáta na post prezidenta v roce 2010 Mikalaje Statkeviče. Po téměř pěti letech vězení byli propuštěni i aktivisté Mikala Dzjadok, Igar Alinevič, Jaŭgen Vaskovič a Arcjom Prakapenka, kteří se v roce 2010 zapojili do protestních akcí proti režimu. Poslední ze šestice, Jury Rubcoŭ, strávil ve vězení necelý rok za to, že nosil tričko s nápisem Lukašenko, odejdi!
Tisková služba prezidenta uvedla, že Lukašenko se rozhodl vězně propustit z důvodu „humanismu“. Experti však tento krok dávají do souvislosti především s právě probíhající prezidentskou kampaní a snahou, aby Západ běloruský režim legitimizoval. Mohlo by tak dojít ke zmírnění či úplnému zrušení sankcí a otevření nových finančních zdrojů, které by pomohly s řešením těžké ekonomické krize, kterou země zažívá.
Ani po propuštění šestice aktivistů však političtí vězni z běloruské reality jen tak nezmizí. V polovině srpna byli zatčeni tři mladí aktivisté za vytvoření patriotického graffiti s běloruským symbolem a sloganem „Bělorusko by mělo být běloruské“. Věznice se mohou opět začít plnit také v souvislosti s prezidentskými volbami, které se budou konat 11. října. „Po dvaceti letech zkušeností s Lukašenkovým režimem by bylo předčasné vnímat propuštění šesti politických vězňů jako známku demokratizace režimu,“ říká Ivana Skálová, vedoucí Východoevropského programu společnosti Člověk v tísni.
Valentin Stefanovič, místopředseda nevládní lidskoprávní organizace Vjasna 96, jíž předsedá nedávno propuštěný Ales Bjaljacký, se domnívá, že odstranění represivní legislativy a jejího uvádění do praxe se v nejbližší době nedá očekávat. Vyzval zároveň běloruský režim, aby podnikl kroky nutné ke zlepšení situace v oblasti základních občanských a politických práv.