Bioplynárny šetří dřevo i zdraví. S pomocí RWE už jich v Kambodži vyrostlo 171

Publikováno: 11. 4. 2013 Doba čtení: 5 minut
Bioplynárny šetří dřevo i zdraví. S pomocí RWE už jich v Kambodži vyrostlo 171
©

Od roku 2005 probíhá v Kambodži vládní projekt Národní bioplynárenský program (NBP) zajišťující propagaci a podporu výstavby domácích bioplynáren. Díky sponzorskému daru společnosti RWE byla začátkem roku 2013 podpořena výstavba 171 domácích bioplynáren v jihokambodžských provinciích Takeo a Kampot. V březnu jsme se s naším místním pracovníkem vypravili do tohoto rovinatého kraje posetého rýžovými políčky, na nichž se v tropickém horku pasou vyhublé krávy a vodní buvoli. Navštívili jsme několik domácností, jejichž bioplynárna byla buď právě ve výstavbě, nebo nedávno dokončena...

První navštívená bioplynárna se nachází v malé vesnici Cham Nom v provincii Takeo a vlastní ji pan Chhork Lon s manželkou Ros Thorn (v Kambodži vdané ženy nepřebírají manželovo příjmení). Nedávno dokončenou stavbu začali využívat před třemi týdny. U domku zastihneme pouze otce a osmiletou dceru Yem Oun Lek, manželka je právě na trhu a další dvě děti studují v hlavním městě Phnom Penhu.

“Soused si bioplynárnu postavil už před třemi lety,” říká pan Lon. “Zpočátku mi to přišlo příliš nákladné, ale když jsem se dozvěděl, že lze získat dotaci a výhodný úvěr s nízkým úrokem, a na vlastní oči viděl, jak bioplynárna skutečně šetří čas i peníze, rozhodli jsme jít do toho.”

#~gallery-777~#

Bioplynárna zpracovává trus domácích zvířat smíchaný s vodou a někdy též odpad z toalet. Působením mikroorganismů dochází k tvorbě a uvolňování bioplynu. Bioplyn je pak využíván na provoz kuchyňského vařiče a v některých domácnostech, kde není k dispozici elektřina, také ke svícení. Dalším výstupem je pak vysoce kvalitní a účinné přírodní hnojivo, které má lepší charakteristiky než samotný trus zvířat.

Rodina pana Lon vlastní 2 krávy a jedno tele, které vyprodukují asi 25 kg trusu denně. Alespoň tolik náplně je potřeba k fungování malé bioplynárny. “Díky nové bioplynárně ušetříme spoustu času. Shánění dřeva na vaření nám dříve zabralo minimálně hodinu denně. Ušetřený čas můžu věnovat rybaření, sklízení palmového džusu, výrobě palmového piva a obchodování. Manželka má nyní více času na tkaní látek a jejich prodej, což se také projeví na rozpočtu domácnosti. Vaření teď snadno obstará i naše dcera,” směje se pan Lon. “Dříve jsem kupoval syntetická hnojiva pro naše pole, kde pěstujeme rýži a dýně. Tomu je teď díky hnojivu z plynárny konec. Počítám, že se nám investice vrátí během dvou let.”

Farmáři, kteří se rozhodnou pro stavbu bioplynárny, mohou od NBP získat podporu ve výši 100 USD a snížit tak náklady na stavbu o více než 20%. Člověk v tísni je jedním z hlavních partnerů NBP a svou podporu poskytuje právě jeho prostřednictvím. Nárok na podporu má každý farmář, který splní určité podmínky, zejména schopnost spolufinancovat stavbu. Člověk v tísni tedy sám nevybírá konkrétní příjemce této podpory.

Bioplynárna pomůže i sousedům

Na další farmě hospodaří pan Seang Kea a jeho žena Koung Soarey se dvěma dětmi, třetí studuje v hlavním městě. Doma je pouze pan Kea, paní Soarey objíždí okolí a prodává zeleninu. Děti jsou ve škole. Pan Kea nám pyšně ukazuje svou novou bioplynárnu, kterou používá teprve něco přes 2 týdny. V domě je zavedena elektřina, takže rodina plyn využívá hlavně na vaření. “Dřív jsme vařili na elektrickém a propanbutanovém vařiči, takže obvyklé potíže se sháněním či sušením dřeva se nás netýkaly. Docházelo však k častým výpadkům proudu a plnění plynové bomby i elektřina také něco stály. Bioplynárna mi nyní ušetří minimálně půl dolaru denně,” vysvětluje pan Kea. Jeho 4 krávy vyprodukují kolem 40 kg trusu, což bohatě stačí na výrobu plynu pro každodenní provoz kuchyně. Bioplynárnu plní pan Kea 2x denně, vždy ráno a odpoledne.

 


“Ušetřím nejen za elektřinu a plyn, ale také za hnojivo. Rýži sklízím 3x do roka, takže jsem spotřeboval mnoho pytlů chemického hnojiva. Nyní se díky hnojivu z bioplynárny chystám toto množství zredukovat na polovinu a budou-li výsledky takové, jak se říká, přestanu chemii používat úplně,” těší se pan Kea.

 O kousek vedle stojí rozestavěný jednoduchý domek. “Zde připravuju zastřešený sklad pro hnojný kal,” vysvětluje farmář. Bude v něm možné uskladnit dostatek hnojiva pro minimálně 2 hektary pole. V případě přebytků může hnojivo levně prodávat i sousedům. “Se sousedy mám dobré vztahy, ostatně od nich jsem se o výhodách biplynárny dozvěděl. Často jim pomáhám orat pole. Nyní mohu těm, kteří si bioplynárnu dovolit nemohou, pomoci i touto cestou,” dodává pan Kea.

“Jsem moc vděčný za obdržený příspěvek. Sto dolarů je pro nás hodně peněz. I s příspěvkem jsem se dlouho rozmýšlel, než jsem se pro bioplynárnu rozhodl. Zdravím do Československa a rád bych poděkoval společnosti El-ué-eél,” loučí se s námi pan Kea a všichni se smějeme, jak nevyslovitelný je pro něho název společnosti RWE.

Za ušetřené peníze vystudují děti

Sedáme na skútr a prašnou cestou přejíždíme do vesničky Tun Lop v distriktu Samrong, stále v provincii Takeo. Na další farmě nás vítá paní Hang Somaly s manželem Leng Sovanem. Paní Somaly nás vítá na typické široké bambusové plošině, kde se věnuje šití látek. Domácnost čítá 6 osob, spolu s manželi žije v patrovém domku take matka paní Somaly a 3 děti. V průběhu návštěvy se překvapeně dozvídáme, že mají ještě jednu dceru, která díky získanému stipendiu studuje v Praze… I zde chovají kromě drůbeže také krávy a prasata a pyšně ukazují čerstvě odchovaná selata.

Směrem k cestě stojí malý přístřešek s obchůdkem. “Snažíme se podnikat v mnoha směrech, ale krámek nám tady opravdu moc nevydělá,” posteskne si pan Sovan. Za domem právě zedníci provádějí dokončovací práce, stavba bioplynárny bude brzy hotová. “Plynárnu si přejeme již více než rok, ale neměli jsme dostatek prostředků. Naší prioritou je vzdělání našich dětí a na to padne značná část našich příjmů. Jen synova polytechnická škola v Takeu stojí 280 USD ročně, také mladší děti musí denně do školy dojíždět. Nakonec jsme se ale i díky obdržené podpoře a výhodnému úvěru odhodlali,” vysvětluje paní Somaly.

“Dosud jsem k vaření používala pouze dřevo a sušený trus. Z neustálého skákání kolem ohně, rozfoukávání, sušení mokrého dřeva v období dešťů a pobytu v zakouřeném prostoru mám dlouhodobé zdravotní problémy. Bolesti hlavy a průdušek, potíže s okem…”, ukazuje paní Somaly své silně zarudlé oko.

Před odjezdem ještě se zedníky ochutnáváme smaženou žábu a palmové pivo (ne úplně dobrý nápad, říká následující noci můj žaludek) a za všeobecného veselí se s přáním všeho nejlepšího loučíme.

Autor: