Budoucnost v Zambii pro uprchlíky z DR Kongo

„Musel jsem se svou rodinou utéct z domova v Lubumbashi v Demokratické republice Kongo a zhruba před rokem jsme přišli do Zambie. Byl jsem bez práce, bez jídla a bez jakýchkoli prostředků na vzdělání mých dětí,” vypráví Peter IIunga.

Podobný příběh prožily i Kasampilo Kafwimbi a Kayaya Victoria Kayembe. Při nedávné návštěvě kanceláře Člověka v tísni v Mehebě tyto mladé maminky líčily, jak strávily většinu svého života jako uprchlíci v Zambii poté, co utekly před válkou v Demokratické republice Kongo. „Já jsem DRK opustila s rodinou kvůli konfliktu v roce 1993. Byl mi tehdy jen jeden rok,” říká Kayembe. „Od té doby žiju v Mehebě.”

Většina uprchlíků žije v Mehebě a dalších uprchlických táborech na dobu neurčitou, protože možnosti, kam se přesunout, jsou omezené a země, které uprchlíky přijímají, stále snižují kvóty. Spousta lidí v osadě Meheba má ale velké problémy zajistit si i ty nejzákladnější potřeby a nemají prostředky, aby zabezpečili své rodiny.

Podpora pro 5 800 konžských uprchlíků

Podle zambijského zákona nejsou uprchlíci a žadatelé o azyl oprávněni pracovat, tito lidé jsou tedy závislí na podpoře ze strany vlády, Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky nebo nevládních organizací. Ty distribuují různé druhy pomoci, mezi nimi i formou peněžní hotovosti nebo formou krátkodobého zaměstnání přímo v táborech. Nedostatek pracovních příležitostí, které by rodinám pomohly zlepšit situaci, nutí některé uprchlíky Mehebu opustit a práci si hledat nelegálně.

Člověk v tísni se těmto problémům věnuje a s podporou Ministerstva zahraničních věcí České republiky realizoval projekt nazvaný „Zvýšení odolnosti uprchlíků a žadatelů o azyl v Zambii, kteří byli nuceně vysídleni z Demokratické republiky Kongo.” Projekt jsme realizovali od dubna do prosince 2019 a podpořil celkem 5 811 lidí, kteří museli uprchnout (především z DRK). Pomoc jim byla poskytnuta dvěma způsoby: buď obdrželi finanční hotovost (280 zambijských kwacha na osobu) nebo formou tzv. cash for work programu (peníze za práci), který lidem dal možnost krátkodobého zaměstnání s finanční odměnou.

Datum: 17. 3. 2020   Místo: Zambie   Autor: Anna Nejedlá   

Další

Finanční hotovost pomohla lidem na útěku pokrýt náklady na základní potřeby, zatímco program cash for work se zaměřil na poskytování finanční pomoci formou zaměstnání. To většinou zahrnovalo práce, které přispívají k lepším podmínkám života v komunitě tábora – např. montáž ubytovacích jednotek pro nově příchozí, řezání křovin a hloubení děr pro latríny.

Tolik se toho učím

Kafwimbi, matka chlapce, která žije v devítičlenné rodině a Kayembe žijící se svými dvěma dcerami v rodině čítající celkem osm lidí, se také zúčastnily programu cash-for-work. Obě ženy pracovaly na stavbě nových ubytovacích jednotek pro nově příchozí uprchlíky. Kafwimbi se programu účastnila dvakrát – jednou byla dokonce jako jediná žena v roli supervizora skupiny. Tato pracovní zkušenost se jí moc líbila. „Ta práce mi působila opravdu potěšení, protože má rodina byla ráda, že mám práci,” říká Kafwimbi. „Už tu žiju opravdu dlouho a než přišla příležitost v podobě cash for work, nikdy jsem práci neměla. Chodila jsem do školy jen několik let, takže jsem byla moc šťastná, když jsem dostala šanci pracovat, přestože nemám ukončené vzdělání,” dodává.

Kayembe se jednou účastnila iniciativy cash for work a později ji Člověk v tísni zapojil jako kontaktní osobu, které mohou lidé z komunity sdělovat své stížnosti a zpětnou vazbu, tzv. CFRM. Cítí to podobně jako Kafwimbi. „Můj největší problém je, že jsem svobodná matka a otec mých dětí nás nepodporuje,” říká Kayembe. „Nemohu si koupit všechno, co bych chtěIa. Než jsem dostala díky Člověku v tísni práci, peníze nikdy nestačily na pokrytí všech mých potřeb.”

Protože v Mehebě je velmi těžké práci sehnat, je Kayembe ráda především za to druhé zaměstnání, které získala jako CFRM. „Práce pro cash for work byla možná jen na 10 dní, pak práci dostali zase další lidé. Ale v rámci mechanismu na pomoc komunitě pracuji po celý měsíc a spoustu se toho naučím. Naslouchám lidem, kteří mi sdělují své návrhy a stížnosti a já je seznamuji s projektem Člověka v tísni.”

Peníze se pro mě staly příležitostí udělat něco se svým životem

Ilunga také oceňuje pomoc, které se mu dostalo. „Ten projekt je dobrý způsob, jak pomoci lidem jako jsem já, kteří jsou bez práce a bez peněz,” říká. Díky finanční podpoře, kterou v rámci projektu získal, se Ilunga se svou rodinou vzmohl na vlastní podnikání. „Za peníze, které jsem dostal, jsem si koupil šicí stroj a rozhodl jsem se stát se krejčím. Za další část peněz jsem si koupil kolo a ještě jsem se o nějaké peníze podělil s manželkou, aby také mohla začít podnikat. Ty peníze mi daly příležitost udělat něco se svým životem. Mám nyní naději v lepší budoucnost,” dodává.

Kafwimbi je stejně optimistická. „Za peníze jsem koupila kukuřičnou kaši a dřevěné uhlí. Také jsem zaplatila dělníkům za práci na našem pozemku,” říká. „Z peněz, které jsem vydělala za práci, kterou mi dal Člověk v tísni, mám opravdu velikou radost. Teď totiž mohu věnovat patřičnou péči mým starým rodičům – konečně si mohou odpočinout od zemědělské práce, protože si můžu dovolit zaplatit dělníky.”

Nové dovednosti

Tyto projekty pomohly uprchlíkům v Zambii získat nové dovednosti, které se jim budou hodit v budoucnu. „Pomoc při stavbě ubytovacích jednotek pro mě byla nová zkušenost,” říká Kayembe. „Nejdůležitější pro mě je, že jsem se naučila dobře komunikovat a jednat s lidmi jako lídr komunity.” Na druhé straně Kafwimbi, jediná žena ve funkci supervizora skupiny v rámci programu cash-for-work, říká: „Teď vím, jak postavit ubytovací jednotku a jak efektivně vést lidi. Jako supervizor vím, že dokážu inspirovat ostatní, aby dělali dobře svou práci a aby k sobě byli milí.” 

Každý měsíc do Zambie přijde zhruba 200 uprchlíků, především v důsledku vnitřní nestability a konfliktu v Demokratické republice Kongo. V květnu 2018, když program začal, bylo v Zambii registrováno 42 000 konžských uprchlíků a žadatelů o azyl. Jedním z hlavních cílů projektu je podle Ilungy vytvořit lepší budoucnost „pro děti, aby měly bezpečné místo, kde mohou v míru žít a chodit do školy.”

Lidem, kteří do Zambie uprchli z DR Kongo, jsme pomáhali i díky dárcům z Klubu přátel Člověka v tísni.