Byznys s dluhy ve veřejných službách
Publikováno: 10. 12. 2015 Doba čtení: 2 minuty
V uplynulém období jsme se setkali s dalším případem byznysu s dluhy, který je navázán na veřejné služby. Jde o provoz plzeňské protialkoholní záchytné stanice, kterou pro Plzeňský kraj smluvně zajišťuje společnost Městská poliklinika Plzeň, s.r.o. Jejím stoprocentním vlastníkem je pan Cink, který je zároveň advokátem společnosti Plzeňské inkasní družstvo vymáhající dluhy za pobyt na záchytce.
Stavem a praxí záchytných stanic se zabývala i veřejná ochránkyně lidských práv. „Z její zprávy vyplývá, že je plzeňská praxe výjimečná tím, že je zde jediná záchytná stanice v ČR zajišťována soukromou společností a jsou zde nejvyšší poplatky za hospitalizaci,“ uvádí dluhová poradkyně Vlastimila Feistingerová. V jiných městech se platí např. i méně než tisíc korun, v Plzni je to 4.500Kč. Kalkulace ceny přitom zůstává v utajení a kraj ji neprozradil ani ombudsmance.
„V případě, že zachycený občan neuhradí částku na místě, podepisuje uznání dluhu obsahující mimo jiné námi obecně kritizovanou rozhodčí doložku a navíc zajišťovací směnku,“ upozorňuje Vlastimila Feistingerová. Nad nepřiměřeností tohoto postupu se pozastavuje i ombudsmanka, která upozorňuje na neschopnost zachycených osob dostatečně vyhodnotit dopady a možná rizika.
Je třeba si uvědomit, že jsou v zařízení často hospitalizováni lidé v sociální nouzi. Když dluh ve stanoveném termínu neuhradí, rozbíhá se kolotoč, na jehož konci je dluh převyšující 30 tis. Kč (podrobně viz obrázek zachycující příklad jednoho z našich klientů). „Na vymáhání pohledávek se podílí osoba provozovatele záchytky. Jedna a ta samá osoba – pan Cink - tak generuje na vzniklé pohledávce další zisk. Následná exekuce a tedy i odměna pro exekutora je navíc rozdělena do dvou částí. Jedna zahrnuje původní dluh, pokutu věřiteli a odměnu za právní služby, druhá pak odměnu pro rozhodce,“ vysvětluje systém dluhová poradkyně.
Úřad veřejné ochránkyně lidských práv se pozastavuje nad tím, že plzeňská praxe může nahrávat celkové svévoli ze strany stanice. „Platbu nejasně stanovené ceny považuje ochránkyně za veřejnoprávní. Na vymáhání dlužné částky je pak nabalen další ´byznys´. Obdobné případy nás mrzí asi nejvíce. Veřejná správa, v tomto případě samospráva jako objednatel služby, toleruje neúměrné zadlužování občanů. Výmluvné je srovnání s ostatními zařízeními. Žádné není tak drakonické jako to plzeňské,“ konstatuje Vlastimila Feistingerová.