Celý její život se odehrává na pozadí války. Škola ale žene desetiletou Janu ze Sýrie vpřed
Publikováno: 19. 1. 2022 Doba čtení: 3 minuty
Tábor pro vnitřně vysídlené lidi, sever Sýrie. To je domov desetileté Jany. Když na tohle místo přijdete, nečekali byste, že tu potkáte děti jako je ona. Veselé a plné nadšení, ve škole hltající každé slovo z úst své učitelky. „Hrozně ráda chodím do školy, protože se tu učím nové věci, můžu si tu hrát s kamarády a doma dělat úkoly,” říká Jana.
Když se po několika uzavřeních školy v Sýrii dětem konečně zase otevřely, Jana a její spolužáci a spolužačky zamířili do čtvrté třídy. Roky života ve vysídlení, nejistota, nebo ztráta svých blízkých, jsou ale mnohem víc, než dokáže kterékoliv dítě na světě unést. Škola tak do životů těchto dětí přináší i jiné důležité věci, než jen vyučování. Jsou to nové pozitivní zkušenosti a každodenní radosti, které po letech života v nejistotě, potřebují.
„Mám šest sester, ale dvě nejmladší zemřely, když jsme ještě žily v naší vesnici. Jmenovaly se Ahlam a Alya,” vypráví Jana, která byla ve druhé třídě, když boje zasáhly vesnici, kde žila. Střelba v bezprostřední blízkosti jejich domu přinutila Janinu rodinu utéct.
„Byla zrovna zima. Došli jsme do tábora v Sarmadě. Nebyla tam žádná škola, ale později jsme se dostali sem do našeho tábora a já jsem nastoupila do třetí třídy,” vzpomíná.
Před boji musela uprchnout i Janina učitelka Raša (29) se svým manželem. Nakonec se i oni dostali do bezpečí v táboře Biniš. „Nejhorší bylo ostřelování, bylo to děsivé. Někdy jsme se museli rozhodovat, jestli máme raději nechat děti ve škole, nebo je raději poslat domů. Byla to obrovská zodpovědnost,” vypráví.
„Během ostřelování jsme se museli rozhodovat, jestli nechat děti ve škole nebo je poslat domů”
Krátce poté, co Raša nastoupila do nového zaměstnání ve škole v táboře, přišla další výzva – pandemie covid-19. Děti i učitelé se museli co nejdříve z normálního vyučování přeorientovat na výuku na dálku.
Snažili jsme se jim přesun na distanční výuku co nejvíce usnadnit. Náš vzdělávací tým proto vyvinul vyučovací metodiku a pro učitele zorganizoval školení a workshopy. Pandemie nezastavila ani naše programy zaměřené na psychosociální podporu - dětem i vyučujícím jsme ji nadále poskytovali skrze aplikaci Whatsapp.
V porovnání s předešlými lockdowny, kdy studenti ani učitelé netušili, kdy se s jistotou do školy budou moci vrátit, trval ten poslední v září 2021 jen krátce. Raša a její žáci se mohli vrátit do třídy už po dvou týdnech.
Raša se nemohla dočkat, až se všichni do školy vrátí, protože ve třídě může své žáky mnohem snáze podporovat a přizpůsobit výuku jejich konkrétním a osobním potřebám.
„Snadněji vidíte, s čím mají problém a s čím potřebují pomoci," vysvětluje učitelka a v jejím hlase je cítit úleva.
„Navdzory životu ve vysídlení a chudobě, má Jana obrovský zápal pro vyučování a moc jí to jde. Minulý rok byla nejlepší v naší třídě. Má silnou vůli a odhodlání,”říká Janina učitelka Raša.
Více než 2,4 milionu dětí v Sýrii nechodí do školy. Díky finančním prostředkům od Syrského přeshraničního humanitárního fondu pomáháme dětem pokračovat ve vzdělávání. Jana a její kamarádi a kamarádky se teď učí v jedné z formálních škol, které podporujeme. Děti tu dohánějí, co kvůli probíhající válce zameškaly a učí se například matematiku, angličtinu, nebo arabštinu.
Jana už teď ví, čím by jednou chtěla být. „Až vyrostu, tak chci být doktorka, nebo učitelka.”
Společně se svými kamarády ve škole doufá, že si za svými sny bude moci jít i v budoucnu.
Jen v roce 2021 zajistil tým Člověka v tísni bezpečný přístup ke vzdělání přibližně 21 500 dětem a podpořil více než 1100 pracovníků ve školství.
Člověk v tísni také opravil, rozšířil, nebo postavil 22 škol v severní Sýrii. To by nebylo možné bez velkorysé podpory Evropské unie, Syrského přeshraničního humanitárního fondu, Evropského nástroje sousedství, Ministerstva zahraničních věcí České republiky a Švýcarské agentury pro rozvoj a spolupráci.
