České školství stále hledá pravou tvář. Najde ji letos?

Podle čínského horoskopu je rok 2015 ve znamení Kozy. Koza je v čínské mytologii symbolem mateřství, klidu, pokoje a harmonie. Na druhou stranu však symbolizuje i jakousi zatvrzelost a neochotu ke kompromisům. A právě ona zatvrzelost patří k jedné z bariér, které českému školství brání v rozvoji. Ukázkou budiž debata nad tím, kam by mělo naše školství směřovat, a kdo by měl opouštět brány českých škol. „Dneska získat mechanizátora nebo agronoma – nejsou tyhle profese, dneska máme samé vysokoškoláky,“ přidal se na konci minulého roku Andrej Babiš k prezidentu Zemanovi a dalším v požadavku po větším počtu manuálních pracovníků. A ministr školství Marcel Chládek jim vyhověl – letošek vyhlásil, po dohodě se Svazem průmyslu a dopravy „Rokem technického vzdělávání.“ Co na tom, že Česká republika patří mezi země s nejvyšším počtem učňů v OECD...

Česko hledá budoucnost

„Jsem rád, že jsme se s panem ministrem dohodli takto brzy po jeho nástupu. Nebojme se nově nastavit proces, a to včetně legislativních věcí, abychom dokázali vrátit linii žák – škola – firma tam, kde má být,“ pochvaluje si tento krok prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák. V plánu mají mimo jiné i „podporu oborů podle potřeb trhu práce, tedy i na základě predikcí určit, které obory stojí za to podpořit.“ To zní děsivě. Proč by měl být celý systém přetransformován podle potřeb zaměstnavatelů? Jejich zájmy jsou krátkodobé a orientují se jen na svůj zisk. Navíc se nabízí otázka, co bude s těmi agronomy, které nenajdou uplatnění v Agrofertu? Skončí spolu s mechanizátory na úřadech práce. Na rozdíl od vysokoškoláků, kteří jsou při hledání práce daleko více variabilní.

Analytické centrum Glopolis zveřejnilo ke konci roku závěrečnou zprávu z tříletého projektu Česko hledá budoucnost, jehož cílem bylo nalézt vizi rozvoje české společnosti. V její závěrečné zprávě se například dočteme: „V demokratické společnosti by se děti měly učit samostatně myslet a rozhodovat, umět vést i podřídit se vedení, tolerovat rozdíly v názorech, spolupracovat s druhými na společném díle, respektovat práva ostatních.“ Jinými slovy: škola by dítě měla rozvíjet tak, aby v dospělosti bylo schopno rozhodovat se samo. Což je přesný opak toho, co chce ministr školství a další.

Podle Bohumila Kartouse ze sdružení EDUin je navíc spíše výjimkou, aby absolvent školy zůstal v tomtéž oboru dlouhodobě. Není ani jasné, jak bude vypadat společnost za několik desítek let, kdy se současní středoškoláci budou stále pohybovat na pracovním trhu. „Evidentní je, že změny se dějí, musíme na ně být připraveni. A k tomu potřebujeme všeobecné vzdělání,“ poznamenal.

Na závěr bych rád do nového roku popřál dětem a pedagogům slibovaný klid, mír a harmonii a všem, kteří mají na chod českého školství jakýkoliv vliv, otevřenou hlavu a schopnost se správně rozhodnout.

Článek vyšel v 5. čísle časopisu Zvoní, který vychází v rámci projektu Pojďte do školky.

Páté číslo časopisu Zvoní! si můžete prohlédnout zde: