Česko by se před zimou mělo připravit na příchod dalších uprchlíků, říká Petr Drbohlav, koordinátor projektů na Ukrajině

Publikováno: 1. 8. 2022 Doba čtení: 12 minut
Česko by se před zimou mělo připravit na příchod dalších uprchlíků, říká Petr Drbohlav, koordinátor projektů na Ukrajině
© Foto: Alyona Budagovska

Na Ukrajině je kvůli ruské invazi poničených nebo zcela zničených 2 miliony domů. Člověk v tísni, další nevládní organizace a agentury OSN jich před zimou opraví maximálně 100 000. “Na Ukrajině jsou oblasti, kde je průměrná lednová teplota víc než mínus 20 stupňů, v domě bez topení, oken a dveří tu zimu nejde přežít,” říká Petr Drbohlav, regionální ředitel pro Východní partnerství a Balkán. “Co bude s lidmi, kteří nestačí před zimou dům opravit, je velká otázka. Obáváme se, že budou nuceni opět opustit Ukrajinu a hledat přes zimu útočiště v sousedních zemích,” říká a dodává, že české úřady situaci podceňují a měly by se před zimou připravit na příchod dalších uprchlíků z Ukrajiny. Přečtěte si rozhovor o humanitární situaci na Ukrajině a aktuální i budoucí pomoci Člověka v tísni.

Na Ukrajině si byl od začátku invaze už potřetí? Kam si zamířil tentokrát?

Tentokrát jsem navštívil naše kolegy a kanceláře ve Lvově, Kyjevě a v Dnipru a zároveň monitoroval naše projekty v Černihivské, Záporožské a Dnipropetrovské oblasti.

Kolik lidí nyní pro Člověka v tísni na Ukrajině pracuje?

Aktuálně něco přes 200 lidí a jen v tuto chvíli máme otevřených dalších 50 volných pozic.

Jak a kde Člověk v tísni teď na Ukrajině pomáhá?

Pracujeme téměř ve všech oblastech Ukrajiny. Snažíme se teď aktivity koncentrovat do některých oblastí a v rámci oblastí do některých rajónů tak, abychom v nich mohli poskytovat komplexnější pomoc napříč několika sektory. Aktuálně se naše největší aktivity týkají distribuce finanční pomoci vnitřním uprchlíkům a dalším zranitelný lidem. Pokračujeme v potravinové pomoci a to hlavně na jihu země, kam pořád proudí vnitřní uprchlíci z okupovaných částí Ukrajiny. Začali jsme také poskytovat hotová jídla v kolektivních centrech pro vnitřní uprchlíky, pokračujeme v dodávkách pitné vody do oblastí blízko frontové linie. Připravujem se také na příchod zimy.

Jaké jsou největší překážky, kterým tým při doručování pomoci čelí?

Složité je dostat se do oblastí, které nejsou pod správou ukrajinské vlády. V některých oblastech můžeme pomáhat jen díky našim místním partnerských organizacím. To má ale limity, jak moc můžeme monitorovat jejich aktivity nebo si sami vyhodnocovat potřeby lidí. Komplikace jsou v oblastech, kde probíhají boje nebo které jsou neustále ostřelovány jako například některá místa v Charkovské a Doněcké oblasti, Mykolajev nebo vesnice podél frontové linie v Záporožské oblasti.

Dokážeme základní humanitární pomoc doručit až na frontovou linii?

Hledáme různé způsoby, jak tam pomoc můžeme doručit. Jednou z cest jsou naše partnerské organizace. Někdy se podaří také vyjednat přístup pro humanitární konvoj organizovaný OSN, kterých se také účastníme, tímto způsobem posíláme především potraviny nebo hygienické pomůcky.

Podpořte nás prosím
Chci vstoupit do Klubu přátel

Pomáháme profesionalizovat místní dobrovolníky

Jak se díváš na to, jak Ukrajinci pomáhají Ukrajincům a obecně zapojení občanské společnosti do humanitární pomoci na Ukrajině?

To byla věc, která mě hodně překvapila během mé první cesty. Ta obrovská vlna solidarity Ukrajinců s Ukrajinci a ta snaha a vůle pomáhat. Myslím, že to vlastně překvapilo i řadu lidí, kteří přicházeli z východu, jak byli vřele přijati v západních částech země. Samozřejmě lidem po pěti měsících dobrovolnické pomoci už docházejí prostředky, aby mohli pomáhat dál. Teď je třeba, aby organizace jako my tuto solidaritu zastoupily. A zároveň je potřeba, aby se dobrovolnické iniciativy postupně profesionalizovaly. Jinými slovy, aby lidé, kteří pracují pro válkou postižené spoluobčany, za to dostávali plat.

Člověk v tísni spolupracuje se 160 místními partnery. Co pro ně můžeme udělat kromě toho, že jim dáváme materiální pomoc nebo peníze?

Poskytujeme jim školení, které rozvíjejí jejich kapacity. Ta se týkají například bezpečnosti jejich pracovníků podél frontové linie, nabízíme jim psychosociální pomoc většinou formou supervize. Pomáháme jim s tématy jako je logistika, skladové hospodářství, účetnictví a nebo školení v mezinárodním humanitárním právu.

Při návštěvách posloucháš příběhy lidí, kterým pomáháme. Válka už trvá bezmála 6 měsíců, jsou z ní lidé unaveni?

Spousta lidí se už vrátila domů. Například v Černihivské oblasti jsem navštívil vesnici s 600 domácnostmi. Těsně po odchodu ruské armády bylo ve vesnici 200 rodin a dneska už jsou s výjimkou 27 rodin všichni zpátky, takže existuje touha se vrátit. Ve městech jako Lvov, Kyjev, Záporoží nebo Dnipro to vnímám tak, že se lidé snaží žít normální životy co nejvíc to jde. Pak jsou tu lidé, kteří zůstávají v uprchlických centrech a nemají se kam vrátit, protože třeba jejich vesnice byly srovnané se zemí a navíc jsou v oblastech, které v současnosti nejsou pod správou Kyjeva. Tito lidé už asi tu naději ztrácí a ví, že bude trvat, než se jim podaří vrátit, jestli se to vůbec podaří. Zároveň přemýšlí, co bude dál.

Na Ukrajině je ve velké míře porušováno mezinárodní humanitární právo. Co jsou za tebe ty nejkřiklavější případy?

Pro mě jsou to příběhy, které mi říkali uprchlíci z Mariupolu, kteří tam strávili třeba měsíc během války. Popisovali, jak ruská armáda bombardovala domy a přitom vojáci věděli, že jsou v nich civilisté. Potom jsou to případy sexuálního násilí, znásilňování, mučení nebo popravy.

Solidarita se zmenšuje a dalo se to čekat

Jak hodnotíš podporu západu Ukrajině. Je ta solidarita stále stejná nebo se na válku v Evropě zapomíná?

Solidarita se zmenšuje a to se dalo od začátku čekat. Většina lidí nevěřila, že by Putin mohl uskutečnit otevřenou agresi proti Ukrajině, a byli v šoku. V tu chvíli byla solidarita obrovská. Teď už válka pokračuje více než pět měsíců, lidé jsou unavení a už asi nemají potřebu zprávami z Ukrajiny žít a sledovat je každý den. Do toho navíc zasáhly zvyšující se ceny energií, energetická krize, inflace. To vše lidem připomíná, že mají spoustu vlastních starostí a problémů.

Za Člověka v tísni mohu říct, že jsme schopni dodávat pomoc na mnoho míst, ale i my narážíme na limity našich kapacit a to nejen interně ale třeba i limity ukrajinského trhu práce. Když například opravujeme domy nebo školy tak se potýkáme s tím, že řada mužů byla odvedena do armády a nemáme tolik zedníků, tesařů, truhlářů kolik bychom potřebovali. 

Myslíš, že politici dělají dost, aby Ruskou invazi na Ukrajinu zastavili?

Určitě je tu pořád velký prostor pomáhat Ukrajině ubránit se ruské agresi. Některé dodávky slíbené v dubnu na Ukrajinu pořád ještě nedoputovaly. Určitě lze Ukrajinu ještě víc podporovat makroekonomicky, dávat finanční prostředky, aby stát mohl fungovat dál a přežít, když mu vypadly zdroje a příjmy.

Co by podle tebe mělo mezinárodní společenství dělat, aby válka co nejrychleji skončila?

Určitě by některé sankce mohly být přísnější. Rozumím tomu, že není snadné odstřihnout se od ruské ropy a plynu, ale určitě by se dalo zrychlit hledání alternativ, ať už je to znovuotevření uhelných nebo jaderných elektráren.

Nemáme zedníky, protože řada mužů byla odvedena

Zpět k aktuální situaci. Zničená jsou celá ukrajinská města. Přes 6 milionů lidí jsou uprchlíky ve vlastní zemi. Jde na humanitární pomoc dostatek peněz?

Na humanitární pomoc jde mnoho finančních prostředků. Panují obavy, že některé jiné země a krize šly do ústranní a že se na ně trochu zapomíná. Typický příklad je Afghánistán. Nicméně nesrovnatelně větší prostředky budou potřeba na obnovu válkou poničených oblastí a nastartování ukrajinské ekonomiky.

Dostává se pomoc rychle a efektivně až k lidem, kteří ji potřebují nejvíce, například ti, kteří žijí na frontové linii na východě nebo jihu země?

Nechci být kritický k ostatním humanitárním organizacím nebo agenturám OSN, vždycky by asi šlo ty věci dělat o něco rychleji. Za Člověka v tísni mohu říct, že jsme schopni dodávat pomoc na mnoho míst, ale i my narážíme na limity našich kapacit a to nejen interně ale třeba i limity ukrajinského trhu práce. Když například opravujeme domy nebo školy tak se potýkáme s tím, že řada mužů byla odvedena do armády a nemáme tolik zedníků, tesařů, truhlářů kolik bychom potřebovali. Zároveň řešíme, co všechno se dá na Ukrajině koupit. Už jsme například přestali na Ukrajinu dovážet potraviny a nakupujeme je na místě, protože soukromý sektor se z toho původního šoku už vzpamatoval. Ale co se týká stavebního materiálu, tak se všechno na Ukrajině koupit nedá. Dále také pořád schází psychosociální pomoc pro lidi, kteří si prošli nějakým traumatem. Tam čelíme tomu, že Ukrajina, stejně jako asi každá země v této situaci, nemá dostatečné kapacity vyškolených psychologů a psychiatrů, kteří by mohli s těmito typy traumat pracovat.

Humanitární potřeby se v rámci země jistě liší podle oblastí. Co je podle tebe teď nejvíce potřeba?

Na západní Ukrajině je to podpora kolektivních center, kde jsou vnitřní uprchlíci. Úřady se snaží uvolnit školy a školky, aby se září opět mohly otevřít pro děti. Dochází ke koncentraci center a s tím určitě máme pomáhat. Místním dobrovolníkům docházejí síly a prostředky, takže například potraviny a hygienické pomůcky do těchto center budeme muset dovážet my. Psychosociální pomoc je potřeba neustále a všude. V oblastech, odkud se stáhla ruská armáda, jde primárně o obnovu infrastruktury, aby se lidé mohli vracet. Především řešíme opravu vodovodních řadů, škol, rodinných domů nebo bytů. Další prioritou je odminování těchto oblastí, aby byly bezpečné.

Na jihu a východě se potřeby liší v okupovaných oblastech a v místech pod kontrolou ukrajinské vlády. Tam jsou to pořád především potraviny, voda, ubytování uprchlíků. Řada lidí bydlí na chatách, které nejsou stavěné na to, aby se v nich dala přežít zima. Tito lidé budou muset hledat útočiště jinde. Finanční podpora dává smysl po celé zemi. V osvobozených oblastech to může přispět k tomu, aby se znovu otevřely obchody a vrátily se tam služby. I na západě to může fungovat jako ten nejefektivnější způsob pomoci, protože si lidé mohou vybrat, co sami nejvíce potřebují. Je na nich jestli ty peníze utratí za nákup školních pomůcek pro svoje děti nebo na léky a přístup ke zdravotní péči.

Bombardování, zima nebo nezaměstnanost mohou lidi donutit znovu opustit Ukrajinu

Jak se mohou potřeby lidí měnit? Co bude nejvíce potřeba před zimou?

Snažíme se před zimou opravit 9000 domů, aby se v nich dalo topit. V Zakarpatské oblasti navíc opravujeme opuštěné veřejné budovy, aby se tam před zimou mohli nastěhovat lidé z kolektivních center. V řadě míst je poničené centrální topení, takže budeme zajišťovat topení a topivo. V rozsáhlých oblastech není plyn ani elektrika, takže to bude o hledání alternativních zdrojů tepla jako jsou například kamna.

Na Ukrajině je 2 miliony zničených domů. Nevládní sektor jich před zimou opraví maximálně desítky tisíc. Co bude s těmi ostatními?

Člověk v tísni chce v rámci konzorcia několika nevládních organizací s názvem ACCESS opravit tisíce domů. Další domy opravují ostatní nevládní organizace a agentury OSN. Dohromady se ale bavíme maximálně o 100 000 domů. Co bude s lidmi, kteří nestačí před zimou dům opravit, je velká otázka. Obáváme se, že budou nuceni opět opustit Ukrajinu a hledat přes zimu útočiště v sousedních zemích.

Podle dat Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) se do svých domovů od začátku invaze vrátilo 5,5 milionů Ukrajinců. V průměru jen 12 procent zvažuje, že by kvůli válce znovu odešli. Co by toto odhodlání zůstat mohlo zlomit?

Určitě jsou to ruské útoky dál od bojové linie přesně jako byl raketový útok v Kremenčuku nebo útok ve Vinici. Pokud by takové útoky měly být intenzivnější, tak řada lidí svoje rozhodnutí zůstat na Ukrajině přehodnotí. Další důležitý faktor může být přístup ke vzdělání. Pokud by měly děti mít vzdělání online například další 2 roky, tak řada rodičů bude hledat jiné možnosti vzdělávání. Další důležitá věc je prohlubující se nezaměstnanost a ekonomická krize, kterou Ukrajina prochází. Pokud lidé nenajdou práci, nebudou mít zdroje obživy, tak by mohli zkusit hledat štěstí někde jinde. A v neposlední řadě je to zima. Pokud lidé dneska říkají, že chtějí zůstat, tak je to za předpokladu, že si budou mít jak zatopit. Na Ukrajině jsou oblasti, kde je průměrná lednová teplota víc než mínus 20 stupňů, v domě bez topení, oken a dveří tu zimu nejde přežít.

Lidé mohou jít dál do okolních zemí i do Česka

Podle zástupkyně ukrajinského premièra může před zimou z východu země odejít až půl milionu lidí. A to nejen kvůli bojům, ale především kvůli tomu, že v celých oblastech nebude v domech elektřina, voda ani plyn. Jsou ostatní části země na příliv nových lidí připravené?

Prostředky a zdroje, které západní část Ukrajiny mohla poskytnout, se rychle vyčerpávají. Na rozdíl od prvních týdnů po invazi by mohly pomoct nové nevládní organizace a část lidí podpořit. Západní Ukrajina je schopná přijmout řádově 500 tisíc lidí, ale znamenalo by to, že se opět neotevřou školy a školky. Otázka je jestli všechna kolektivní centra budou dostatečně zateplená a připravená na zimu. Takže existuje velká možnost, že lidé na západní Ukrajině nezůstanou.

Kam lidé půjdou pokud zjistí, že na západě země ty ubytovací kapacity prostě nejsou?

Udělají to, co dělali v únoru a březnu. Půjdou dále do Polska a do Česka nebo na Slovensko. Většinou ti lidé dostali dlouhodobá víza na rok, což znamená, že se na jejich základě mohou kdykoli vrátit.

"Samozřejmě si přeju, aby ta válka skončila a aby byli potrestaní ti, kteří porušovali mezinárodní humanitární právo, lidská práva a páchali válečné zločiny. Přeji si, aby se lidé vrátili do svých domovů."

Takže je možné, že lidé budou opět hledat útočiště za hranicemi včetně České republiky?

Určitě ano.

Myslíš, že je na to Česká republika, která už teď hostí nejvíce ukrajinských uprchlíků na 100 tisíc obyvatel, připravená?

Myslím si, že české úřady už nabyly dojmu, že tu hlavní uprchlickou vlnu máme za sebou a nepotřebujeme být ve střehu, situaci podceňují. Podle mě by se Česká republika na příchod dalších uprchlíků z Ukrajiny měla připravovat.

Územní ústupky válku nezastaví

Jak ty osobně vidíš vývoj války? Bude trvat ještě dlouho?

Nemám křišťálovou kouli. Na začátku možná všichni měli pocit, že válka skončí během pár měsíců. V tuto chvíli to nevypadá, že by měla skončit někdy brzy. Změnilo se to v opotřebovávací válku, která může trvat i několik let. První světová válka trvala přes čtyři roky, druhá světová válka trvala šest let. Proč by měla tato válka skončit během pár měsíců?

Je Člověk v tísni připravený pomáhat na Ukrajině roky?

Na Ukrajině poskytujeme humanitární pomoc už od roku 2014 a určitě jsme připravení v tom pokračovat několik let, pokud to bude potřeba, případně po válce pomoct s obnovou země. Co se týká finančních prostředků, tak jsme vybrali skoro dvě miliardy korun a pro nás je teď zásadní si část těch peněz nechat stranou jako rezervu na další léta. V případě, že bude válka pokračovat, tak se nedá očekávat, že budeme schopni na sbírce znovu shromáždit takto velké finanční prostředky. Vzhledem k ekonomické krizi se zároveň nedá očekávat, že západní vlády, které jsou našimi institucionálními donory, vydrží poskytovat tak vysoké finanční prostředky jako doposud.

Co si osobně nejvíc přeješ ohledně konfliktu na Ukrajině?

Samozřejmě si přeju, aby ta válka skončila a aby byli potrestaní ti, kteří porušovali mezinárodní humanitární právo, lidská práva a páchali válečné zločiny. Přeji si, aby se lidé vrátili do svých domovů. Je také otázka, co znamená konec války. Řada lidí si možná říká, že konec války znamená, že Ukrajina bude souhlasit s územními ústupky Rusku a já osobně mám stejně jako řada lidí na Ukrajině pocit, že to by možná válku zastavilo na pár let, ale v budoucnu by to opět znamenalo, že se Rusko bude snažit svoje území rozšířit. Takže řešením je opravdu jen to, že Rusko vrátí veškerá okupovaná území Ukrajině.

Autor: Petr Štefan, Člověk v tísni

Související články