Chomutov: měsíc poté

Publikováno: 21. 2. 2013 Doba čtení: 5 minut
Chomutov: měsíc poté
©

Před měsícem začalo město Chomutov uplatňovat exekuce sociálních dávek proti lidem, kteří dluží za nájem či odvoz odpadu. Na zhodnocení toho, jaký bude mít postup magistrátu dopad, je ještě příliš brzo, avšak některé důsledky jsou patrné již nyní.

Snaha chomutovské radnice o vyrovnání místního rozpočtu je určitě správná. Je v pořádku přimět dlužníky k vyrovnání svých závazků.  Avšak tato bohulibá činnost dostává povážlivou trhlinu ve chvíli, kdy se zeptáte na ostatní subjekty, které městu dluží (např. na mnohokrát zmiňovanou restauraci Tajga v místní zoo). Na jedné straně transparentní předání dlužníků do rukou exekutora, na straně druhé mlčení a zjevná neochota cokoli sdělit. A když se na to zeptáte přímo paní primátorky, tak to bere jako osobní útok.

Chybí sociální politika

Základním problém celého příběhu o Janovu, Chomutovu a podobných lokalit je absence kvalitní sociální politiky. Je základní funkcí státu a dalších složek veřejné správy nedopustit, aby novodobá ghetta vůbec nevznikala. To, že se mu to nedaří, je jeho fatálním selháním, jehož důsledky pociťujeme v kauzách, jako je ta chomutovská.

A je velmi znepokojující, že chomutovský „recept“ chtějí zřejmě přebrat i některá ostatní města. Místo extremních řešení by měla samospráva ve spolupráci s neziskovým sektorem vytvořit co největší tlak, jehož výsledkem by byla skutečná náprava věci, tedy rozpouštění stávajících a zamezení vytváření nových ghett.

Zbytečné exekuce

Nástroje, jak toho dosáhnout jsou přitom známé. Především zde existuje ustanovení zvláštního příjemce, které dává možnost část sociálních dávek použít přímo na úhradu služeb nutných pro standardní život – například na úhradu nájmu za městský byt. Tak lze dosáhnout toho, o co se Chomutov snaží docílit pomocí ponižujících exekucí. Jen s tím rozdílem, že člověk dlužící pět set korun zaplatí jen tuto částku. V případě zabavení dávek s pomocí exekutora mu k tomu přibude ještě například sedm tisíc jeho „odměny“ (dluh mu tak vzroste více než desetinásobně). 
 
Dalším nezbytným krokem je zvýšení počtu terénních pracovníků a dalších sociálních služeb. To je samozřejmě záležitost financí. Nicméně odpověď: „Nejsou na to peníze“ je velmi krátkozraká, vymazáním ghett z mapy ČR bychom ušetřili o mnoho víc, než kolik by nás účinná sociální politika stála.

A v neposlední řadě je problém sociálně vyloučených vnímán částečně jako rasová záležitost. Přitom lidé, o kterých je tady řeč, jsou osoby, které se ocitly na okraji společnosti z různých příčin. Nemají práci, jen velmi obtížně shánějí bydlení, jsou zatíženi dluhy. A většinou čelí všem těmto nesnázím najednou. Rasová příslušnost zde nehraje, z hlediska řešení, roli. Jedná se striktně o problém sociální, jakékoli „poromšťování“ svádí z cesty a nalezení optimálního řešení přinejmenším oddaluje.
   
 Snaha o nápravu se však nekoná. a raději se přistupuje k exekucím a hraje se na xenofobní notu. A první výsledky se již dostavily. Počet romských rodin, které se vydaly do Kanady a Anglie se zvyšuje. Kromě exekucí sociálních dávek je důvodem strach z působení Dělnické strany. Ono se totiž černobílé vidění světa chomutovské radnice a jeho rozdělení lidí na přizpůsobivé a nepřizpůsobivé nebezpečně podobá neonacistické rétorice. A z toho už naskakuje po těle husí kůže (a je jedno, jakou barvu má). 

Odejdi a bude ti odpuštěno...

A co na to, že lidé z těchto důvodů opouštějí její město, říká primátorka Řápková? Podle ní zřejmě odcházejí kvůli tomu, že nemají své záležitosti v pořádku a bojí se následků. Že by lidé emigrovali kvůli ne zaplaceným popelnicím? Spíš se ukazuje, že zvolený postup vyhání lidi z Chomutova.

Příklad jedné z rodin, která odešla do Anglie hovoří za vše. Rodina dlužila 424 korun za odpad plus pokutu za to, že nechali u popelnice skříňku po malování. Za to, že nereagovali na upomínku jim exekutor zabavil dlužnou částku plus šest a půl tisíce své „odměny“. Výsledek? Šestičlenné rodině, která podle serveru iDnes jinak nikdy nic nedlužila, zůstalo na živobytí pouze tisíc korun, které jí musel exekutor ze zákona ponechat. Za tu si potřebovali koupit např. respirátor pro jedno z dětí, které trpí astmatem. Respirátor stojí šest set korun. Takže jejich měsíční rozpočet by se ztenčil na čtyři sta korun. Mimochodem, z čeho by měla tato rodina zaplatit další nájem, když většinu peněz k tomu určených padlo na zaplacení exekutora?

Pokud je však pravda, že tyto rodiny opravdu odjely kvůli tomu, že dluží vetší částky, bude zajímavé sledovat, jak se bude chomutovský magistrát snažit získat od těchto rodin své peníze zpět. Smaže-li se totiž případný dluh jen proto, že tito lidé odjeli pryč, bude to známkou pro ostatní neplatiče. Radnice by jim vlastně nabídla zajímavý výměnný obchod. Když odtud odejdeš, zapomeneme na to, co bylo. Když tady zůstaneš, dostaneš přes prsty.

Závěr 

Je opravdu ještě příliš brzy posoudit, jaký vliv má přístup magistrátu na samotný Chomutov. Avšak zdá se, že první efekt se již dostavil. „Silácká rétorika zvyšuje napětí, stejně jako medializace. Žiji tady dvacet let a takové napětí nepamatuji,“ podotkla pro iDnes k atmosféře v severočeském městě bývalá ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková. A lze předpokládat, že napětí se bude ještě zvyšovat.


----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhodne soud...

O tom, jestli je postup chomutovské radnice v pořádku, se zřejmě bude rozhodovat u soudu.  Stojí proti sobě dva názory. Jeden říká, že sociální dávky jsou určeny k tomu, aby mohl člověk „vůbec přežít“, a proto jsou nedotknutelné. Druhý tvrdí opak.
 
Společnost Člověk v tísni se přiklání k prvnímu pohledu na věc. Postup exekutora je v rozporu s ustanoveními občanského soudního řádu a zákona o pomoci v hmotné nouzi, která výslovně stanoví, že dávky pomoci v hmotné nouzi nepodléhají výkonu rozhodnutí (exekuci). Proto je v každém případě dobré obrátit se na soud a podat návrh na zastavení exekuce. Soud zatím tři takovéto návrhy zamítl, tři naopak shledal jako opodstatněné. Rozhodující tak zřejmě bude názor Krajského soudu v Ústí nad Labem, jehož verdiktem se zřejmě bude okresní soud řídit.
 
Zvolený způsob exekucí mohl být nezákonný také z hlediska zákona o ochraně osobních údajů. Úředník totiž nemůže sdělovat osobní údaje příjemce dávky jiným osobám bez jeho souhlasu. Pokud tedy úředník sdělil jméno člověka, který si právě přichází pro svoje peníze exekutorovi, jednal protiprávně.

Autor: Martin Kovalčík, mediální koordinátor PSI