Člověk nesmí zůstat sedět a přihlížet tomu, jak někdo trpí, říká v rozhovoru pro Český rozhlas Václav Kučera, ředitel naší pražské pobočky
Publikováno: 7. 4. 2021 Doba čtení: 3 minutyVáclav Kučera je už deset let ředitelem pražské pobočky Programy sociální integrace. V minulém týdnu byl hostem pořadu Hovory Českého rozhlasu, kde vyprávěl mimo jiné také o pomoci Člověka v tísni v Česku během pandemie. Podle Kučery je současná situace pro mnoho rodin skutečně kritická, velká část lidí se už zcela vydala ze všech našetřených prostředků. „Chodí k nám chudí lidé, kteří sice mají majetek, ale mají ho zatížený hypotékou. A opravdu nemají ani na živobytí,“ říká v rozhovoru s Tatianou Čabákovou Václav Kučera.
„Každý den vidím v práci smysl. Smysl svého žití,“ odpověděl v úvodu náš dlouholetý kolega Václav Kučera na otázku, zda ho práce v Člověku v tísni naplňuje. Momentálně má ve svém pražském týmu 44 lidí, z nichž přibližně polovina pracuje v sociálních službách a pomáhá lidem s bydlením, vyřizováním dávek, mimořádnou sociální pomocí, dluhy nebo třeba jen se sestavováním rodinného rozpočtu. Druhá polovina zaměstnanců, uvedl v rozhovoru Kučera, pracuje ve vzdělávacích službách, kde se věnuje dětem z nepodnětného prostředí nebo pomáhá třeba dětem cizinců.
Mnozí rodiče podle Kučery nedokáží svým dětem pomoci osvojit si základní návyky a takové děti pak začínají ztrácet už ve školce. Hlavním cílem práce s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí je, aby dohnaly své vrstevníky i to, co je doma nenaučí.
„Když to dopadne dobře, dítě se vrací rovnou do školky, případně do školy a neprožívá tolik stresu jako dítě, které není připravené. To je asi to nejhorší, co může dítě potkat,“ říká ředitel naší pražské pobočky. „Poté, když už je dítě ve škole, často dále naráží na limity rodiny. Maminka, tatínek nemají vyšší vzdělání. Nebo třeba nemají žádné, a tak nemohou dítěti vůbec pomoci už od třetí třídy. Pak nastupujeme my, pokud je to možné,“ vysvětluje v rozhovoru Kučera a vyzdvihuje roli dobrovolníků, díky kterým je možné realizovat individuální doučování.
Říci si o pomoc včas
Současná situace je složitá pro stále více rodin. Častou chybou podle Kučery je, že lidé žádají o pomoc příliš pozdě.
„Pozdě je ve chvíli, kdy už přichází exekutor do domu. A třeba druhý a třetí exekutor. Lidé si neumějí rozmyslet nebo analyzovat svou situaci. Je to těžká doba,“ uvedl Kučera, podle kterého dnes problémy často přicházejí rychle a nečekaně a lidé na ně nejsou schopni včas zareagovat. Situaci podle něj dále komplikuje neochota a pomalé jednání úřadů práce.
S úřady práce neustále zápasíme, říká Kučera
„Úřad práce by měl pomáhat lidem překonat těžkosti, které předcházejí zadlužení nebo s tím, když někdo přijde o bydlení,“ myslí si ředitel pražské pobočky. Namísto toho se ale setkává s velkou neochotou ze stran úřadů lidem v těžké situaci pomoci. Problém spatřuje zejména v pozdním vyplácení mimořádné pomoci. Lidé podle něj čekají i týdny, než – a zda vůbec – jim úřad práce kauci po několika týdnech od žádosti poskytne. Úřady často nechávají čekat rodiny se dvěma nebo třemi dětmi, které si ale nemohou dovolit otálet. Často se proto uchylují do nevyhovujícího bydlení, jako třeba garáže, protože tam kauce není potřeba. I proto s kolegy pomáhá se lidem ve složité situaci zorientovat, radí, co dělat, kam jít, kde je možné požádat o mimořádnou pomoc či právě kauci na bydlení, která je dnes pro mnohé lidi potřebná více než kdy dříve. „S úřady práce neustále zápasíme. Praha je na tom snad nejhůře snad z celé republiky,“ dodává.
