Příběh paní Kateřiny: Od ubytovny k novému začátku

Publikováno: 1. 12. 2025 Doba čtení: 2 minuty

Začátek spolupráce

Před rokem se na nás obrátila mladá maminka se dvěma dětmi – říkejme jí paní Kateřina. Žila na jedné z lepších ubytoven v Chomutově a potřebovala pomoc se stabilizací situace. Nejdříve bylo nutné vyřídit dokumenty pro Úřad práce, aby si mohla udržet bydlení, zprostředkovat potravinovou pomoc. To se podařilo.

Příběh paní Kateřiny: Od ubytovny k novému začátku
© Foto: https://pxhere.com/cs/photo/489887

Podpora pro děti

Dalším krokem byla péče o staršího syna. Řešili jsme zápis do školky, doporučené vyšetření ve Speciálně pedagogickém centru, nástup do školky si řešila paní Kateřina sama. Spolupráce byla bezproblémová – vždy informovala, když byla ona nebo děti nemocné, omlouvala se z konzultací, když bylo třeba.

Nová životní etapa

Během spolupráce mi sdělila, že je těhotná. Chodila na lékařské prohlídky a pečovala i o nenarozené dítě. Seznámila mě s otcem dítěte – říkejme mu Hubert – a začali jsme řešit jeho situaci. Hubert měl na Slovensku závazky: dluh na výživném, neměl občanský průkaz a chyběl mu i rodný list.

Pomoc s dokumenty

Kontaktovali jsme matriku v Košicích, po jistých peripetiích jsme rodný list získali a pak se obrátili na ambasádu, domluvili termín a pana Huberta jsem doprovodil. Díky vstřícnému přístupu Slovenské ambasády byla vyřešena ztráta občanského průkazu a žádost o nový. Současně jsme dohledali soud i exekutora, kteří řešili jeho dluh na výživném, a hledali další kroky.

Velká změna

Mezitím mě pozvali na svatbu. Nakonec mi oznámili, že se stěhují za rodinou paní Kateřiny. Měli domluvený byt, Hubert práci a Kateřina lékaře. Stěhování proběhlo během týdne. Před odjezdem dostali informace, jak postupovat ohledně dluhu. Popřáli jsme si hodně štěstí a rozloučili se.

Šťastný konec

Občas jsem si říkal, jak se jim daří. A pak mi přišla SMS: „Narodil se nám zdravý syn.“ Potěšilo mě, že si paní Kateřina vzpomněla, a nejen kvůli tomu. Vše je v její zprávě, jejíž zkrácenou a upravenou verzi přikládám:

Dobrý den pane Fučíku. Jen jsem Vám chtěla říct, že jsem skoro vše dala dohromady sama, celkem. Naučil jste mě hodně co se týče úřadu exekutora … děti mají v rodném listě otce, i na úřadě jsme nahlášeni, že spolu žijeme… přesně vše, co jsem si přála se stalo. Poslední bod je svatba, i ta bude. Požádal mě o ruku před mojí rodinou, bylo to krásný a dojemný... Děkuju Vám, jsme šťastní. Ať se daří i Vám. Ať pomůžete mnoho dalším rodinám jako nám… Splnil se mi sen – mám teplo domova a to si nikdo nekoupí za peníze. K.


Autor: Ondřej Fučík, terénní pracovník

Související články