Co komplikuje sběr dat o onemocnění COVID-19 ve Venezuele?

Světová zdravotnická organizace tento týden označila Latinskou Ameriku za nové globální epicentrum pandemie koronaviru a odborníci varují, že skutečný počet obětí v regionu by mohl být z důvodu nepřesných nebo neúplných údajů mnohem vyšší, než se uvádí.

Zatímco se zdá, že Brazílie, Mexiko, Peru, Chile a Ekvádor jsou nejvíce zasaženy, je těžké určit, do jaké míry se COVID-19 šíří v zemi, jako je Venezuela. Ta se s humanitární krizí potýkala dlouho před vypuknutím pandemie a sběr dat zde značně pokulhává.

Oficiální záznamy uvádějí 1952 potvrzených případů nákazy koronavirem a k 3. červnu 20 úmrtí. Venezuelská akademie fyzikálních, matematických a přírodních věd však v květnu zveřejnila zprávu, v níž se uvádí, že nízký počet případů COVID-19 je v rozporu se skutečným rozsahem epidemie. Venezuelské úřady pak žádaly vyšetřování akademie.

V zemi, která před třemi lety zastavila zpracovávání oficiálních zdravotních statistik, představují zdravotničtí pracovníci a novináři záchranné lano, pokud jde o poskytování informací. Tito lidé se však potýkají také s cenzurou a útoky, když se šíření nového koronaviru pokoušejí mapovat. Pracovníci nevládních organizací zase čelí ztíženým podmínkám pro plánování pomoci jednoduše proto, že jim chybí základní fakta.

“Jsme v nejistotě. Občané nevědí, co se ve Venezuele děje, a pro sektor nevládních organizací neexistují spolehlivé informace,” uvedla Beatriz Borges, výkonná ředitelka Centra pro spravedlnost a mír, venezuelské organizace pro lidská práva známé jako CEPAZ.

Podle Borges je nedostatek informací „politikou a byl problémem ještě předtím, než v zemi vypukla koronavirová krize”.

Úřady tají statistiky

Mariana Souquett, zdravotnická novinářka nezávislého venezuelského zpravodajského střediska zaměřeného na lidská práva s názvem Efecto Cocuyo, uvedla, že novináři musí odfiltrovat spoustu dezinformací z oficiálních míst, provádět rozsáhlé kontroly faktů a dělat doslova mravenčí práci, aby získali realističtější statistiky o COVID-19. Vláda například vydává seznam potvrzených případů a úmrtí, ale nesdílí informace o počtu provedených testů nebo podezřelých případů.

„Úřady tají statistiky a životně důležité údaje o obyvatelstvu. Tato neprůhlednost se v posledních několika letech stala vládní politikou,” řekla Souquett. "Neznáme ani aktuální čísla pro malárii, spalničky, záškrt, HIV a dětskou úmrtnost," dodala.

Pracovníci nevládních organizací varují, že neúplné nebo chybějící údaje brání osobám s rozhodovací pravomocí v rozvoji odpovídajících veřejných politik. Přesné a transparentní údaje jsou zásadní pro výzkumnou i humanitární pomoc a jsou užitečné jak pro místní společenství, tak pro mezinárodní organizace. „Pokud nemáte přesná data, nemůžete identifikovat skutečné problémy a vymyslet řešení," řekla Borges. „Nemít data je skoro to samé jako být slepý."

Lucia Argüellová, vedoucí latinskoamerického programu Člověka v tísni, české nevládní organizace podporující rozvoj občanské společnosti ve Venezuele, uvedla, že její organizace se také musí spoléhat na omezené informace shromážděné místními skupinami občanské společnosti a univerzitami.

„Jakkoliv jsou lokálně shormažďovaná data relevantní, neposkytují úplný obraz o situaci v zemi. Oficiální údaje před koronavirovou krizí a během ní byly zpochybněny četnými nevládními organizacemi,“ uvedla. "To je jeden z důvodů, proč je pro mezinárodní organizace tak složité detekovat místa, kde je pomoc potřebná nejvíce, a naplánovat jakékoli větší humanitární akce.”

*The New Humanitarian je nezávislá, nezisková zpravodajská agentura, která se specializuje na humanitární příběhy v regionech – často zapomenuté, nedostatečně hlášené, nepochopené nebo ignorované.

The New Humanitarian nenese odpovědnost za překlad. Překlad: Jitka Esserová

Celý článek v originále si přečtěte zde.