ČRo Plus: Proč je tolik exekucí? Protože vlivové skupiny zprivatizovaly spravedlnost, říká Daniel Hůle

Licencování poskytovatelů úvěrů

Pomohla regulace České národní banky trhu spotřebitelských úvěrů?

Daniel Hůle: Ano, velmi dobře. Potvrzují to jak naše analýzy, tak i praxe. Náš Index odpovědného úvěrování ukázal, že se společnosti musely přizpůsobit novým podmínkám a upravit své obchodní podmínky. A to i ty, které dříve měly velmi predátorskou praxi. Ani v terénu nepozorujeme významnější porušení pravidel zákona. Byť jednotlivé případy samozřejmě sledujeme.

Budou po zavedení licencování nebankovní společnosti poskytovat v zásadě stejné úvěry jako banky?

DH: Ne, to se tak úplně říct nedá. Budou poskytovat úvěry za stejných zákonných podmínek, což je změna, kterou s sebou regulace přinesla. Ale musíme si uvědomit, že banky obsluhují jinou cílovou skupinu. Některé nebankovní společnosti půjčí i lidem, kteří jsou vyloženě v krizi. Tyto společnosti mají samozřejmě daleko větší riziko nesplácení, což se projeví v podmínkách, za kterých budou půjčovat.

Proč o licenci žádá tak málo subjektů?

DH: Vycházíme ze situace, kdy v ČR existovaly stovky subjektů, které půjčovaly peníze za naprosto šílených podmínek. Jejich obchodní model nebyl postaven na půjčování peněz, ale na tom, že půjčili peníze, pomocí brutálních sankcí se postupně dostali na několikanásobek půjčené částky, dohnali člověka do exekuce, tu pak vymáhali. Ve výsledku měli několikanásobně splacené to, co půjčili, a přitom mohli dál vymáhat. Dluh se stal de facto nesplatitelným. Tyto společnosti postihlo omezení sankčních mechanismů. Už není možné mít jako dříve půjčku 10 tisíc, která skončí v exekuci, a která je ve finále vedena pro půl milionu. Dnes by celkové sankce nesměly přesáhnout 5 tisíc. To učinilo obchodní model zaměřený na lidi, kteří nejsou schopni své úvěry splácet, nerentabilním.

Co úrok? Ten nebyl zastropován…

DH: To považujeme za důležité. Znamená to, že legálně může někdo půjčovat i třeba za 100 procent RPSN, což třeba na Slovensku možné není. Tam to však vedlo k tomu, že z trhu odešly všechny nebankovní společnosti, takže se lidé, kteří u banky nedostaly půjčku, musejí obracet na brutální lichváře. U nás se regulace povedla velmi dobře. Je účinná, ale zároveň nevedla k nějakému prohibičnímu efektu, kdyby se lidé z legálního trhu přesunuli na trh nelegální. Alespoň v terénu žádný takový posun nepozorujeme.

Příčiny zadlužení české společnosti

Co způsobilo, že je česká společnost tak extrémně předlužená?

DH: Kdyby byli Holanďané, Dánové nebo Němci vystaveni tak nemravným zákonům, čelili stejně gigantickému počtu exekucí jako nyní my. Odměny advokátů v Česku byly až pětinásobné oproti těm německým. Bez přepočtu na paritu kupní síly. Proto máme takřka 5 milionů exekucí, na 2 obyvatele připadá jedno exekuční řízení. To nikde v Evropě nenajdeme. Dnešní problém není výsledkem hlouposti Čechů. Ostatně Češi ve studiích sledující úrovně vzdělanosti v různých zemích nevykazují nějaké významné podprůměrné hodnoty v přírodovědných, matematických dovednostech, naopak.

Základní chybou bylo, že exekuční řád, který do našeho právního řádu zavedl soukromé exekutory, byl napsaný jako poslanecký zákon. Podílel se na ní mimo jiné Pavel Němec, ale i celá řada dalších pozdějších šíbrů. Hana Marvanová před nedávnem sama připustila, že teď už chápe, proč se řada takových vlivných advokátních es ochotně zdarma podílela na tvorbě exekučního řádu, který Unie svobody připravovala.

Tím neříkám, že soukromí exekutoři jsou ze své podstaty špatně. Je to model, který je v Evropě relativně rozšířený. Zde se však vytvořilo extrémně soutěžní prostředí mezi exekutory a zároveň se velmi potlačila spravedlnost v procesu vymáhání. Velmi zásadní zlom nastal v roce 2006, kdy končící ministr spravedlnosti Pavel Němec vyhláškou ministra zvýšil poměrně razantně odměny advokátů. To roztočilo byznys s dluhy do skutečně nevídaných měřítek. Bagatelní dluhy se běžně prodávaly za 130 procent jejich nominální hodnoty. Z jedné koruny se dalo v rámci tohoto vymáhacího řetězce vytěžit 21 tisíc. Vznikl tak nádherný byznys s minimálním rizikem ztráty a maximálním navýšením investice. To se naštěstí podařilo změnit, když ministr Pelikán v roce 2014 stejně radikálně tyto odměny snížil. Takže dnes již čeští advokáti berou jen jako ti němečtí.

Jaká je situace dnes?

DH: Ta divoká doba je víceméně pryč. Dnes nových nespravedlností vzniká radikálně méně než dříve. Ale za tu dobu vznikl extrémně velký balík exekucí, o kterých byla řeč na začátku. Půjčka 10 tisíc a z ní po pár letech půl milionu. Ty jsou vedeny v rámci exekučních spisů a jsou vymáhány. Stát musí skutečně razantním způsobem tento problém vyřešit, protože jinak se budeme dlouhodobě potýkat s chudobou a s frustrací významné části obyvatel. Je to jeho dluh. Přitom existuje velmi jednoduché zahraniční srovnání. Na západ od nás není jediná země, kde by neexistovala varianta takzvaného nulového oddlužení. To znamená, že za jistých podmínek člověk může být oddlužen, i když věřitelům, nezaplatí nic. U nás se musí splatit minimálně 30 procent.

Novela insolvenčního zákona

Mají extrémně předlužení lidé naději, že se ze svých dluhů někdy dostanou? Co novela insolvenčního zákona?

DH: Uvidíme, jak to nakonec dopadne. Musíme si uvědomit, že Sněmovna je díky tlaku různých loby, mimo jiné např. i Česká asociace věřitelů, velmi „protidlužnická“. Novela projde v podobě, která nebude věřitelům až tak moc vadit. A to proto, že fakticky moc nic nezmění. A poslanci budou moci jásat, že to konečně  vyřešili. Ale nevyřeší, protože v současné době (podle posledního pozměňovacího návrhu) tam zůstává 30 procentní podmínka, byť soud může individuálně posoudit, jestli nemůže schválit nižší. To zatíží soudní systém a vytváří to velkou nejistotu pro zadlužené lidi. Z mého pohledu je to skutečně velké vítězství vymahačské loby.

Kdo je to Česká asociace věřitelů?

DH: Jsou to různé vymahačské kanceláře, advokáti, kteří vymáhají dluhy. Není tam žádný mobilní operátor, není tam žádná banka, žádná velká renomovaná nebankovní společnost. Je to podobné, jako kdyby si Daněl Hůle založil Českou asociaci občanů a média by ho zvali k tomu, aby se vyjádřil za občany České republiky. Tito vymahači mají velký vliv na veřejné mínění i poslance, protože ti si myslí, že mluví se zástupcem věřitelů. Něco jiného je třeba bankovní asociace. Ta zastupuje všechny banky a reprezentuje tak nějaký relevantní trh. Ale poslouchat názor vymahačů dluhů, kteří se vymáháním přímo živí, kupují problematické dluhy, to je myslím faul a úplný nesmysl.

Vidíte politickou ochotu s celým tímto problémem něco dělat?

DH: Vidím pouze deklarovanou. Co vidím je strach říci, že s tím nechceme nic dělat. Nerozumím tomu, protože i slušní féroví věřitelé jsou poškozování existencí takového množství exekucí. Co mě zaráží je, že i zástupci takové pravicové bašty jakou je vysoká škola ekonomická navrhují například, aby věřitelům jejich nedobytné pohledávky uhradil stát. Jinými slovy my všichni. Tohle by snad nenavrhli ani komunisté. Svět se prostě zbláznil. Místo toho, abychom si řekli, že pokud někdo skončí v exekuci, nese spoluzodpovědnost i poskytovatel půjčky, protože si ho prostě špatně prověřil, tak tady někdo přijde s nápadem, že by občané, kteří peníze nepůjčili, nevydělávali na tom, měli těmto věřitelům krýt jejich riziko. Přijde mi to naprosto šílený, všichni se zbláznili. A v Poslanecké sněmovně, od úplné levice po pravici pouze hledají, jak se z toho vykrysit. Aby to nevypadalo, že to řešit nechtějí, ale aby se fakticky nic nezměnilo.