Uprchlíci v číslech: jaká jsou nezkreslená fakta?
Aktualizováno: 27. 5. 2026 Doba čtení: 7 minut Sdílet: Sdílet článekMálokteré společenské téma má podobný emocionální náboj, a zároveň je tak často politicky zneužíváno, jako uprchlictví. Veřejná debata o uprchlících je plná polopravd a nesmyslů. Bližší pohled na statisticky podložená fakta bourá řadu zažitých představ – například ukazuje, že naprostá většina lidí na útěku buď vůbec neopouští hranice svých zemí, nebo míří do sousedních států a dál nepokračuje. Obraz masivních přesunů uprchlíků z chudých zemí globálního Jihu na bohatý Sever je tak mimo realitu.
V následujícím přehledu, uspořádaném do formy otázek a odpovědí, nabízíme vybraná, a podle nás nejdůležitější fakta týkající se současné uprchlické situace ve světě. Jako hlavní zdroj jsme používali nejnovější statistická data Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR).
Kdo je uprchlík?
Pojem uprchlík lze vykládat dvojím způsobem. Užší, právní definici najdeme v Úmluvě OSN o právním postavení uprchlíků z roku 1951. Uprchlík je zde definován jako člověk, který se nachází mimo zemi svého původu a který má opodstatněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo politickému přesvědčení. Status uprchlíka je udělován na individuálním základě. V praxi se často jedná o poměrně komplikovaný proces, který zahrnuje vícestupňové posuzování buď ze strany UNHCR, nebo státních úřadů.
Vedle úzké právní definice bývá termín uprchlík standardně používán v širším smyslu – ve veřejném diskurzu se jako uprchlík označuje v podstatě každý, kdo nedobrovolně opouští svou domovskou zemi nebo region. UNHCR pro tuto širší kategorii používá termín nuceně vysídlení lidé (forcibly displaced people) a počítá do ní i žadatele o azyl a vnitřně vysídlené osoby.
Kolik je ve světě uprchlíků?
V polovině roku 2025 činil celkový počet nuceně vysídlených lidí zhruba 117 milionů (to odpovídá přibližně 1,5 procenta světové populace). Uprchlíci v užším slova smyslu z tohoto počtu tvořili něco málo přes jednu třetinu – bylo jich 42,5 milionu (0,5 procenta populace).
Jak ukazuje první ze dvou grafů níže, počet nuceně vysídlených lidí prakticky celou poslední dekádu rostl. V zásadě tomu tak bylo po většinu poválečného období, ale je třeba brát v potaz, že současně rostla i světová populace. Dnešní počty uprchlíků jsou alarmující, ale bylo by chybou označit je za bezprecedentní. V důsledku druhé světové války bylo například celosvětově vysídleno až 200 milionů lidí, což odpovídalo bezmála 10 procentům tehdejší globální populace.
Z jakých zemí utíká nejvíce lidí?
Podíváme-li se na globální rozmístění uprchlíků, ihned nás zaujme jeho nerovnoměrnost. Dvě třetiny z nich – a bavíme se o uprchlících v užším slova smyslu, tzn. o výše zmíněných 42,5 milionech lidí – pocházejí z pouhých pěti zemí, a sice z Afghánistánu, Sýrie, Súdánu, Ukrajiny a Venezuely.
Orientační počty lidí, vysídlených v rámci těchto krizí do zahraničí, zachycuje naše interaktivní mapa. K uvedeným číslům je nicméně třeba dodat, že zachycují jen jednu rovinu celkového nuceného vysídlení a nechávají stranou další miliony lidí, kteří utíkají uvnitř států a reálně jsou v podobné a často horší humanitární situaci. V Súdánu bylo v roce 2025 vnitřně vysídleno přes 9 milionů lidí, tedy skoro čtyřikrát více, než kolik uteklo za hranice. Na Ukrajině počet vnitřně vysídlených osob (tzv. IDPs) kolísá kolem 3,5 milionu a takto by bylo možné pokračovat. Vnější a vnitřní vysídlení jdou zpravidla ruku v ruce.
Jaké jsou nejčastější příčiny nuceného vysídlení?
Ženevská úmluva z roku 1951 označila za hlavní příčinu útěku “pronásledování”. Ačkoliv ve světě stále existují desítky režimů, které perzekvují část obyvatel, hlavní sílou za novodobými přesuny uprchlíků jsou jednoznačně ozbrojené konflikty.
Vezměme si jako příklad pět výše vyjmenovaných uprchlických krizí, které v součtu zodpovídají za dvě třetiny uprchlíků ve světě. Hned u čtyř z nich sehrály ústřední roli války – jedinou výjimkou je Venezuela, kde je hromadný útěk za hranice zhruba od roku 2015 do současnosti výslednicí násilí, vysoké kriminality, chudoby, hladu a dalších faktorů.
V některých případech lidé neutíkají jen před přímou hrozbou násilí, ale také proto, že válka zhorší už tak vážné problémy, jako jsou nemoci, ekonomická nestabilita, nedostatek potravin a léků nebo environmentální stres a katastrofy. Dokonalým příkladem takové situace je Súdán po roce 2023.
Zmínka environmentálních katastrof nevyhnutelně vede k otázce, jak důležitou příčinou nuceného vysídlení je klima a klimatická změna. Stručně řečeno: zásadní. Obecně ale platí, že přírodní katastrofy jako jsou bouře nebo povodně vedou typicky k lokálním a krátkodobým přesunům. Z hlediska přeshraniční mobility uprchlíků jsou spíše vedlejší – alespoň zatím.
Jaké jsou hlavní cílové země uprchlíků?
I když by se z obrazu uprchlictví, jaký vykreslují mnozí politici a média, mohlo zdát, že hlavním cílem uprchlíků jsou vyspělé státy globálního Severu, realita je úplně jiná. Nejnovější data OSN ukazují, že téměř sedm z deseti uprchlíků nachází útočiště v sousední zemi. Zpravidla se přitom jedná o státy se srovnatelnou mírou rozvoje, to znamená nízko- a středopříjmové.
Vůbec nejvyšší počet uprchlíků eviduje OSN v Kolumbii (téměř 3 miliony). Srovnatelné údaje nacházíme také u Turecka a Německa, které je v první desítce jedinou evropskou zemí, a zároveň jediným zástupcem kategorie vysokopříjmových států podle kategorizace Světové banky.
Dodejme, že zobrazený výčet opomíjí jednu velmi důležitou skupinu vysídlených osob, a to žadatele o azyl. Pokud bychom je započítali, na první místo by se rázem dostaly Spojené státy americké, kde na podání žádosti nebo na vydání rozhodnutí čekají asi 3 miliony lidí.
Pokud jde o nejvyšší počet uprchlíků v celkové populaci, nejvíce “zatíženou” zemí je Libanon. Orientačně je podle údajů UNHCR uprchlíkem 1 obyvatel z každých 5 (pro srovnání, třeba v Německu je to zhruba 1 ze 30). Většina uprchlíků v Libanonu pochází ze sousední Sýrie.
Kolik uprchlíků je v Česku?
Česko až do roku 2022 nepatřilo mezi významné cílové země uprchlíků. V posledních 20 letech u nás o mezinárodní ochranu žádalo kolem 1500 lidí za rok a počet lidí, kterým byla tato ochrana ve formě azylu nebo tzv. doplňkové ochrany udělena a reálně v ČR žili, se pohyboval okolo 2 tisíc.
Situace se ale dramaticky změnila po totální ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022. Do Česka během několika málo měsíců zamířilo přes půl milionu uprchlíků. V květnu 2026 jich zůstává asi 386 tisíc, což odpovídá 3,5 procentům obyvatelstva. Naprostá většina uprchlíků z Ukrajiny nejen v Česku, ale v celé Evropské unii obdržela status tzv. dočasné ochrany.
Mají uprchlické krize řešení?
V první řadě je potřeba rozlišovat mezi skutečnými řešeními, a politickými iniciativami, které se jako řešení tváří, ale ve skutečnosti jimi nejsou a problém uprchlíků jen přesouvají z jednoho regionu do jiného. Příkladem takového pseudo-řešení jsou snahy některých států EU o přesun části azylových řízení do mimounijních zemí na Balkánu nebo v Africe (podrobněji o této problematice zde).
Podle OSN existují ve vztahu k problému uprchlictví tři řešení, označovaná jako “trvalá”. Ideálním řešením je dobrovolný návrat. Pokud není možný, nabízí se přesídlení do třetí země anebo integrace v aktuální zemi azylu.
Realita je bohužel taková, že trvalá řešení příliš nefungují. Dobrovolné, hromadné a trvalé návraty uprchlíků do zemí původu jsou v novodobé historii výjimečné a i v posledních letech se týkají jen zlomku z celkové populace uprchlíků ve světě. Příčin je více, ale důležitou roli hraje délka ozbrojených konfliktů a humanitárních krizí, které lidi vyhánějí z domovů (např. Ukrajina od r. 2014, Sýrie od r. 2011, Afghánistán prakticky od konce 70. let 20. století).
Ještě méně efektivní je přesídlení do třetích zemí, určené pro nejzranitelnější uprchlíky bez reálné šance na návrat do vlasti nebo úspěšnou integraci. Ročně je v průměru přesídleno méně než 1 procento uprchlíků, a to ještě pouze díky relativně vysokým kvótám pouhých tří zemí – Spojených států, Kanady a Austrálie. Právě Spojené státy ovšem nařízením prezidenta Donalda Trumpa z ledna 2025 přesídlování uprchlíků na své území fakticky pozastavily.
Cesta ke zmírnění, když už ne řešení uprchlického problému, tak zřejmě vede přes integraci v zemích, kde uprchlíci našli první útočiště – je dobré zopakovat, že takových je většina. Asi 90 procent uprchlíků žije v táborech a městských oblastech globálního Jihu. Konkrétní strategie, jak jejich integraci koncipovat a jak ji financovat, nicméně na mezinárodní úrovni prozatím chybí.
