Člověk v tísni vyzývá exekutora Podkonického, aby vrátil peníze za osobní doručování písemností tam, kde k němu nedocházelo

Daniel Hůle reaguje na výpady exekutora Podkonického

Prohlášení pana Podkonického je založeno převážně na osobních útocích a vyhýbá se zcela podstatě jeho činnosti, na kterou jsme s kolegy z Člověka v tísni upozornili. Pokud pan Podkonický na svou obhajobu uvádí, že „Způsob a formu vystavování elektronických potvrzenek o doručení posuzoval již v roce 2013 kárný senát Nejvyššího správního soudu a neshledal na nich žádný rozpor se zákonem,“ tak takové prohlášení není pravdivé. Kárný senát dospěl k závěru, že se v té podobě, jak bylo jednání pana Podkonického žalováno, nejedná o kárné provinění, protože nebylo prokázáno; kárný senát uvedl doslova: „Za neprokázané vzal kárný senát rovněž spáchání skutku stran vyhotovování osobních doručenek a jejich konvertování." Kárný soud rozhodně ale neuvedl, že se jedná o postup zákonný. Skutkový stav, který tehdy tvrdil a dokazoval kárný žalobce, se od toho současného v důležitých okolnostech navíc liší.

Za klíčové považuji to, že soudní exekutor vede ve svých elektronických spisech dokumenty, které sám označuje jako doručenky, kdežto nyní popírá, že se jedná o doručenky a tvrdí, že se jedná o elektronické potvrzenky. Tyto dokumenty se tváří jako podepsané a orazítkované na papíře dvěma účastníky exekučního procesu, ale ve skutečnosti žádný takový papír nikdy neexistoval a dokument byl vytvořen kompletně na počítači cestou technické koláže razítek a podpisů, aniž by bylo jakkoliv technicky garantováno, že se na jeho vytvoření skutečně podílely obě osoby. Tento dokument pak soudní exekutor v rozporu se zákonem zkonvertoval z neexistující listinné podoby do elektronické podoby jako by to byl opravdový papírový dokument, ačkoliv nikdy originál v  papírové podobě neexistoval.

Je tedy zjevné, že soudní exekutor porušuje předpisy o elektronické konverzi dokumentů, a současně vydává sériově vytvořené počítačové dokumenty za elektronický odraz dokumentů, které nikdy neexistovaly. Jím vystavené a podepsané prohlášení, které uvádí na každém takto zkonvertovaném dokumentu a které zní takto: „Tento dokument, který vznikl převedením vstupu v listinné podobě do podoby elektronické pod pořadovým číslem … … … , skládající se z 1 listů (stránek textu), se doslovně shoduje s obsahem vstupu.“ je tedy minimálně ve stovkách, ne-li tisíců, případů zcela lživé. To že takový dokument on sám označil nadpisem doručenka, ačkoliv nyní tvrdí, že se nejedná o doručenku, ale elektronickou potvrzenku, protože nenaplňuje některé náležitosti doručenek, pak jen dokresluje podstatu chování pana Podkonického. Tou je vydávání neexistující skutečnosti za existující, přičemž na to pak navazuje snaha tyto úkony účtovat.

Pouze na okraj dodávám, že máme k dispozici i dokumenty, které by splňovaly všechny náležitosti doručenky, pokud by byly pravé. Na podstatě falzifikace jakýchkoliv dokumentů ovšem nic nemění to, jestli jsou doručenky nebo jsou tak pouze označeny, aby je poté pan Podkonický ve svém mediálním prohlášení přejmenoval na elektronickou potvrzenku, nebo jestli se mají tvářit jako skutečné doručenky.

Současně dodávám, a v tom se nyní posuzovaná situace liší od situace posuzované kárným senátem, že máme k dispozici relevantní informace pocházející od Dopravního podniku Praha o tom, že ke skutečnému fyzickému doručení, které mají doručenky dokládat, ve skutečnosti vůbec nedošlo. Tyto informace ověřujeme. V takovém případě pak detaily v podobě klamavého označení dokumentu nebo jeho nezákonné konverze poněkud blednou, protože by se jednalo o jednání podvodné ve své podstatě. Nárok na úhradu nákladů za takové doručení, kterého se pan Podkonický vehementně domáhá, samozřejmě neexistuje. Slova o snaze „zamezit hotovým výdajům věřitele v případě neúspěšných exekucí“ vyznívají v kontextu takového podezření obzvlášť cynicky.

Nařčení pana Podkonického ohledně mých údajných tvrzení o nákladech jsou rovněž zcela nepravdivá. Pan Podkonický mě také nařkl z toho, že zneužívám složitosti exekučního řízení a že jsem ve skutečnosti podnikatelem, který na této události vydělává. Já sám v této oblasti nepodnikám, vždy svou činnost podřizuji povaze svého zaměstnavatele Člověka v tísni, který je obecně prospěšnou společností, a nikdy jsem vůči nikomu nezneužil složitost exekučního řízení, proti které jsem vždy bojoval.

Nařčení ze zneužívání složitostí exekučního řízení a podnikání v oblasti, která by se měla řídit principy výkonu veřejné moci, jsou nařčení vážná a obávám se, že tyto „výsady“ náleží výhradně panu Podkonickému. Pokud se v návaznosti na to pan Podkonický ohrazuje, že se odmítá na „podnikání pana Hůleho“ podílet svým dobrým jménem a pověstí, tak ho mohu ujistit, že to po něm opravdu, ale opravdu, nikdo nechce.