„Děti potřebují lásku a život, nepomáhá, když máma denně pláče,“ říká ukrajinská psycholožka
Publikováno: 29. 3. 2023 Doba čtení: 2 minuty
Život na Ukrajině Olha Šukalová opustila jen proto, aby zajistila bezpečí své rodině. S dcerami utekla z charkovského domova poté, co na nedalekou vojenskou univerzitu dopadly ruské bomby. Tlaková vlna je srazila na kolena a poničila dům, ve kterém s manželem bydleli.
V Česku Olha pracuje jako psycholožka a pomáhá Ukrajincům, kteří kvůli válce trpí depresemi, panickými ataky, mají problémy s adaptací nebo jsou unavení životem v cizí zemi. „Pracovala jsem jako pokojská, ale říkali, že můžu pro lidi udělat něco lepšího,“ svěřila se redaktorce idnes.cz.
Olha je psycholožka pomáhající Ukrajincům, kteří podobně jako ona odešli ze země kvůli válce, a usadili se v Česku. I ona si musela zařídit nový život v neznámé zemi s cizím jazykem. Přesto kromě starosti o sebe a svou rodinu pomáhá dalším krajanům s psychickými problémy.
Do Česka přijela se dvěma dcerami v březnu minulého roku poté, co na 300 metrů vzdálenou vojenskou univerzitu v Charkově, kde s manželem a dětmi žila, dopadly ruské bomby.
V Česku měli kamaráda. „Říkal, že Česká republika nás přijme dobře. Prý nemám na nic myslet, sednout do auta a přijet. A že má přátele, kteří chtějí pomoci a mají letní dům ve Varech, takže bychom měli pro začátek i ubytování,“ vzpomíná Olha, která z Charkova cestovala s rodinou čtyři dny. „Trvalo to dlouho, všichni odjížděli, hlavně ženy a děti. Dvaadvacet hodin jsme stáli na hranicích. Manžel a přítel starší dcery tam museli zůstat,“ dodává.
Když nastoupila do Člověka v tísni, pracovala Olha nejdříve jako terénní pracovnice. Pomáhala lidem s vyplňováním dotazníků k přiznání dočasné ochrany nebo s žádostmi o dávku. „Teď už pracuji jako psycholožka. Musela jsem si nechat uznat diplomy na Karlově univerzitě,“ naráží Olha na problém, který tu mnohým Ukrajincům brání uplatnit své kvalifikace.
Mnoho ukrajinsky mluvících psycholožek v Česku není, ačkoliv by byly potřeba. Skoro polovina Ukrajinců, kteří utekli před válkou, trpí úzkostmi nebo depresí. Podle Olhy mají následky všichni.
„Mým úkolem je ukázat lidem, že tady jsou v bezpečí. S válkou nemůžeme nic udělat, jak bude, tak bude. Potřebuji jim ukázat, že mají dobrý život, že tu nejsou sami. Když nemůžeme změnit to, co se děje na Ukrajině, tak potřebujeme vidět něco dobrého. Slunce, nebe. Karlovy Vary jsou krásné město. To je pozitivní psychoterapie,“ líčí Olha.
Nezdravé je pro Ukrajince i nekonečné sledování zpráv z domova a ujišťování se, že rodina či dům jsou v pořádku. Takové každodenní napětí jim nepomáhá a může mít vliv i na jejich okolí. „Děti potřebují lásku a život, nepomůže, pokud máma každý den pláče,“ poznamenává psycholožka.
Celý článek si můžete přečíst na idnes.cz.
