Děti s handicapem v Iráku prospívají díky vyučování na dálku

Děti s handicapem v Iráku prospívají díky vyučování na dálku

12. 3. 2021

Když se loni na jaře musely irácké školy zavřít, pomohli jsme žákům i učitelům přejít na výuku z domova. Všechny rodiny se nastalé situaci musely přizpůsobit a pro některé to byla velká výzva. Ještě náročnější to ale měly rodiny, kde žijí děti s postižením či s handicapem, které potřebují intenzivnější péči a větší pozornost.

Díky speciálnímu fondu Education Cannot Wait, který se snaží poskytnout dětem v krizích a konfliktech vzdělání, jsme ale kromě 5000 dětí mohli pomoci ještě další stovce dětí se speciálními potřebami.

Protože jsou kvůli covid-19 školy v Iráku nyní otevřeny jen částečně, chodí studenti na půlku vyučování do tříd a zbytek vyučování probíhá online z domova. Podporujeme 250 ohrožených dětí, především ty, které žijí v odlehlých lokalitách. Poskytujeme jim sim karty a přístup k internetu, aby mohly ve vyučování pokračovat. Mezi těmito dětmi je také 100 dětí s handicapem, kterým pomáháme ve snaze zabránit tomu, aby předčasně ukončily školní výuku, protože ji nebudou stíhat. 

„Potřebuje jiný přístup, než její sourozenci a více péče a pozornosti,” říká Nadhem o své dceři, která trpí myopií (krátkozrakostí) a dodává: „Naučilo mě to trpělivosti."

Její dceři Hale je 13 let a je na střední škole. Před pandemií covid-19 chodila do třídy jako ostatní, ale měla problémy při hodinách čtení, kde učitelé psali na bílou tabuli. Během dne musela několik hodin nosit náplast na očích, protože ji dráždil vzduch a jasné světlo. „Moji kamarádi chápou, co mi je a vždycky se mi snaží pomoct," říká Hala. „Na začátku jsem si myslela, že o školu přijdu," vypráví Hala, co se jí honilo hlavou, když začala platit opatření kvůli covid-19 a školy byly uzavřeny. „Když ale začalo vyučování na dálku, tak mi připadalo, že se všechno zlepšuje a začala jsem být zase v kontaktu s kamarády a chytat se při vyučování," dodává. Ukázalo se, že online vyučování může být pro dívku se zrakovým postižením i prospěšné. 

„Teď je to určitě jednodušší, protože škola je od našeho domu daleko,” říká Hala, která do školy chodila každý den 3 kilometry. „Cesta do školy je pro mě náročná, protože špatně vidím, což mi dělá velké potíže.”

„Táta mě občas vozil do školy na motorce, když pršelo nebo byla zima. I když se na ní bojím jezdit, tak jsem se potřebovala dostat do školy,” pokračuje Hala.

Stejně jako mnoho dalších studentů v Iráku nemá ani Hala mobilní telefon a musí se spoléhat na svého otce, který se těch nejdůležitějších hodin účastní ze svého telefonu. Navíc žije v odlehlé části, kde je to se stabilním internetovým připojením komplikované.

Poskytli jsme Hale sim kartu a kredit, díky čemuž má internetové připojení a může se účastnit hodin a být v přímém kontaktu se svými spolužáky a učiteli.

„Covid-19 přinesl těžké období a já doufám, že to už co nejdříve skončí. A že budeme moci jít ven a hrát si a můj táta bude moci jít do práce,” říká Hala, které na jejím vzdělání velmi záleží. Až vyroste, chce se stát oční lékařkou, aby mohla pomáhat lidem, kteří mají oční vady.

„Mé děti díky tomu nevypadly ze školy,” říká Ibrahim, otec čtrnáctiletého Yassina, o materiálech pro výuku z domova a podpoře Člověka v tísni. Jeho syn má svalovou atrofii v levé paži a podle Ibrahima se jeho celkový stav zlepšil, když se začal učit doma. „A můj psychický stav také, protože se odráží od toho jeho,” vysvětluje Ibrahim.

Stejně jako Hala, i Yassin našel na distanční výuce něco pozitivního. „Myslím, že možnost učit se doma, je pro mě dobrá. Cesty do školy pro mě bývaly problematické,” říká Yassin, který nosil svou tašku s učebnicemi do 1,5 kilometru vzdálené školy a zase zpět domů, což bylo mnohdy s jeho handicapem obtížné. Navíc mu bylo nepříjemné, že byl stále závislý na pomoci svých kamarádů.

„Je to teď snazší,” říká Yassin o distančním vzdělávání. „Ale pořád máme špatné připojení.” Yassi si přeje vlastní mobilní telefon, aby se mu lépe pracovalo. Zajistili jsme mu sim kartu a připojení k internetu, takže může pokračovat ve svém vzdělávání doma a používat k online výuce mobil svého otce.

"Všichni v naší vesnici jsou hodní a chápaví lidé,” říká Ibrahim a dodává, že se k jeho synovi všichni chovají hezky. Yassin říká, že jeho handicap jej činí zvláštním a že i se svými potížemi může dělat to, co má rád: hrát fotbal.

Díky finanční podpoře ECW a partnerům Save the Children, Intersos, Norwegian Refugee Council a Public Aid Organization – Iraq.

Autor: Khalil Ahmed a Megan Giovannetti, Člověk v tísni