Díky novým brýlím získala Hanička v životě jistotu

Publikováno: 26. 3. 2018 Doba čtení: 3 minuty
Ilustrační foto
© Quinn Dombrowski (CC BY 2.0)

Maminka Haničky přivedla svoji dceru do našeho libereckého předškolního klubu na doporučení pracovnice OSPOD (odbor sociálně-právní ochrany dětí). Hrozilo jí odebrání dítěte tak, jako se stalo u tří starších sourozenců. 

Hanička se po příchodu jevila jako velmi plaché dítě, na první pohled zápasící s mnoha problémy a neduhy. Těžko se jí běhalo, šilhala na jedno oko, neuměla se obléknout bez pomoci, ruce jí nechtěly poslouchat, mluvila nesrozumitelně. Byla ztracená v prostoru i čase, nerozuměla informacím, které jsme říkali, špatně se orientovala v klubu i venku. Její obvodní lékařka to však do této doby neshledala jako situaci k řešení.

Spolupráce s OSPOD

Nejprve jsme hledaly cestu, jak nastavit vzájemnou spolupráci mezi rodinou a předškolním klubem. V tom nám pomohla pravidelná komunikace se sociální pracovnicí z OSPOD, která měla na starosti případ rodiny Haničky. Zpočátku jsme si volaly téměř denně. Během té doby jsme nastavily režim, kdy se ona ukotvila v roli kontroly a já v roli navrhovatele řešení, který ukazuje možnosti, jak postupovat. Samozřejmě jsme o naší komunikaci pravidelně informovala maminku, aby neměla pocit, že se jí odehrává něco za zády, něco, o čem neví.

V průběhu roku se situace rodiny zhoršila, maminka holčičky řešila vážné existenční problémy a OSPOD jí hrozil odebráním dětí. Jednou z podmínek, aby se tak nestalo, byla pravidelná docházka Haničky do našeho předškolního klubu. To se naštěstí stalo a díky tomu se na Haničce začaly projevovat první viditelné pokroky. Myslím, že tím se nastartovala i vnitřní motivace maminky k další spolupráci, protože už nebyl nutný takový tlak z vnějšku. Začala jsem obě hodně chválit a jak je všeobecně známo, chvála dělá zázraky…

Článek vyšel v rámci časopisu Zvoní, který naleznete ve formátu pdf ZDE.

Vyšetření pomohla

Maminka Haničky zpočátku vnímala naši službu jako zatěžující věc, jako něco, co ji přináší další povinnosti ke všem stávajícím problémům a starostem, které má. Při konzultacích v klubu nám vše odkývala, zároveň nás přesvědčovala, že doma dítě působí úplně jinak, že je samostatná, upovídaná, kreslí si a hraje sama. Během několika měsíců se ale působením tlaku ze strany OSPODu a naší podpory nastartoval řetěz vyšetření u různých odborníků, vymohli jsme například doporučení na dětskou neurologii, na foniatrii. Taková věc jako dětské brýle Haničce umožnila konečně se rozhlédnout po okolí, prohlédnout si obrázek, který nakreslila, rozmyslet se, kam poběží. Získala jistotu. Motorický vývoj se konečně nastartoval a následně se zlepšil i mluvený projev. Cítí se u nás bezpečně, miluje své kamarády z klubu, vše dělá s chutí.

Čeká ji ještě dlouhá cesta

Před zápisy do mateřských škol jsme vybrali tři vhodné školky, maminka se objednala na vyšetření do pedagogicko-psychologické poradny. Společně jsme pak hodně probíraly, zda by pro její dceru byla lepší varianta chodit do běžné třídy s asistentem či do speciální třídy. Nakonec zvítězila speciální – Hanička má silné logopedické hendikepy a je velmi zranitelná, obávaly jsme se, že by ji velký kolektiv zatím stále ještě převálcoval.

Maminka má tři starší děti a zkušenosti s komunikací se školkou již má, proto nemá problém s paní učitelkou komunikovat sama. Přesto i ona při odchodu z našeho klubu využila možnost zaslání zprávy o dítěti do školky, kam bude chodit. Letos toho využijí skoro všichni rodiče. Haničku čeká ještě daleká cesta, ale už nyní se při společné rekapitulaci s maminkou radujeme nad obrovským pokrokem, který stačila v našem předškolním klubu udělat.

Autor: Magdalena Kulháčková