Dodávám klientům podporu a motivuji je, aby se bránili a znali svá práva

Publikováno: 18. 5. 2018 Doba čtení: 4 minuty
Dodávám klientům podporu a motivuji je, aby se bránili a znali svá práva
© Aneta Kozáková

Práce v terénu bývá hodně rozmanitá, plná výzev a někdy i náročná. S pozitivním přístupem se však zvládá lépe! Naše kolegyně Terka o tom ví své. 

Představíš se čtenářům na úvod, prosím?

Jmenuji se Tereza. Nyní bydlím v Kralupech na Vltavou. Celkem často se mi stává, že se lidé diví, že dojíždím na Kladno, ale mě to nevadí a hlavně si myslím, že někdy je třeba dojíždět, kam se musí. Nyní ještě dokončuji studium adiktologie (léčba závislostí) na vysoké škole, takže se zrovna nenudím. Vystudovala jsem střední zdravotnickou školu, a proto jsem svá poslední pracovní léta strávila v laboratořích, tato práce mi ale nevyhovovala, protože jsem v ní necítila žádný smysl. Po střední škole jsem měla plán, že zkusím vystudovat medicínu, ale nepovedlo se. Nicméně studium medicíny mě přivedlo k tomu, že chci pomáhat lidem, ale spíše v jiném směru než jako lékař. Proto jsem si vybrala studium adiktologie. V průběhu tohoto studia jsem si uvědomila, že toto je pro mě lepší cesta. Když už mi došla trpělivost s prací v laboratoři, řekla jsem si, že zkusím pracovat s lidmi dříve, než dokončím studium. Hledala jsem pracovní nabídky, které by mi vyhovovaly a zkusila jsem práci v Člověku v tísni. Vyšlo to a teď jsem tady.

Jaká je tvá pracovní pozice pro Člověka v tísni a jak dlouho se jí už věnuješ?

Od září loňského roku pracuji jako terénní sociální pracovnice a v brzké budoucnosti se začnu věnovat i dluhovému poradenství.

Můžeš prosím popsat svůj běžný pracovní den?

Ráno se většinou připravuji na konzultace. To znamená, že si zjišťuji informace a postupy, nebo volám na příslušná místa, kam jsem se nedovolala s klientem. Když mám pocit, že vím, co mám, tak vyrazím za klienty. Nejčastěji chodím ke klientům domů, někdy ale klienti i za mnou do kanceláře.

V průměru mám tak 3 - 4 konzultace za den. S klienty pak řeším různé problémy, se kterými potřebují pomoci. Od hledání bydlení, přes vyřízení dávek, hledání lékaře, doprovody na úřady a do jiných institucí, u kterých si klienti přejí podporu, sepsání různých žádostí a jiných úředních dokumentů, ale také je součástí naší práce i dluhové poradenství. Je to tedy velmi rozmanitá práce, žádný den není jako druhý. A i tato rozmanitost mi vyhovuje, nechtěla jsem být v práci, kde dělám každý den to samé. Má práce je dle mého hlavně v tom pokusit se naučit lidi lépe se orientovat v systému, dodat jim podporu když ji potřebují, vysvětlit čemu nerozumí, motivovat je k tomu, aby se bránili a znali svá práva, také motivovat je k tomu, aby svým přičiněním si pokud možno přilepšili a měli se co nejlépe v rámci svých možností. Myslím, že je to práce velmi prospěšná, ale také velmi namáhavá, ale někdo to dělat musí, ne?

To zní opravdu hodně rozmanitě. Baví tě to? Co nejvíce a proč zrovna tahle pozice?

Přiznám se, že postoj k této práci u mě občas kolísá, někdy je to opravdu psychicky náročné. Nicméně z předchozí práce jsem odešla hlavně proto, že jsem věděla, že chci dělat lepší práci. A zdá se, že jsem se rozhodla správně.

Co děláš, když neděláš? 

Mimo práci se snažím věnovat škole. Když zbyde volný čas, tak si zajdu do přírody, někdy i na nějaký koncert, v teplých měsících se občas dostanu i ke kolu, no a taky moc ráda čtu. Je to těžké, je toho víc, ale nechci tu jmenovat všechno, takže takhle vám to musí stačit. (haha)

Máš nějaké moto, kterým se v životě řídíš?

Motto asi nemám, ale snažím se vidět to pozitivní na všem a všech.

Myslím, že se mnoho lidí více soustředí jen na negativa a na pozitiva zapomíná, nebo je nevidí. To je něco s čím se sama taky peru, ale podle mě to není ta správná cesta a ničemu to nepomáhá.

Dala bys čtenářům tip na nějakou knihu nebo film, který tě poslední dobou zaujal?

Myslím, že jsem přečetla pár knih, které mě hodně ovlivnily. Těžko nějakou doporučit, protože každá podle mě člověku v různých chvílích dá něco jiného. Mě v minulosti hodně ovlivnily třeba Čtyři dohody od Dona Miguela Ruize, nebo knížky od psychoterapeuta M.S. Pecka. Ve svých knihách mluví hodně o jeho terapeutické práci s klienty a o jedinečnosti každého, ale také, jak se sám musel vyrovnat s překážkami v práci. Podle mě hezky popisuje, jak se svými klienty specificky pracoval, někdy i příčiny potíží svých klientů a to mě zajímá. Když jsem to četla, dalo mi to indicii a hezky podložené argumenty. Uvědomila jsem si, že každý člověk je jiný a že každému se dá pomoci při správném pečlivém přístupu. 

Autor: Tereza Zusková, Terénní pracovnice

Související články