Dojíždění mám teď v oblibě. Práce není jednotvárná a to mě baví!

Publikováno: 27. 2. 2018 Doba čtení: 3 minuty
Dojíždění mám teď v oblibě. Práce není jednotvárná a to mě baví!
© Aneta Kozáková

Vávra u nás v Kladně začínal jako dobrovolník, dva roky doučoval děti v rodinách. Dnes je nedílnou součástí našeho kladenského týmu. Práci s mládeží se věnuje i ve svém volném čase a k tomu ještě studuje práva.

Na úvod se prosím čtenářům představ (kdo jsi, odkud poházíš…?).

Jmenuji se Vavřinec, ale spíš se mi říká Vávra. Jsem z Prahy a na Kladně pracuju na částečný úvazek. Kromě toho ještě studuju práva.

Jaká je tvá pracovní pozice pro Člověka v tísni a jak dlouho se jí už věnuješ?

Pracuju jako pracovník Podpory vzdělávání, což znamená, že se snažím shánět dobrovolníky, propojovat je s dětmi, našimi klienty, kteří potřebují doučování a podporu v plnění školních povinností. Taky komunikuji se školami, do kterých naši klienti chodí. Kromě toho sám některé děti doučuju. Je toho docela hodně, o službu je velký zájem, ale naštěstí na to nejsem sám. Mám kolegyni Anežku, která je skvělá! Oba pracujeme v ČvT od září. Předtím jsem ještě na Kladně pomáhal s doučováním dva roky jako dobrovolník.

Popíšeš nám svůj běžný pracovní den?

Ráno jedu na Kladno autobusem z Prahy. Nejdřív mi to přišlo jako otravný dojíždění, ale teď už to mám vyloženě v oblibě, dobře si tam člověk srovná hlavu, než začne pracovat. Navíc na Nádraží Veleslavín bývá často fakt sympatickej bezdomovec, kterej skvěle hraje a zpívá. Jeho kytara je děravá a má asi tři struny, ale dohání to umem a nadšením. Dopoledne pak obvykle bývám v našem kanclu, připravuju se na doučování a vyřizuju administrativu. Občas jdu taky na konzultaci do školy. Odpoledne chodívám za dětmi a společně se doučujeme. Naše děti pochází ze znevýhodněného prostředí. Může to být znevýhodnění sociální, finanční tíseň rodiny nebo třeba nedostatečné vzdělání rodičů, kteří dítěti nedokážou vysvětlit něco, čemu sami nerozumí. Upřímně, já tomu občas taky nerozumím. Snažíme se tedy při doučování pracovat nejen s dětmi, ale i s rodiči, aby se naučili s dítětem věnovat škole i mimo doučování. Také se vyhýbáme frontální výuce a doučování přizpůsobujeme dětem na míru tak, aby pro ně bylo smysluplné. Zařazujeme i hry a práci s nejrůznějšími pomůckami. Když spolupráce funguje dobře, můžeme jít třeba do divadla, kina nebo sportovat.

To zní fajn. Baví tě to? Co nejvíc a proč zrovna tahle pozice?

Jo, baví! Jsem rád, že to není vůbec jednotvárný, pořád se něco děje, vždycky něco trochu jinýho. Na tuhle pozici jsem se přihlásil hlavně proto, že jsem předtím už pro ČvT doučoval jako dobrovolník a věděl jsem, jak to zhruba funguje. Ale obecně mi přijde zajímavý a důležitý snad všechno, co ČvT dělá, nejen v rámci programů sociální integrace. Takže doufám, že si budu moct zkusit i něco dalšího. Třeba až dodělám školu.

Co děláš, když neděláš?

V Praze vedu s kamarády oddíl skautů, se kterýma jezdíme na výpravy a na tábory. Mám rád třeba ježdění po světě, chození po horách a lezení po skalách, čtení Respektu, plavání, pití piva, jezení dortů, svoje kolo, mrazivej čerstvej vzduch, vůni sjezdovýho vosku, bežkování, chození ve spadaným listí, ježdění vlakem, povídání a tak podobně. Taky mám hodně věcí nerad, ale těm se snažím vyhýbat.

Nyní máš možnost cokoliv vzkázat všem čtenářům/klientům/fanouškům... Co to bude?

Máš v týdnu dvě hodiny času? Přijď k nám dělat smysluplnou věc. Pomáhej ostatním jako dobrovolník!

Autor: Vavřinec Dudek, Koordinátor Podpory vzdělávání

Související články