„Dva dny sundaná sádra mě neomlouvá ze záchrany lidského života,“ říká naše kolegyně

Svatava má na záchraně dívenky velkou zásluhu, okamžitě zahájila její resuscitaci, i když sama měla nezhojenou zlomeninu zápěstí. 

„Tak to je,“ říká bez obalu. „Teď se to stalo, jsem u toho, tak to jdu udělat. Protože jsem taky díky kurzu první pomoci, kterým prošel tým naší pobočky, věděla, jak to mám udělat.“

Na ruce jsi měla ortézu, takže bylo na první pohled jasné, že nejsi ve stoprocentní kondici na masáž srdce. Nesnažil se Tě někdo v rekreačním areálu vystřídat?

Paní, co stála opodál, vytáčela záchranku a já jsem zahájila resuscitaci. Až později vyplynulo, že tam holčička byla se skupinkou dětí z dětského domova a její doprovod se zdál ochromený šokem. Masírovala jsem holčičce srdce a dávala umělé dýchání. Než přijela záchranka, uplynulo dlouhých 17 minut.

Jak jsi to zvládla rukou v ortéze?

Masírovat srdce v ortéze nejde, prostě jsem si ji sundala. V tu chvíli jsem nepřemýšlela, že mám ruku nepoužitelnou. Když si holčičku převzali záchranáři, museli z ní dostat zbytek vody, který nevyzvracela, aby se mohla nadechnout, a srdce jí nahodili defibrilátorem. V umělém spánku ji naložili do vrtulníku a přepravili do nemocnice. Nedávali nám velkou naději.

Co se dělo pak?

Mně to strašně dobře uvažuje, když jsem pod tlakem, takže jsme pak hned dali dohromady ostatní děti, které patřily do stejné skupinky a byly otřesené. Jsem takový hlídací typ, pořád to mám v sobě od dob, kdy jsem dělala vychovatelku ve věznici. Měla jsem shodou okolností už za sebou také část výcviku krizové intervence, což jsem využila, než dorazili profesionálové. Lítala jsem tam mezi policisty a hasiči, předávala informace.

To už bylo blízké například situaci po povodních na Jesenicku, kde jsi byla součástí našeho týmu pomoci od prvních dnů. Jenomže u rybníka jsi nebyla pracovně…

Byl to jeden z prvních slunečných dubnových dnů. Dcera mě tahala po práci ven, když zavolala kamarádka, jestli se nesejdeme v rekreačním areálu? Tahle místa nevyhledávám. Nemám ráda davy, ale asi jsem tam měla být, i když mi dva dny před tím teprve vyměnili sádru za ortézu.

Vy jste byly jediné, kdo si kromě pána, co holčičku vytáhl z vody, všimly, že se něco děje?

Moc lidí v těsném okolí nebylo, samozřejmě časem se začali stahovat, protože je zajímalo, co se tam děje. Kromě paní, co volala záchranku, se nikdo k ničemu moc neměl.

A Ty jsi ani na chvíli nezaváhala: mám ortézu, nezhojenou ruku, chtěla bych, ale nemůžu pomoct…?

Vůbec jsem o tom nepřemýšlela. Jediné, co mi problikávalo hlavou, byl ten zážitkový kurz první pomoci, kde mě instruktor povzbuzoval: mačkat víc do hloubky, když zlomíte žebro, nevadí, kolik vdechů, kontrola jazyka, aby nezapadl. Bez toho kurzu bych nevěděla, co dělat.

S holčičkou to nejdřív nevypadalo vůbec dobře. Týdny byla na přístrojích, pak dlouho rehabilitovala. Byla jsem se ale v domově před Vánoci podívat a ona běhala, tančila, zpívala (neskrývá dojetí). Nemá žádné následky, úplný zázrak. Dokonce má amnézii, takže si to celé vůbec nepamatuje.

Čert vem ruku, holčička žije.

Dodatek

Po několika dnech od dramatické události plné emocí Svatava zjistila, že má ruku znovu zlomenou. Několik dalších týdnů v sádře zahojení nepomohlo. Pak znovu ortéza, ale divná bolest. Problém byl jinde – zpřetrhané vazy a prodělaný kostní zánět. Následovala artroskopie, a nakonec kompletní plastika vazů. Se zdrátovanou rukou teď už pilně rehabilituje.

„Chodím na fyzioterapii, kterou mi hradí zaměstnavatel, protože jsem už vyčerpala nárok ze zdravotního pojištění. V lednu budu ještě doma, v únoru už v práci na tisíc procent. Hele…,“ nadšeně ukazuje zlepšující se rozsah pohybu pravého zápěstí a chválí všechny své kolegy a kolegyně, kteří ji v posledních měsících podporovali a opečovávali.