Eskalace bojů v Idlíbu donutila stovky tisíc lidí opustit své domovy
Publikováno: 16. 1. 2018 Doba čtení: 2 minuty
„Ztratili jsme úplně všechno,“ říká Ahmad, otec devíti dětí. Musel odjet z vesnice v provincii Idlíb, kde do té doby žil, aby unikl stupňujícím se bojům mezi vládními silami a opozicí. Ahmadova domovská vesnice byla v posledních týdnech ostře bombardována. Přestože neměl kam jít, bál se o svou rodinu, tak se nakonec k útěku odhodlal. Neměl auto, takže musel zaplatit 85 000 syrských liber (zhruba 200 dolarů) za pronájem dodávky, kterou odvezl rodinu, zvířata a pár nejnutnějších věcí na bezpečnější místo. Celá rodina tak musela ujet více než 100 kilometrů daleko, až k hranici s Tureckem.
„Cesta byla náročná a vyčerpávající. Je tu zima a prší. Naštěstí jsme si koupili stan a našli jsme malý pozemek blízko hranice s Tureckem, kde jsme ho mohli zadarmo postavit. Moji bratři a bratranci ale stany nemají, takže ten náš nakonec obývá několik rodin. Museli jsme si pronajmout ještě další malý pozemek, abychom na něm mohli postavit přístřešek pro zvířata,“ popisuje Ahmad.
Kroky uprchlíků před násilím v jižním Idlíbu vedou nejprve do uprchlických táborů, jako je například Atma. Ten ale byl zbudován na začátku války v roce 2011, takže jeho kapacita v současné době už nestačí pojmout nově příchozí rodiny. Protože nemají jiné místo, kam by mohli odejít, staví si stany volně v okolí. Někteří dokonce spí pod širým nebem na ulicích. Když se teploty přiblíží bodu mrazu, stává se život bez přístřeší ještě mnohem nebezpečnějším.
Ve stanu Ahmadova rodina přežívá v naprosto nevyhovujících podmínkách. Oblečení, pár kusů nábytku a několik koberců je rozloženo kolem stanu. V blízkém okolí není toaleta ani sprcha.
Ahmadovu situaci komplikuje také péče o dobytek. „Vzali jsme s sebou zvířata, ale není tu pro ně pastva a také cena masa rapidně klesla. Utratil jsem spoustu peněz za semena a hnojiva, ale kvůli bombardování se nemůžeme vrátit a sklidit úrodu,“ vysvětluje Ahmad.
Ahmadova vesnice přitom v minulosti byla poměrně klidným místem: „Obdělávali jsme půdu a starali se o zvířata, děti chodily do školy. Minulý měsíc se naše životy naprosto změnily. Nemyslím si, že se ještě někdy budeme moci vrátit domů,“ dodává.Navzdory tomu, že během mezinárodních jednání v Astaně byl Idlíb označen za „deeskalační zónu“, boje mezi vládou a opozicí v prosinci 2017 ještě více zesílily a vyhnaly z domovů stovky tisíc lidí. V oblasti přitom mělo dojít k zastavení násilí a povolení vstupu humanitárním organizacím. Uprchlíci z Idlíbu nemají dostatek vody, jídla, přístřeší, ani peníze. Humanitární organizace se do oblasti vůbec nedostanou a nemohou tak potřebným pomoci.
Od roku 2011, kdy válka vypukla, bylo v rámci Sýrie vysídleno 6,1 milionů lidí a 5,5 milionů Syřanů uprchlo do zahraničí. 13,1 milionů obyvatel potřebuje okamžitou humanitární pomoc, přičemž téměř 3 miliony z nich jsou uvězněny v obléhaných a těžko dostupných oblastech.
Nadále požadujeme, aby všechny strany konfliktu ukončily boje a zabránily útokům na civilní obyvatelstvo a civilní infrastrukturu a umožnily, aby se humanitární pomoc bezpečně dostala k těm, kteří ji potřebují.
