iDNES: Změny exekucí pomohou statisícům, Senát by je měl schválit, říká Hůle
Publikováno: 27. 4. 2021 Doba čtení: 6 minut
Podle dluhového poradce Daniela Hůleho z organizace Člověk v tísni řeší Sněmovnou schválená novela exekucí řadu problémů, se kterými se dlužníci potýkají. Někteří poslanci i organizace však avizují, že budou chtít v Senátu prosadit ještě další změny.
Podle Hůleho je sice v exekucích prostor pro zlepšení, ale protože je riziko, že by novela po vrácení senátory nemusela ve Sněmovně získat opět křehkou podporu, doporučuje ji raději přijmout v sněmovním znění.
Po schválení novely exekučního řádu padaly názory, že je to jen titěrné zlepšení a zbytečné dva roky práce. Myslíte si to také?
Ne. To si nemyslíme. My vnímáme čtyři základní významné okruhy problémů v oblasti exekucí. Prvním jsou historické exekuce, často vedené pro pohledávky, které pocházejí z dob neregulovaných úvěrů a podobně. Těchto exekucí jsou řádově vysoké statisíce a z významné části tento problém přijaté návrhy řeší. Druhý pilíř problémů je podle nás ve fungování mobiliárních exekucí, kde tíživá situace nejvíc dopadá na dlužníka, jeho rodinu a jeho blízké.
Právě při mobiliárních exekucích nejčastěji dochází k tvrdému psychologickému nátlaku s cílem, aby do druhého dne člověk sehnal peníze a splatil pohledávky. Často jde o desetitisícové částky, na které si dlužník běžně půjčuje u lichvářů nebo v rodině. Zde hodně dominují největší úřady v Česku a tuto oblast Sněmovnou přijaté návrhy regulují přijatelným způsobem. Třetí oblast problémů je procesní, to je nedostupnost informací. My často žebráme, abychom mohli nahlédnout do spisu. Je úplně běžné mít exekutora úplně v jiném kraji, než dlužník bydlí a my tam musíme jezdit nahlédnout do dokumentů. To komplikuje řešení situace a přijaté změny to vyřešily úplně.
A ta poslední?
A čtvrtá významná oblast je skutečnost, že v Česku je vedeno průměrně pět exekucí na jednoho dlužníka a průměrně tyto exekuce vymáhá 4 až 4,5 exekutora. To vede k celé řadě problémů, dopadá to na zaměstnavatele a na okolí dlužníka. Částečně to řeší ošetření mobiliárních exekucí. Stejně jako u srážek ze mzdy, tak i u mobiliárních exekucí bude moci mobiliárku dělat jen jeden exekutor. Ale rozhodně to zůstává jako problém, který je do budoucna potřeba ještě řešit.
Co teritorialita, o které se tolik mluvilo a která neprošla?
Teritorialita a různé její varianty, ať už ta plná nebo spotřebitelská, řešila primárně tuto oblast. Opravdu zřetelný pozitivní efekt by se projevil až za několik let, neřešilo by to staré exekuce. To by byla pravidla, podle kterých se přidělují nové exekuce. Teritorialita řeší problém, že vůči jednomu dlužníkovi vede exekuce více exekutorů. A to je jedna z alternativ řešení. Další alternativou může být zestátnění exekucí.
Ostatně dvanáct zemí v Evropské unii, a jsou to ty nejbohatší, mají státní exekutory. Služby v těchto zemích fungují a jistě by se nenaplnily alarmistické teze, že se zhroutí poskytování služeb a všechno zdraží. To je nesmysl. Zkrátka, jako problém to zůstalo a teritorialita ošetřovala oblast problémů, o kterých jsem mluvil, ale z našeho pohledu to je jedno z řešení, ale neřekl bych, že nejdůležitější.
Jaká je podle vás nejdůležitější změna?
Za mě nejdůležitější změnou jsou ty návrhy, které pomáhají řešit staré exekuce a humanizaci mobiliárních exekucí.
Co by teď měl podle vás tedy udělat Senát?
Úplně ideální, a na tom jsme se ve vedení Člověka v tísni shodli včetně ředitele, by bylo, kdyby Senát novelu tak, jak je přijatá, schválil. Bude tak co nejdříve schválená prezidentem a platná. Ale hlavně nenastane riziko, které považuji za poměrně velké, že pokud Senát vrátí novelu s nějakým návrhem na změnu do Poslanecké sněmovny a senátní změna nebude schválena prostou většinou poslanců, musí být znovu potvrzena původní sněmovní verze absolutní většinou poslanců.
To znamená, že musí získat minimálně 101 poslanců. Ale my se domníváme, že to nemusí vůbec projít a ve výsledku po tak strašně dlouhém projednávání a hledání kompromisu by neprošlo nic. Protože i poslední hlasování ve Sněmovně bylo výsledkem nějaké momentální situace a atmosféry a řada poslanců hlasovala v rozporu se svým přesvědčením.
Takže to by teprve byly dva roky zbytečné práce…
To myslím, že určitě. A byl bych rád, aby si lidé, kteří kritizují výslednou podobu z Poslanecké sněmovny, uvědomili, že pokud to budou kritizovat moc, tak ti, kteří pro to nakonec nezvednou ruku podruhé, vlastně nebudou mít co ztratit, protože oni už jsou teď pod palbou kritiky. Když za to budou znova kritizovaní, už jim to bude jedno. Je důležité rozlišovat, jestli je to opravdu tak, že nebylo přijaté nic zásadního, nebo nebylo dosaženo toho, co některé skupiny nebo lidé považovali za to nejdůležitější. V tom se nemusíme shodnout. Co je jednoznačně pravda, přijaté změny mohou pomoci statisícům lidí, kteří dnes v exekucích jsou a to považuji za strašně důležité.
Nevím, jak často jste vy osobně v kontaktu s dlužníky, ale jak oni tyto změny vůbec vnímají? Sledují to nějak?
Každý týden si beru službu na krizové hotlince, abych si udržoval kontakt s realitou. Naprostá většina lidí změnám nerozumí. Někteří se ptají, protože o projednávání slyšeli v médiích a dvakrát se mi stalo, že mi někdo volal a vyloženě do detailů se vyptával na konkrétní změny a orientoval se v tom. Každopádně některé ty změny, třeba návrh na zastavení všech marných exekucí do 1 500 korun, ale nejen zastavení, ale ukončení pohledávky automaticky, na což budou mít exekutoři tři měsíce, jsou skvělé, protože bez vědomí dlužníka dojde k vyřešení situace.
Ale řada změn, ať už je to humanizace mobiliárních exekucí nebo milostivé léto z pera KDU-ČSL, které dává možnost zaplacením jistiny v případě veřejnoprávních dluhů dlužníků se zbavit příslušenství, jsou změny, kterých si bude muset být dlužník vědom a bude muset znát svá práva. Je nevyhnutelné, aby s tím byla spojena masivní kampaň.
Kritika nicméně padala třeba ohledně toho, že zastavení bezvýsledných exekucí bude možno až v roce 2028. Není nutné změnit v Senátu alespoň toto?
Proběhlo tam 40 hlasování o různých návrzích a došlo tam ke zmatkům. Za prvé přes obecnou vůli ve Sněmovně nakonec nebylo schváleno to, že by bylo možné započítávat platby exekutorovi nejdříve na jistinu a pak na příslušenství. To je nevýhoda. Když neplatíte jistinu, pořád narůstá dluh o větší částku, než kterou měsíčně splácíte. Na tom přitom panovala obecná vůle, ale výsledek hlasování je procedurální chybou. A pak jsou zde marné exekuce. Máme zde jeden návrh, který řeší marné exekuce do 1 500 korun, ten prošel.
Druhou oblastí marných exekucí je mnoho set tisíc exekucí, které jsou vedeny dlouhodobě a nic se na nich nezaplatí, jelikož jsou několikáté v pořadí. Zde byl spor o to, jestli se má marná lhůta počítat zpětně, nebo do budoucna. Ve výsledku zvítězil nejpřísnější návrh, který říká, že se začne od momentu účinnosti počítat lhůta šesti let, kdy teprve po šesti letech bude navrženo zastavení exekuce a věřitel se bude moci rozhodnout, jestli ji bude chtít prodloužit nebo jestli ji nechá zastavit. A to je smutný výsledek, 2028 je v nedohlednu. Potřebujeme problém s množstvím exekucí řešit co nejdříve.
Co to tedy znamená?
Když to podtrhnu, vzhledem k tomu, že je většinová vůle, aby Senát nějakou změnu Poslanecké sněmovně navrhl, byť my bychom z opatrnosti podporovali to, aby to schválil a rovnou to putovalo k prezidentovi, ideální bude, když se tam objeví tyto opravy. Tedy započítávání splátek nejdříve na jistinu a kompromisní řešení bezvýsledných exekucí tak, aby návrh měl ve Sněmovně podporu, poslanci jej schválili a nebyli jsme v riziku, že to spadne pod stůl a zároveň se opraví některé nešikovnosti.
