Jak jinak oslavit jarní prázdniny, než výpravou za sněžným mužem Yettim?

Publikováno: 28. 3. 2019 Doba čtení: 3 minuty
Jak jinak oslavit jarní prázdniny, než výpravou za sněžným mužem Yettim?
© Ilustrační fotografie

 Na výpravu jsme se vydali společně s dětmi z klubu a dětmi ze vzdělávacích služeb v polovině jarních prázdnin. V den odjezdu byla nutná příprava k navození atmosféry a rozmístění důkazů po trase, která začínala v lese na konci Kladna. Pracovnice rozhazovaly chlupy vyčesané z jejich mazlíčků, vylepovaly plakáty „hledá se Yetti“ s příslibem tučné odměny za jakékoliv poskytnuté informace a vytvořily pořádné Yettiho stopy, které pracovnice Domča s téměř dokonalou přesností vydlabala do hlíny, kde se jen dalo.


Celá cesta nám trvala přibližně dvě hodiny. Po příjezdu se starší děti těšily pozornosti těch mladších, čehož bylo následně využito a každému z nich jsme dali funkci vedoucích, kterou si náležitě po celou dobu jistě užívaly. Po usídlení v chatce a spárování spacáků s příslušnou karimatkou, jsme dětem pro zdramatizování celé situace dali za úkol vypracovat podobiznu Yettiho. Musím říci, že některé výtvory nebyly pro slabší povahy. Děti si ho povětšinou představovaly jako krvelačnou bestii prahnoucí po krvi. Zastánců toho, že by mohl být Yetti vegetarián, bylo po málu. Kolaudaci jsme završili večerním opékáním špekáčků a klábosením o tom, jak to teda vlastně s tím Yettim je.

Další den, po „řádném odpočinku“, jsme se konečně odebrali na slibovanou výpravu. Cesta byla pro změnu brázděna vzkazy v Morseově abecedě, které děti s chutí a se zápalem luštily podle klíče, který objevily v lahvi od vína. Pár účastníků výpravy, spíše než Morseovu abecedu, řešilo, kdo tu lahev od vína v předvečer výpravy vypil. Podotýkám, že to byla předpřipravená rekvizita. Završením celé výpravy byl oběd v blízké restauraci, kde si děti pochutnaly na smaženém sýru s hranolky. Naše další rozptýlení se uskutečnilo při setkání s ledničkou plnou obrovských kremrolí. 


Cestou zpět z restaurace do tábora se nám trošku zkazilo počasí, ale nálada nikoliv. Po příchodu na chatu se zdálo, že pár dětí vyžadovalo odpolední klid po baště a výpravě, ale k našemu velkému zklamání se to opravdu jen zdálo. Dětem stačil jen letmý dotek spacáku a byly připravené na hru na honěnou, která se v rámci tohoto výjezdu stala kultovní.


Odpolední pobyt, když Vás zrovna nehonil zuřivý účastník výjezdu, se skládal ze snahy pracovníků s dětmi dojít k tomu, co nám vlastně ten Yetti chce říci, že není zase takový uličník, jak jsme si ho představovali na začátku a že chce možná naši ochranu a radu, když už se teda vydal na špacír z hor zrovna do vesničky ve Středočeském kraji. Děti se zhostily pozice záchranářů Yettiho i přes to, že na něj byla vypsaná odměna a začaly horlivě vymýšlet vzkazy, které by mu mohly pomoci z jeho svízelné situace. Vzkazy Yettimu byly opravdu plné pochopení a hřejivých slov. 

Večer se uspořádala pěvecká a taneční soutěž, kde nás děti opět přesvědčily o svých talentech ať už tanečních, pěveckých a nebo jen talentu pobavit širší publikum.

Poslední den byl v duchu uklízecím, který bych tu nerada rozváděla dále, neboť to bylo dlouhé a pečlivé. Nicméně naše děti jsou nevyčerpatelná studnice energie a opět nás přesvědčily o tom, jak dokážou býti multifunkčním nástrojem pro záchranu Yettiho, záchranu pracovníků v podobě přípravy ranní kávy a průběžnému pomáhání v kuchyni. K mému překvapení byla pro mě z neznámého důvodu právě pozice v kuchyni něčím, co děti potřebovaly mít a podílet se na tom velice aktivně. 

Velký dík patří naší kolegyni Báře za její -nevím, jestli úplně dobrovolnou pozici šéfkuchaře, nicméně krmila nás v průběhu pobytu trpělivě, chutně a s láskou. :-)

Autor: Tereza Tesařová

Související články