Jak zabránit tomu, aby v Sýrii vyrostla

Jak zabránit tomu, aby v Sýrii vyrostla "ztracená generace"?

12. 9. 2019

Od začátku konfliktu vyrostly v Sýrii miliony dětí, které znají pouze válku a jejich vzdělání opakovaně přerušuje bombardování, vysídlení, zármutek ze smrti nejbližších nebo zranění. Tyto roky zameškané školní docházky mohou způsobit, že z těchto dětí vyroste „ztracená generace.”

Devítiletá Lujain přišla o svého otce při vzdušném úderu a když měla po jeho smrti začít chodit do školy, bylo to pro ni velmi těžké. „Neumím moc dobře psát,” řekla nám plaše. „Každé slovo si musím vyhláskovat a pak rozložit na písmena, abych ho byla schopná přečíst.”

Lujain chodí do školy v horské vesnici v severním Idlibu. Tato škola zřídila v říjnu minulého roku speciální třídu pro děti jako je Lujain. Díky této podpoře začala dívka ve škole prospívat.

“Lujain se učí dobře a rychle,” řekla nám s úsměvem její současná učitelka Fatima. „Brzy se bude moct vrátit do své třídy.”

Fatima dojíždí do školy každý den mnoho kilometrů a pomáhá studentům rozvíjet jejích dovednosti v oblasti čtení a psaní. Práce ji velmi těší. Při výuce používá speciální učebnici, kterou škole dodal Člověk v tísni. Obdobné speciální třídy pro děti, které zameškaly i několik let školní docházky, se otevřely v dalších šestnácti školách v Aleppu a Idlibu, se kterými ČvT spolupracuje.

Škola, do které chodí Lujain a kde učí Fatima, získává pravidelnou podporu Člověka v tísni v rámci nového projektu financovaného Evropským nástrojem sousedství (ENI) a Českou rozvojovou agenturou. Projekt nazvaný „V Sýrii nebude ztracená generace” poskytuje školám komplexní podporu, od oprav učeben poničených bombami a boji, až k vybavení tříd lavicemi, tabulemi a školními potřebami pro studenty.

Učitelé získávají možnost speciálního školení a finanční odměny. Rodičům je umožněno posílat své děti do školy a účastnit se programu "cash-for-work", díky kterému získají příjem za to, že pro školu a komunitu vykonají užitečné práce.

Tento způsob podpory má významný a pozitivní dopad především v malých vesnicích. Děti, které dříve nemohly chodit do školy, nyní tuto možnost mají. Překážky, které bránily školní docházce, jako například to, že si děti nemohly dovolit koupit učebnice a další výukové materiály, byly nyní odstraněny.

Velmi důležitá je také role facilitátorů, které všechny školy podporované ČvT zaměstnávají, aby poskytovali psychosociální podporu studentům a pomáhali jim vybudovat si sebevědomí a odolnost. Používají při tom širokou škálu strukturovaných činností. Hodiny výtvarné a hudební výchovy dětem přinášejí prostor pro sebevyjádření a speciálně proškolení facilitátoři by také měli být schopni poznat chování, které ukazuje, že děti potřebují nějakou další odbornou pomoc.

Tamam (35) pracuje jako facilitátorka na jedné z dalších škol, které podporuje Člověk v tísni. Pochází z malé vesnice poblíž města Hama a ví nejlépe, čím si její studenti prošli, protože sama musela uprchnout z domova kvůli bojům. „Přišla jsem o svůj domov, práci a všechno ostatní,” vysvětluje. „Museli jsme začít úplně od začátku.”

Do školy, kde působí Tamam, chodí přes 600 studentů, většinou dívek. „Beru je jako své vlastní děti,” usmívá se. Jejím úkolem je pozorovat chování studentů, dozvědět se o jejich problémech a pomalu, krůček po krůčku jim pomoci tyto problémy překonat. Po tolika letech války je pro děti výzvou nejen to, aby se vrátily do školy, ale aby byly schopny se naplno do studia ponořit a přemýšlet o své budoucnosti.

„Při jednom leteckém úderu bylo zasaženo místo těsně vedle domu jedné mé malé žačky,” vysvětluje Tamam. „Její bratranci a sestřenice zemřeli a dům byl poničen. Prožila velký šok, stáhla se do sebe a s nikým nemluvila. Hodně jsem se jí pak věnovala, pilně jsme spolu pracovaly a díky Bohu se její stav velmi zlepšil.”

Zármutek ze smrti blízké osoby je mezi žáky v Sýrii bohužel příliš častý. V minulém roce byly v Sýrii každý den zabity přinejmenším tři děti a v i současné době dochází k bombardování škol při vzdušných úderech a ostřelování. Pro děti, které přežijí, je pomoc facilitátorů jako je Tamam prvním krokem k vyrovnání se s traumatem, které tyto děti zažily.

Tamam překvapilo, jak moc se chtějí její studenti učit, navzdory všemu, co je potkalo. „Nejlepší na této pomoci dětem je pořádání letní školy,” říká. „Dokonce i v létě chodí děti do školy a rády se účastní speciálních hodin, aby dohnaly potřebné učivo.”

Dvanáctiletý Odai je důkazem tohoto nesmírného odhodlání učit se. Žil ve městě Ariha v Idlibu až do doby, než do zdejšího života zasáhla válka se svými hroznými následky. „Byli jsme na trhu, když náhle začal nálet, během kterého zemřel můj bratr,” řekl nám Odai. Odai sám vyvázl se zlomeným levým ramenem a rukou. „Čtyři měsíce jsem strávil v nemocnici a musel jsem jít na několik operací, než mi vyndali střepiny granátu a ruka se zahojila,” vysvětlil nám. „Pravou rukou můžu psát a normálně ji používat, ale levou ruku ne.”

Navzdory tomuto zdravotnímu postižení, kvůli kterému přišel následně o dva roky školní docházky, je Odai odhodlaný dál se vzdělávat ve vesnici, kam spolu s rodinou uprchl. „Školu mám moc rád,” říká, „a chci patřit k těm nejlepším ve třídě. Jednou bych chtěl být stavebním inženýrem a plánovat stavbu domů a mostů.”

Díky finanční podpoře Evropského nástroje sousedství (ENI), České rozvojové agentury a dalších donorů pomáhá nyní Člověk v tísni více než 13 000 studentům v celé severní Sýrii a podporuje přes 600 kvalifikovaných učitelů a facilitátorů poskytujících psychosociální podporu. Zde si můžete přečíst více o této formě naší humanitární pomoci i dalších způsobech, jak pomáháme.

*Jména konkrétních osob žijících v severní Sýrii byla z důvodu ochrany těchto osob změněna.

Přečtěte si více o naší podpoře vzdělání v Sýrii:


Autor: Omar Khattab a Riona Judge McCormack