Jakub ví, že dobrovolnictví je karma zdarma
Publikováno: 4. 11. 2018 Doba čtení: 3 minuty
Regionální pobočka Člověk v tísni v plzeňském kraji nabízí jako jednu ze svých služeb podporu vzdělávání. Jejím cílem je překonat bariéry dětí ve vzdělávání (nevyhovující zázemí k mimoškolní přípravě, absence podnětů k osobnímu rozvoj, nízké vzdělání rodičů) a pomoci dětem zejména formou doučování přímo v rodině zlepšit školní prospěch.
Na doučování dětí v rodinách se významnou měrou podílejí dobrovolníci. „Bez podpory dobrovolníků bychom se v rámci této služby vůbec neobešli. Dětí, které nutně potřebují podporu při přípravě do školy, je stále více, než kolik máme v jednotlivých lokalitách dobrovolníků. Těch je neustále nedostatek od Klatovska, přes Nýřansko, Rokycansko až po Stříbrsko,“ vysvětluje Anna Burešová, koordinátorka služby podpora vzdělávání. „Dobrovolníci do rodin docházejí zpravidla jednou týdně na dvě hodiny a pomáhají dětem s přípravou do školy,“ upřesňuje Burešová.
Jedním z našich dobrovolníků je také Jakub Iha ze Kdyně, který v současné době posledním rokem studuje na Jihočeské Univerzitě pedagogickou fakultu. Kromě studia a dobrovolnictví také moc rád cestuje a aktivně se angažuje ve městě, kde žije.
Proč ses rozhodl pro dobrovolnictví?
Původně jsem chtěl po střední škole jako dobrovolník s organizací Člověk v tísni vycestovat do zahraničí, ale to nakonec nevyšlo. Místo toho mi bylo nabídnuto místo dobrovolníka na Klatovsku a později na Domažlicku. Tak jsem to zkusil a nelituji toho.
Co bylo impulsem?
Prvním impulsem byla určitě televize, kde jsem vídal děti, které neměly to štěstí jako já. Děti by se měly mít dobře a mělo by jim být umožněno mít o kapku lepší život.
Proč sis na dobrovolnictví vybral organizaci Člověk v tísni?
Je to organizace, které důvěřuji.
Pamatuješ si, jaké bylo Tvoje první doučování?
Jelikož už s dětmi zkušenost mám, tak to bylo úplně v pohodě. Ale hlavně jsem v tom nebyl sám. Vždycky jsem měl k ruce pracovníka, se kterým jsem kdykoliv mohl cokoliv řešit, poradit se.
Přinesla ti tahle zkušenost něco?
Trpělivost.
Bylo to vždycky pozitivní?
Vůbec ne. Úplně na začátku jsem doučoval jednoho chlapce. Byl hrozně fajn, ale doma to měl hodně těžké. Učení mu vůbec nešlo a pro mě to bylo frustrující. Na každé doučování jsem se těšil, ale občas jsem měl takový pocit beznaděje. Nakonec jsme se rozhodli, že spolupráci v rodině ukončíme. Začal jsem pak doučovat jinde.
A bylo to lepší?
Určitě. Začal jsem doučovat chlapce na druhém stupni základní školy. Byl to cizinec, jehož rodina sem přišla kvůli válečnému konfliktu v jejich zemi. Hodně mě dostal jeho příběh. Navíc rodina byla navzdory všemu vždycky neuvěřitelně příjemná a usměvavá. Tam jsem se utvrdil v tom, že je potřeba a důležité pomáhat. Teď už doučovat nepotřebuje, tak za pár dnů začínám doučovat zase v jiné rodině přímo ve městě, kde bydlím.
Doporučil bys to ostatním?
Určitě ano, dokonce bych byl rád, kdyby do toho ostatní šli také.
Co bys řekl těm, kteří váhají, jestli do toho jít?
Ať se nebojí. Je to zábava a zkušenost.
Co Tě napadne, když se řekne dobrovolnictví?
Je to potřeba. Je to "karma zdarma". Je to něco, co Vás naplní pocitem štěstí a radosti. Je důležité, aby pomáhal člověk, který sám nepotřebuje pomoci. Pomáhat můžeš, pokud Tě to dělá šťastným.
Dobrovolníkem se může stát každý člověk starší 15 let. Stačí nás kontaktovat emailem na anna.buresova@clovekvtisni.cz nebo telefonicky 777 787 373 a domluvit si s námi schůzku, na které si můžeme říct ke spolupráci a vzájemným očekáváním víc.
