Jeden rok v mateřské škole bez další podpory nestačí

Publikováno: 1. 2. 2019 Doba čtení: 7 minut
Jeden rok v mateřské škole bez další podpory nestačí
© Foto: Martin Kovalčík

Proč povinný předškolní rok nesplnil očekávání a jak by měla vypadat podpora ohrožených dětí?

Od zavedení povinného předškolního ročníku uběhl jeden rok. Podle šetření České školní inspekce, které proběhlo na jaře 2018, se do něj ovšem oproti předchozímu záměru nepodařilo přivést všechny pětileté děti. Navíc se potvrdily obavy odborníků, kteří ještě před zavedením tohoto opatření upozorňovali, že jeden rok nestačí na to, aby děti ohrožené sociálním vyloučením „srovnaly krok“ s ostatními dětmi ještě před nástupem do základní školy.

Česká školní inspekce ve své zprávě uvedla, že do mateřských škol opět nenastoupila 3 % předškolních dětí. S největší pravděpodobností se jedná z velké části o děti, které žijí se svými rodiči na ubytovnách, často se stěhují a trvalé bydliště, které by jim mělo zajistit přednostní přijetí do spádové mateřské školy, mají jinde než reálné místo svého bydliště. Kde tyto děti jsou, ale většinou nevíme, protože neexistuje jednotný postup jejich dohledávání.

Ve třech letech je to tak akorát

Člověk v tísni společně s organizacemi Tady a Teď, o.p.s., Diakonie Vsetín a Amalthea Chrudim provedl na konci školního roku šetření mezi pedagožkami mateřských škol a rodiči, kteří žijí v sociálně vyloučených lokalitách. Šetření proběhlo formou hloubkových rozhovorů a zaměřilo se především na bariéry, se kterými se všechny zúčastněné strany potýkají.

Mezi jednoznačná zjištění, která potvrzovaly obě strany, patří, že děti ohrožené sociálním vyloučením, které zahájily předškolní docházku až v rámci povinného předškolního roku, se na prostředí mateřské školy adaptují výrazně déle, než děti, které již předtím navštěvovaly nějaký typ předškolního zařízení, například předškolní klub. V některých případech se děti dokázaly zadaptovat až ke konci školního roku.

„Doba adaptace záleží na individualitě konkrétního dítěte, ale nejčastěji se pohybuje kolem 3 měsíců.“

Děti trpí separační úzkostí, hůře si zvykají na změnu prostředí. Nejsou zvyklé na větší kolektiv, neumí fungovat ve skupině. Poprvé se často setkávají s jiným denním režimem, který je velice odlišný od jejich fungování v domácím prostředí. Nevyhledávají společnost svých vrstevníků, nezapojují se do společných, řízených činností. Zaujímají spíše roli pozorovatele a vyhledávají individuální kontakt s dospělým. Složitěji si vytvářejí přátelství. V oblasti sebeobsluhy jsou děti na vývojové úrovni mnohem mladších dětí, což způsobuje problémy s jejich zapojováním do kolektivu a s adaptací. Čas, který by učitelky mateřské školy měly věnovat pedagogické práci s dítětem, musejí věnovat jeho osamostatňování a socializaci.

Doba adaptace záleží na individualitě konkrétního dítěte, ale nejčastěji se pohybuje kolem 3 měsíců, což běžně odpovídá spíše dětem tříletým. „Děti zaostávaly téměř ve všech dovednostech za vrstevníky. Neovládaly názvy barev, tvarů, zvířat, časové pojmy, počty. Chybělo jim logické myšlení a nebyly zvyklé dostávat otázky, nedokázaly na konkrétní otázku odpovědět,“ uvedla jedna z oslovených pedagožek.


Je důležité si uvědomit, že děti pocházejí z jiného sociokulturního prostředí a mají často omezené znalosti českého jazyka. Mají zhoršenou schopnost vyjadřovat se, mají omezenou slovní zásobu doprovázenou logopedickými vadami. Řečové vady brání dětem v komunikaci a porozumění, což negativně ovlivňuje jejich šance na zapojení se do kolektivu, na možnosti adaptovat se v novém prostředí mateřské školy a vzdělávat se.

Důležitým předpokladem, aby dítě, které nastoupilo do mateřské školy až v předškolním věku, bylo dostatečně připravené na školní docházku, je soustavná práce a komunikace s rodinou. Rodiče sociálně znevýhodněných dětí, a to zejména ti rodiče, kteří doposud neměli žádnou zkušenost se zařízením předškolní výchovy, nemají často dostatečné informace o tom, jaké nároky budou na děti kladeny při zápisu do mateřské školy, nerozumí instrukcím a požadavkům ze strany mateřské školy.

Několik rodičů v rámci šetření popsalo negativní zkušenost s tím, že komunikace ze strany mateřské školy byla minimální nebo žádná. Byli odkázáni pouze na nástěnku, kde jsou informace uvedené. Jim se bohužel nepodařilo v tomto systému se zorientovat a učitelky osobně žádné informace neposkytly, a nezajímalo je, jestli si rodiče nástěnku přečetli, nebo ne. Z šetření také vyplynulo, že i v rámci jedné mateřské školy je přístup jednotlivých učitelek rozdílný. Zatímco jedna rodičům ochotně sdělí vše, co je třeba, jiná je odkáže na zápis uveřejněný na nástěnce. Přitom pro získání důvěry a dobrou spolupráci s dítětem je naprosto klíčové získat důvěru rodičů a nastavit s nimi funkční spolupráci.

Včasná podpora dětí a jejich rodin má smysl

Zkušenost pracovnic a pracovníků předškolních klubů Člověka v tísni ukazuje, že děti, které jimi prošly, nemají tak velké problémy po nástupu do mateřských škol. S některými mateřskými školami je navázána dlouhodobá spolupráce a děti i jejich rodiče se s jejich prostředím a režimem seznamují postupně v rámci adaptačních pobytů, ještě před samotným nástupem do školky. Někteří rodiče pak po zápisu předškoláka zapíší do mateřské školy i mladšího sourozence.

„U dětí z předškolního klubu byla patrná průprava, větší socializace, adaptace na nové prostředí, byly zvyklé na autoritu. Celá ta rodina byla nastartována komunikovat s institucí,“ uvedla v rámci šetření jedna z pedagožek. Pro dobrou adaptaci dítěte ve školce je třeba podpořit celou rodinu, vzít v potaz bariéry na straně rodičů, ať už jde o nedůvěru v instituci, neznalost jejího fungování nebo finanční problémy, které rodině způsobí výdaje spojené se školkou. V praxi se osvědčil individuální přístup a přímá komunikace s rodiči. Pokud jsou rodiče zapojováni do rozhodování o tom, jakým způsobem se bude s jejich dítětem v mateřské škole pracovat, stávají se aktivnější a zlepšuje se jejich spolupráce s učitelkami.

Nelze samozřejmě říct, že by rok strávený ve školce neměl smysl, jak by se snad mohlo zdát ze závěrů České školní inspekce. Je ale potřeba dodat, že to nestačí. Povinnost chodit jeden rok do školky neřeší fakt, že děti a jejich rodiče potřebují dlouhodobější podporu. Z rozhovorů s rodiči, které proběhly během zmíněného šetření organizace Člověk v tísni, vyplynulo, že nástup dětí do školky hodnotí pozitivně.


Naprostá většina z nich popisovala, jak jejich děti nadšeně vypráví o aktivitách, které ve školce dělají. Mimo to se zároveň ukázalo, že díky nástupu dítěte do mateřské školy si nejen děti, ale i jejich rodiny rozšířily sociální kontakty. Z nadšení, se kterým o tom mnoho rodičů hovořilo, bylo zřejmé, že je to pro ně pozitivní zkušenost, která může mít vliv na jejich ochotu činit další kroky směrem k většinové společnosti.

Několik rodičů popsalo přínos povinného předškolního roku v tom, že díky němu mají šanci na umístění svého dítěte do školy, která není spádová, ale má mezi rodiči lepší pověst než jiné školy. To platilo v případě rodin, které žijí v lokalitách, kde je spádovou školou základní škola, kam chodí převážně děti ze sociálně vyloučených lokalit. Tito rodiče chtějí, aby jejich dítě chodilo do jiné školy. Pokud tedy chceme dát šanci dětem, které vyrůstají v nedostatečně podnětném prostředí, aby měly stejnou šanci uspět ve vzdělávacím systému jako ostatní děti, musíme je samotné i jejich rodiny podpořit již mnohem dříve než rok před nástupem do školy. 

Včasnější zapojení dětí ohrožených sociálním vyloučením do vzdělávacího systému, jeden rok nestačí: Dle učitelek MŠ jsou podpůrná opatření účinná pouze v případě, že dítě navštěvuje zařízení předškolní výchovy déle než jeden rok, a pokud možno pravidelně. V opačném případě nejsou dopady vzdělávání sociálně znevýhodněných dětí v rámci PPR na připravenost dětí na školní docházku dostatečně významné. Děti, které navštěvovaly pouze PPR, mají ve většině případů odklad školní docházky z důvodu logopedických vad a celkové sociální nezralosti. Naopak děti, které již dříve navštěvovaly nějaké zařízení předškolní výchovy, jsou u zápisu na základní školu obvykle úspěšné.


DOPORUČENÍ VYPLÝVAJÍCÍ ZE ŠETŘENÍ

Předškolní kluby:
Děti, které před nástupem do povinného předškolního ročníku navštěvovaly předškolní klub, vykazují lepší připravenost na MŠ. Přínos předškolního klubu je spatřován především v tom, že se zde děti socializují, osamostatní se v oblasti sebeobsluhy, zvyknou si na kolektiv a na pravidla vzdělávacího zařízení. Tyto děti následně vykazují větší úspěšnost při zápisech na ZŠ. Také rodiče těchto dětí jsou zvyklí na pravidla MŠ a je s nimi lepší, resp. jednodušší spolupráce.

Asistent pedagoga:
Asistent pedagoga pomáhá dítěti s adaptací na odlišné sociokulturní prostředí a při jeho zapojení do kolektivu.

Individuální vzdělávací plány na základě diagnostiky:
V případě odchylek ve vývoji sociálních a kognitivních schopností sociálně znevýhodněných dětí se dle učitelek MŠ osvědčuje tvorba individuálních vzdělávacích plánu. Individuální vzdělávací plány jsou vytvořené na základě odborné diagnostiky z pedagogicko-psychologické porady, či na základě základního zhodnocení psychického vývoje dítěte provedeného učitelkou MŠ ve spolupráci s asistentem pedagoga.

Individuální práce v menší skupině:
Za účelem usnadnění adaptace sociálně znevýhodněných dětí na prostředí MŠ se osvědčuje práce v menších skupinách. U dětí se snižuje strach, ostych a zábrany, které mají v kontaktu s větší skupinou, mají tak lepší možnost uplatnit se v kolektivu.

Socio – kulturně nezatížené metody a speciální didaktické pomůcky:
Při práci s dětmi, které nemají dostatečně osvojenou češtinu a mají omezenou slovní zásobu, je nutné aplikovat vzdělávací metody, které rozvíjejí jejich schopnost porozumět obsahu sdělení. Používání speciálních didaktických pomůcek dokáže zmírnit hendikepy dětí se sociálním znevýhodněním a dohnat jejich opoždění v oblastech sociálního, motorického a kognitivního vývoje.

Terénní sociální podpora/sociální pedagog:
Pro dobrou adaptaci dítěte ve školce je třeba podpořit celou rodinu, vzít v potaz bariéry na straně rodičů (nedůvěra v instituci, neznalost fungování institucionálního vzdělávání, finanční problémy). V praxi se osvědčil individuální přístup a přímá komunikace s rodiči, adaptační pobyty nově přijatých dětí s rodiči, či možnost otevřeného přístupu rodičů do MŠ a jejich zapojení do programu mají pozitivní vliv na zmírnění obav dítěte i rodiče z neznámého prostředí. 

Autor: Kateřina Lánská