Jsem často jediný člověk, který je nesoudí
Publikováno: 2. 8. 2019 Doba čtení: 4 minutyHanka Lomozová u nás pracuje už rok a půl jako pracovnice resocializačního programu pro dospělé. Dříve působila 2 roky jako státní úřednice na dávkách hmotné nouze, ale do státní správy by se už nikdy vrátit nechtěla. Vadil jí přístup vedení, neustálé příkazy a žádné pochvaly. V Tísni si proto pochvaluje osobní přístup, podporu a taky možnost dalšího vzdělávání. Vyzpovídali jsme jí, co vlastně její práce obnáší.
Kde Tě můžeme zastihnout?
Tak většinu času jsem v kanceláři na Mikulášském náměstí v Plzni a jednou týdně jezdím do naší kanceláře v Rokycanech.
Co vlastně znamená resocializační program pro dospělé?
To znamená, že pracuji s lidmi staršími 18 let, kteří se dostali do konfliktu se zákonem, ať už se dopustili trestného činu, probíhá trestní řízení nebo jsou po odchodu z výkonu trestu.
A co mladiství pachatelé?
S těmi pracuje kolegyně Kristýna Mikésková. Já pracuji jen s dospělými.
Co s nimi tedy řešíš?
Nejčastěji jejich bytovou nebo finanční situaci. Mapujeme dluhy, možnost oddlužení. Taky v případě potřeby hledáme zaměstnání. Ale hlavně společně rozebíráme jejich trestný čin a jeho dopady nejen na ně samotné, ale i na oběť.
Jak se staví k tomu rozebírání trestného činu?
U každého člověka je to jiné. Některým trvá delší dobu, než získají potřebnou důvěru a otevřou se. Ale i u těch, kteří byli dost uzavření, a obávala jsem se, že mluvit nebudou, tak se nakonec rozpovídali. Většinou si nemají o svém trestném činu s kým popovídat. Stydí se. Jsem vlastně často jediný člověk, který je nesoudí a kterému se můžou svěřit. A někdy je na dlouho jim vysvětlit, že i oběť si nese následky trestného činu.
Zní to náročně.
Někdy to náročné je. Ale nejnáročnější je smířit se s tím, že ne každý chce pomoci a že někteří z účastníků program prostě nedokončí. Dále je někdy náročné poslouchat osudy jednotlivých lidí, které jsou ve většině případů dost smutné.
O jakou trestnou činnost většinou jde?
Je to různé. Většinou jsou to podvody, řízení pod vlivem omamných látek, distribuce drog, krádeže, neplacení výživného, ohrožování mravní výchovy. Většina lidí, kteří za mnou přichází, jsou recidivisté, kteří již ve výkonu trestu byli několikrát nebo měli několikrát podmínku.
Co je pro Tebe pracovní úspěch?
Pro mě je pracovní úspěch už jen to, že člověk program dokončí. Že se dokáže zamyslet nad tím, co za trestný čin spáchal, jak to ovlivnilo oběť i jeho samotného. Moc mě těší, když mi na závěr programu poděkuje, že si mohl s někým o svém trestném činu popovídat, že jsem mu pomohla třeba najít zaměstnání, získat bydlení.
A někdo konkrétní se Ti vybaví?
Ráda vzpomínám na pána, se kterým jsem začala pracovat už před delší dobou. Celý život prodával drogy, byl několikrát ve výkonu trestu, jeho zdravotní stav nebyl nejlepší. V rámci programu našel stabilní práci, konečně si udělal čas na operaci kyčle, nechal si udělat nové zuby a začal víc přemýšlet nad svým životem. Vídáme se dál i po ukončení programu a je to skvělá zpětná vazba.
Jak dlouho taková spolupráce zhruba trvá?
V rámci programu se vídáme jednou za 14 dní a celý program trvá cca 7 měsíců.
Má program předem danou strukturu nebo je to pokaždé jiné?
Programy resocializace mají vždy předem danou strukturu, ale u každého člověka je to samozřejmě vždy trošku jiné. Standardně se jedná o cca 13 až 15 setkání po 2 hodinách zpravidla jednou za 14 dní. Samozřejmě u těch, kteří pracují v třísměnném provozu nebo na 12hodinové směny, jsou setkání opravdu individuální. Každý by ale program měl splnit do 7 až 12 měsíců.
Oslovují tě zájemci o program sami, nebo jak se k tobě vlastně dostanou?
Můžou mě samozřejmě oslovit sami, ale to se moc často nestává. Spolupracuji s Probační a mediační službou v Plzni a Rokycanech. Většina příchozích má tento program nařízený v rámci svého trestu.
Tedy jim to nařídil soud?
Ano, jsou většinou v podmínce a tento program musejí v rámci probačního dohledu absolvovat.
A můžou Tě oslovit i lidé nebo probačky z jiných částí Plzeňského kraje než z Plzně a Rokycan?
Samozřejmě můžou, záleží pak na tom, kde ten člověk bydlí a jak by mohl docházet na konzultace. Vždy je to na domluvě.
Baví Tě ta práce?
Jasně že jo :-D Mohlo by to znít jako klišé, ale pro mě je to fakt práce snů. Nikdy by mě nenapadlo, že takovou práci budu dělat. Mám vystudovanou antropologii Předního východu a vždycky jsem chtěla být učitelkou. Pár let jsem lektorovala kurzy psychologie, což mě bavilo, ale po mateřské jsem práci nemohla najít.
Na téhle práci mě nejvíc baví, že není stereotypní. Každý den je naprosto jiný. Super je, že si konzultace můžu plánovat individuálně. Mám flexibilní pracovní dobu, takže někdy jsem tu od rána a někdy pracuji zase až do večera.
Navíc je tu super parta lidí, se kterými se vídám i mimo práci.
Vlastně můžu říct, že se do práce každé ráno těším, což se mi nikdy předtím v žádném zaměstnání nestalo.