"Jsem tu pro každého, kdo se cítí být obětí trestného činu"

21. 11. 2019

Radka Lišková je maminkou dvou malých dětí a zároveň je již více než rok naší právničkou pro oběti trestných činů. Pracuje v Plzni, ale pokud je potřeba, jezdí po celém Plzeňském kraji. Kromě přímé práce s lidmi se ráda účastní i různých pracovních skupin a platforem, kde od ostatních poskytovatelů těchto služeb čerpá inspiraci a zkušenosti. Věří, že některé výstupy z těchto setkání mohou vést k legislativním změnám, a má radost, že toho může být součástí. Ráda peče dorty, čte a chtěla bych se zase více věnovat běhání, při kterém si krásně vyčistí hlavu. 

Jak se dá skloubit péče o dvě děti a práce v Tísni?

Občas narážím na problémy, když jsou děti nemocné, ale jinak to jde. Pracuju na částečný úvazek, což v tom dost pomáhá. Ale je to především otázka plánování. Všechny schůzky si plánuju dopředu, takže záleží na mně, jestli si je domluvím na dopoledne nebo na odpoledne, tedy mohu si to zorganizovat tak, abych děti přivedla do školy nebo školky a zas je vyzvedla.

Přibliž nám, jaká služba je Tvou náplní práce a komu je určena.

Pracuju jako právnička pro oběti trestných činů. Stručně řečeno, je to služba, která je určená všem lidem, kteří se cítí být obětí. Existuje zákon o obětech trestných činů, který se tomu více věnuje. Oběti mají právo na pomoc, ať už se jedná o sociální poradenství, právní informace nebo třeba psychologickou pomoc. A já se věnuju právě poskytování právních informací. Pokud v průběhu spolupráce zjistím, že pomoc dotyčnému člověku nespadá úplně do kategorie právní pomoci, pak ho nasměruju na někoho kompetentního – například na naši sociální pracovnici.

S čím vším se na Tebe lidé obracejí?

Často jsou to lidé podvedení. Přišli o peníze, někdo je okradl. V poslední době se na mě obrátilo několik lidí, kteří si například pronajali byt, zaplatili kauci, ale pronajatý byt je v neobyvatelném stavu. Tam jsme podávali trestní oznámení za podvod. Někdy jsou to oběti domácího násilí. Ty přicházejí většinou po útoku ve fázi, kdy už to vyšetřuje Policie ČR. Ale taky se jedná o oběti přepadení nebo ublížení na zdraví.

A s čím jim Ty můžeš pomoci?

To je velmi různé a odvíjí se to od jejich potřeb. Mohu je doprovázet na výslechy na Policii nebo k soudu. Nicméně je právně nezastupuju, takže například nesmím do výslechu zasahovat. Jsem tam jako takové druhé oči a uši toho člověka, někdy dovysvětlím otázku, pokud je to možné a je to potřeba. Každý má ty potřeby jiné. Třeba jedné paní se při výslechu dotkla otázka na to, jestli si dá někdy skleničku. Brala to jako útok na sebe. Vysvětlila jsem jí, že ta otázka vůbec neznamená, že z ní Policie dělá alkoholičku, ale že ta otázka má zcela jiný důvod. Taky pomáhám s žádostí o ustanovení zmocněnce poškozeného v trestním řízení, s uplatněním náhrady škody, můžu pomoci s žádostí o peněžitou pomoc v zákonem odůvodněných případech. Hlavním cílem služby je poskytnout obětem trestných činů zdarma právní informace v souladu se zákonem o obětech trestných činů.

Půjčka 600 tisíc mohla vyrůst až na 3,5 milionu

Mohla bys mi uvést ještě nějaké konkrétní příběhy, které jsi lidem pomáhala zvládnout?

Spolupracovala jsem s paní, která byla obětí domácího násilí. Potřebovala podat návrh na zvýšení výživného. Normálně je to záležitost, kterou by řešil odborný sociální pracovník, ale díky tomu, že to byla oběť právě domácího násilí, bylo potřeba zohlednit určitá specifika. Nebo jedna paní měla uražený kus zubu po napadení a měla rozhodnutí přestupkové komise, že má dostat náhradu škody, kterou jí ale protistrana ani po uplynutí data pro úhradu nezaplatila. Sepsali jsme proto návrh na nařízení exekuce, abychom tu náhradu škody získali. To jsou spíše takové jednorázové věci. Pak jsem taky řešila několik seniorů, kteří měli problém s poskytovateli energií. I když je v Plzni zakázán podomní prodej, pořád tady určitá forma funguje. 

Obchodníci seniory kontaktují telefonicky, sdělí jim, že pro ně mají výhodnou nabídku a že propočítali, že za energie platí moc. Sjednají si s nimi schůzku v domácnosti, což už není bráno za podomní prodej. Jejich chování je vůči lidem dost nátlakové. Ve výsledku jim dají podepsat přihlášku a přihlásí je do aukce, do které se následně hlásí především drobnější poskytovatelé energií. Někdy těch přihlášek senioři podepíší i několik a tím se dostávají do potíží. Nejedná se výslovně o trestný čin, ale je potřeba brát v úvahu, že senioři jsou velmi zranitelnou cílovou skupinou a my se snažíme zmírnit následky, které s tímto souvisí. Obracíme se v té věci na Českou obchodní inspekci, Energetický regulační úřad, komunikujeme přímo s jednotlivými dodavateli energií. Někdy řešíme s lidmi situace, kdy se případ původně jeví jako trestný čin, ale časem se ukáže, že je to jinak.

Máš na mysli nějaký určitý případ?

Třeba v Klatovech spolupracujeme s paní, u které jsem se původně domnívala, že se jedná o podvod. Uzavřela podnikatelský úvěr s jednou společností. Myslely jsme, že se tam jednalo o zfalšovaný notářský zápis. Nakonec jsme ale zjistily, že tam k podvodu nedošlo, nicméně ty okolnosti uzavření podnikatelského úvěru byly natolik silné, že jsem spolupráci tímto zjištěním neuzavřela. Její situace je velmi komplikovaná. Původně s ní spolupracovala advokátka, u které jsme ale nabyly dojmu, že její služba není tak úplně stoprocentní. Po velmi zadlužené paní požadovala nevybíravě další finance za poskytnuté služby. Řešilo se zastavení exekuce, doprovázela jsem ji k soudu. Paní má byt za slušnou cenu, chtěli jsme se proto domluvit s realitní kanceláří na prodeji její nemovitosti, ale kvůli exekucím není snadné najít kupce. Vhledem k postupu věřitele se bude ale celá věc nakonec řešit insolvencí.

Mluvila jsi o podnikatelském úvěru, můžeš přiblížit, o co se jedná?

U podnikatelského úvěru nejsou podmínky regulovány zákonem jako u spotřebitelských úvěrů a sankce mohou mnohonásobně převyšovat samotnou půjčku. U té paní z Klatov bychom se například z částky 600 tisíc korun při započítání všech sankcí ze smlouvy dostali na cca 3,5 milionu korun. Je to taková šedá zóna. Jediné, co ty společnosti řeší, je, že půjčí tomu, kdo má nějakou nemovitost. Sepíšou s ním notářský zápis o přímé vykonatelnosti a zástavní smlouvu na nemovitost a to je celé. V případě prodlení dlužníka pak díky přímé vykonatelnosti neprobíhá soudní řízení, ale věřitel může podat rovnou návrh na nařízení exekuce.

Když jsi zmiňovala, že lidi právně nezastupuješ, jaká je tam tedy Tvoje role?

Kromě poskytování právních informací mohu vystupovat jako důvěrník. Pozice důvěrníka je upravená zákonem o obětech. Důvěrník působí jako taková psychická podpora. Sednu si tam, na místě podepíšu poučení, že o tom, co na výslechu zazní, nesmím nikde mluvit, nesmím do výslechu zasahovat, a to je vše. Jsem tam proto, aby tam dotyčný člověk nebyl sám. V podstatě tam s tím člověkem může jít jako důvěrník kdokoliv, třeba někdo z rodiny nebo z přátel. Právní zastoupení jako takové není standardní služba, kterou bychom poskytovali, děláme to pouze v ojedinělých případech.

Co může být tím ojedinělým případem?

U jedné oběti domácího násilí jsem právní zastoupení převzala, protože se jednalo o velmi odůvodněnou situaci, jelikož termín na podání návrhu na náhradu škody byl před hlavním líčením, což je nejzazší termín. Později už náhrada škody v trestním řízení uplatnit nejde. Klientka se s pachatelem nechtěla potkat, proto jsme zvolili formu zastoupení. Nebo se jednalo o situaci, kdy jsme s pánem, který ale žije v současné době v Bulharsku, vyřizovali návrh na odškodnění. Není možné, aby sem do Česka dojížděl kvůli všemu, co je při uplatnění náhrady škody potřeba činit. Pokud bych poskytovala právní zastoupení často, mohla bych se dostat do kolize s advokátními předpisy, podle kterých smí právní zastoupení soustavně poskytovat pouze advokát.

A Ty tedy nejsi advokát?

Jsem, advokátní zkoušky jsem dělala v sedmém měsíci těhotenství. Ale v současné době mám pozastavenou činnost. Zastavovala jsem si ji kvůli tomu, že mě čekala rodičovská dovolená a věděla jsem, že se advokacii věnovat aktivně nebudu. A v současné době už jsem sice po rodičovské, ale placené advokacii se nevěnuji, takže v tuhle chvíli nemám v plánu pozastavení rušit.

Co když člověk ale potřebuje skutečně advokáta?

Zákon definuje zvlášť zranitelnou oběť, to jsou například nezletilé děti, oběti sexuálních činů, oběti, které utrpěly těžkou újmu na zdraví. To jsou lidé, kteří mají právo na bezplatného zmocněnce. S těmito lidmi sepisuji žádost o přiznání tohoto zmocněnce a zároveň s tím spojuji i žádost právě o advokáta. V jednom případě se nám podařilo získat zmocněnce z řad advokátů, a to ještě před zahájením trestního stíhání. Z toho jsem měla velkou radost. Určitě je pro ty lidi pozitivní, když je doprovázím já, ale když jde s nimi advokát, získávají na jistotě, že je s nimi někdo, kdo se za ně bude opravdu bít a může za ně mluvit.

Při mé práci je obrovská míra samostatnosti a zodpovědnosti

Co jsi vystudovala

Vystudovala jsem bakalářské studium na Vysoké škole Karlovy Vary, kde jsem se věnovala oboru právo v podnikání. Díky dobrému studijnímu průměru a zvládnutí rozdílových zkoušek mi po 3 letech bylo umožněno přestoupit na právnickou fakultu do Plzně.

A po studiu ses právu věnovala?

Po škole jsem nastoupila do práce jako koncipientka v advokátní kanceláři v Praze, kde jsem pracovala tři roky a splnila tak potřebnou dobu pro to, abych mohla dělat advokátní zkoušky. Byla to hezká doba, i když s dojížděním to bylo náročné.

A věnovala ses tam nějakému konkrétnímu právu?

Dělala jsem všechno, říká se tomu generální praxe. Hodně to bylo občanské a obchodní právo, různé smlouvy, rozvody, vypořádání společného jmění majetku, žaloby na neplatnost výpovědi z pracovního poměru apod. Asi nejvíc jsme se věnovali zaměstnaneckému právu, takže třeba náhrady škody v zaměstnání – to byla vlastně úplně první věc, kterou jsem jako koncipientka dělala. Taky se naše advokátní kancelář postupně začala věnovat trestnímu právu, takže jsem řešila například zanedbání povinné výživy. Každý koncipient si vede sešit, kam si píše všechno, co dělá, protože se mu to pak následně hodí k advokátním zkouškám. Měl by si vyzkoušet například podání odvolání, dovolání, kasační stížnosti nebo ústavní stížnosti.

Bavila Tě ta práce? Chtěla by ses vrátit do komerční sféry a pracovat jako advokátka?

Bavilo mě to, ale stejně tak mě baví i moje současná práce. Komerční sféra je zkrátka jiná, nejde to moc srovnávat. Práce v komerční sféře a v advokátní kanceláři má svá specifika, je potřeba tomu třeba hodně uzpůsobit i oblečení. V neziskovce jde o sociální práci, nehodnotí se tolik podle zevnějšku. A když ještě zavzpomínám na pozici advokátní koncipientky, tak u koncipientů je vlastně neustálý dohled šéfa, úplně nad vším, alespoň já jsem to tak měla. Kdežto v současné práci je obrovská míra samostatnosti, zodpovědnosti, jsou tu svěřené velké kompetence, hodně toho je na mně. Jsou okamžiky, kdy se i teď potřebuju na něco zeptat, ale většinou si práci sama rozvrhnu a musím zajistit, aby byla hotová, je to na mně. A velký rozdíl je samozřejmě i v lidech, kteří za mnou přichází. V advokátní kanceláři jsou to většinou lidé s finančními prostředky. V současné práci se dostávám do kontaktu zejména s lidmi zcela bez prostředků nebo jen s jejich minimem, kteří často nemají jinou možnost, kam se obrátit. Vidím velký smysl v tom jim pomáhat.

Jak se k Tobě lidé dostávají?

Asi nejčastěji je to díky kolegům z ostatních služeb. Při spolupráci s lidmi zjistí, že se nějaký člověk stal obětí trestného činu a doporučí mu spolupráci se mnou. Občas taky přicházejí prostřednictvím kontaktních hodin, kde se ukáže, že by potřebovali určité právní informace, tak jej kolegové odkáží na mě. Ale mají možnost mě kontaktovat i přímo, když si mě najdou na webových stránkách Tísně nebo na stránkách města Plzně.

To znamená, že se na Tebe mohou obracet jen lidé přímo z Plzně?

To vůbec ne. Mohou se na mne obracet lidé z celého Plzeňského kraje, spolupracuji s kolegy ze všech našich kanceláří od Domažlic, Horšovského Týna, Klatov, až po Stříbro a Rokycany, takže se na mne mohou obracet lidé odkudkoliv z Plzeňského kraje. Buď pak konzultujeme v kanceláři v Plzni a nebo podle potřeby dojíždím, to je na domluvě. Třeba teď jsem byla dvakrát po sobě v Horšovském Týně, kde řešíme trestní oznámení. Spolupracovala jsem s jednou paní a na konzultaci u ní se ukázalo, že její syn se stal obětí přepadení, tak jsme se hned domluvili na další spolupráci.

Koníčky: háčkování čepic a Terry Pratchett

Co děláš, když nepracuješ?

Manžel hodně fotí a sportuje a my ho s dětmi doprovázíme na závody. I mě bavilo hodně běhání, než jsem nastoupila do zaměstnání, ale není už tolik času. Ráda bych se k tomu brzy zase vrátila, člověk si při tom hezky vyčistí hlavu. Moc ráda chodím do přírody, trávíme hodně volného času na Šumavě. Taky docela ráda peču, třeba dorty na rodinné oslavy, to mě moc baví. Jeden čas jsem i hodně háčkovala čepice a hračky pro děti ve svém okolí. Teď se především hodně věnuju dětem. Ale i čtu, nedávno jsem dočetla od Terryho Pratchetta knihy o Toničce Bolavé. Hrozně mě to vtáhlo.

Kde se vidíš třeba za 15 let?

Já bych se vůbec nebránila tomu zůstat v Tísni a budovat tady právě službu pro oběti trestných činů. Kromě přímé práce s lidmi se mi líbí i účast na rozmanitých pracovních skupinách a platformách, kde načerpáš inspiraci, zkušenosti, zkrátka spoustu věcí. Někdy jsou z toho výstupy, které by mohly i vést k legislativním změnám, a to mě baví. Je to takový nadstandard té samotné práce. Poskytovatelů služeb zaměřených na oběti trestných činů není příliš, teď jsem fakt spokojená, že se na tuhle práci mohu zaměřovat. Zákon o obětech se v současné době v podstatě pořád buduje, je fajn být u toho. Třeba nedávno jsem byla na Ministerstvu spravedlnosti na setkání poskytovatelů z celé republiky a je snaha setkávat se stále častěji a sdílet si své zkušenosti. A to je taky jeden z rozdílů oproti komerční advokacii, kde jde o zdroje příjmů a know how jednotlivých advokátních firem, není tam v jejich zájmu sdílet tolik své zkušenosti a je to pochopitelné.

Takže v tuhle chvíli je pro Tebe neziskový sektor tím pravým?

Rozhodně ano. Kolegové v Tísni jsou skvělí, prostředí je super. Moje kolegyně jsou neuvěřitelné studnice informací, vědí toho strašně moc, mám v nich ve své práci fakt velkou podporu. Hodně jsme s manželem už během rodičovské dovolené řešili, kam se po ní mám vrátit. Sám manžel tehdy říkal, jestli nechci zkusit práci v nějaké neziskové organizaci. Když jsem začala práci hledat, objevil se zrovna inzerát Člověka v tísni a vše krásně zaklaplo. V září jsme pak s dětmi učinili velký společný krok, starší syn nastoupil do první třídy, mladší do školky a já do práce. A jsem ráda, že jsem se vydala tímhle směrem.  

Autor: Tereza Králová