Kam nemůže slunce, nechodí ani doktor

Publikováno: 23. 10. 2019 Doba čtení: 4 minuty
Kam nemůže slunce, nechodí ani doktor
© www.publicdomainpictures.net

Paní Horvátová bydlí v sociálně vyloučené lokalitě na sídlišti ve městě Chomutov. Přestěhovala se sem poté, kdy po smrti svého manžela nezvládala splácet úvěr na bydlení a přišla o dům. Dům prodává soudní exekutor a paní Horvátové je z důchodu pravidelné strhávána nemalá částka. Paní Horvátová se v domácnosti stará o svou dceru, která je ve čtvrtém stupni závislosti s psychiatrickou diagnózou a kromě exekuovaného důchodu tak pobírá i příspěvek na péči.

Její dcera vyžaduje trvalou péči a léky. Doktora navštěvovaly až donedávna v Ústí nad Labem. Jen náhodou se paní Horvátová dozvěděla, že ordinace jejich doktora byla uzavřena, když jí chtěla objednat na další lékařskou kontrolu. Ocitla se tak v situaci, kdy potřebovala pro dceru léky, a nebyl nikdo, kdo by jí léky předepsal.

Paní Horvátová začala obvolávat ordinace psychiatrů v místě bydliště. Všude jí odmítli s tím, že mají plnou kapacitu a nové pacienty nepřibírají. Společně se svým druhem oslovili i zdravotní pojišťovnu, kde obdrželi seznam doktorů a pokračovali v jejich kontaktování. To už hledala lékaře i v sousedních obcích.

V té době kontaktovala i mne a já jí s hledáním lékaře začal pomáhat. Kontaktoval jsem zdravotní pojišťovnu a také obdržel seznam doktorů v okrese Chomutov, Louny, Karlovy Vary, Most a Teplice. Jen náhodou jsem se od operátorky zdravotní pojišťovny z Lounského okresu dozvěděl, že v Lounech byla otevřena nová ordinace psychiatrie a pan doktor přibírá nové pacienty. Mezitím se paní Horvátová objednala k psychiatrovi v Litvínově, kam se dostala pomocí malé lsti, když zamlčela skutečnost, že je z Chomutova.

Nyní hledá praktického lékaře pro sebe a svého druha. Obešla již několik ordinací, ale všude se dozvěděla, že nové pacienty nepřibírají. A tak společně stále hledáme. A stále neúspěšně.

Nejde o ojedinělý případ, kdy je na Chomutovsku problém zajistit lékařskou péči. Volné kapacity nemají praktičtí lékaři pro dospělé, zubaři ani gynekologové, etc.

Podívejme se do další sociálně vyloučené lokality v Chomutově. Jedná se o bezdomoveckou enklávu, kterou tvoří opuštěné zázemí bývalé industriální části. Lokalita vznikla pomocí kombinace náhody a opatřením sociální politiky města Chomutov v oblasti bytové problematiky. Město Chomutov vyhlásilo opatření obecné povahy, do které zahrnulo většinu místních ubytoven a několik sociálně vyloučených lokalit. Od tohoto opatření si město zřejmě slibovalo větší tlak na obchodníky s chudobou a snížení počtu vyplacených dávek na bydlení. Jedna z největších ubytoven v té době ukončila provoz a větší počet lidí nebyl schopen si v nových podmínkách nalézt vhodné ubytování.

V lokalitách zahrnutých do městské vyhlášky a stejně tak v ubytovnách nemají nárok na doplatek na bydlení. V opuštěné industriální části města v blízkosti centra tak přebývá celkem 23 lidí ve stanech a nouzových přístřešcích. Jednou z možností stabilizace jejich podmínek může být například azylové bydlení, které je poskytováno neziskovými organizacemi. Pokud je zrovna volné místo v azylovém domě, potřebují od lékaře potvrzení o bezinfekčnosti. Kterého nemají, tudíž ho nedostanou.

Z celkového počtu místních obyvatel má svého praktického lékaře pouze jedna žena. Někteří se mylně domnívají, že lékaře mají a uvádějí jména lékařů, kteří již na Chomutovsku několik let neordinují. Část obyvatel má svou lékařskou dokumentaci u sebe s tím, že si mají najít jiného lékaře. V případě lidí, kteří chtějí využít azylové bydlení je tak vyjádření lékaře o zdravotním stavu zájemce překážkou, kterou nejsou schopni překonat.

Aktuálně takto hledáme praktického doktora či doktorku pro nejméně 16 dospělých lidí a několik dětí. Ze strany zdravotní pojišťovny většinou obdržíme seznam doktorů ve všech okolních okresech a informaci o tom, že klient má právo si svého doktora vybrat. Ze strany lékařů se potom nejčastěji setkáváme s odmítnutím zdravotní sestry, která tvrdí, že doktor nové klienty nepřijímá z kapacitních důvodů. Pokud se nám podaří hovořit s doktory, nejčastěji se ptají, odkud klient je, zda není bezdomovec či uživatel drog nebo nejde o jinak „zanedbaného“ člověka. A nejčastěji nového pacienta odmítnou bez dotazů. V některých ordinacích nám po představení sociálního pracovníka a organizace rovnou telefon položí.

Většina obyvatel sociálně vyloučených lokalit již několik let neabsolvovala preventivní prohlídku. Prostředí sociálně vyloučených lokalit se mohou šířit infekční choroby či chronická onemocnění plynoucí i z nedravého životního stylu.

Obáváme se, že v případě nižší nebo žádné dostupnosti zdravotní péče pro sociálně vyloučené, již nestačí zvyšovat povědomí o zdravotní gramotnosti u sociálně slabých obyvatel pomocí sociálních pracovníků nebo speciálně vyškolených zdravotních mediátorů. Nejen sociálně vyloučení totiž potřebují především dostupnou zdravotní péči.


Autor: Alexander Olah, terénní pracovník

Související články