Když je pomoc silnější než překážky. Nepřestáváme pomáhat Ukrajině
Publikováno: 1. 6. 2025 Doba čtení: 4 minuty Sdílet: Sdílet článekOd začátku roku 2025 si pokračující útoky a ostřelování Ukrajiny vyžádaly životy stovek civilistů a více než 2 000 lidí bylo zraněno. Jen za letošní rok bylo z oblastí bojů evakuováno 40 000 obyvatel, zejména z Chersonské, Charkivské, Doněcké a Sumské oblasti. V reakci na rostoucí humanitární potřeby a omezené finanční zdroje jsme neprodleně jednali a zajistili základní pomoc po celé zemi.

Soustřeďujeme se především na finanční pomoc, která lidem umožňuje pokrýt jejich nejnaléhavější potřeby. Kromě podpory přechodného centra pro vysídlené osoby v Pavlohradu jsme rozšířili pomoc i do oblastí zasažených náhlým ostřelováním. Poskytli jsme hygienické balíčky rodinám a lidem se speciálními potřebami, zajistili přístup k nezávadné pitné vodě a rozdali sady pro rychlé opravy poškozených domovů.
Dokončili jsme rekonstrukci tří nemocnic a ve více než 30 dalších zdravotnických zařízeních nadále pokračujeme v opravách. V Sumské oblasti jsme nainstalovali devátou solární elektrárnu, která zajišťuje stálý přístup k vodě v krizově zasažených komunitách. Stále dodáváme palivové brikety a dokončili jsme první fázi obnovy systémů dálkového vytápění – včetně oprav teplovodních sítí a kotelen v několika oblastech.
Bezpečnější školy, silnější podpora, odolnější komunity
Zatímco válka pokračuje a ostřelování neustává, snažíme se zajistit, aby děti mohly dál chodit do školy – bezpečně a důstojně. Opravili a vybavili jsme 16 školních krytů a dočasných učeben ve třech oblastech Ukrajiny. Díky tomu mají děti a učitelé možnost ukrýt se při poplachu a zároveň mohou pokračovat ve výuce i v těch nejtěžších podmínkách.
Podporujeme doučovací programy, které pomáhají dětem dohnat učivo, a připravujeme kurz pro učitele zaměřený na inkluzivní vzdělávání. Brzy zveřejníme i novou praktickou příručku, která pedagogům usnadní práci s různorodými potřebami žáků.
A protože psychická pohoda je stejně důležitá jako bezpečí, poskytujeme psychosociální podporu dětem i dospělým. Naše mobilní psychologické týmy působí přímo v zasažených oblastech, jako jsou Kryvyj Rih nebo Záporoží.
Kromě přímé pomoci školíme učitele, sociální pracovníky a zástupce občanské společnosti, jak poskytovat první psychologickou pomoc. Naše help linka funguje nonstop.
Společně měníme věci k lepšímu
Věříme, že klíčem k opravdové změně je spolupráce. Proto jsme spoluzaložili technickou pracovní skupinu pro obnovitelné zdroje v oblasti vody a hygieny (WASH) a aktivně se zapojujeme do mezinárodní výměny zkušeností. Jsme také součástí řídicího výboru organizace Help Localisation Facility, která podporuje zapojení místních organizací do humanitární pomoci.
Naši kolegové pravidelně vystupují na odborných konferencích, debatách a panelech – a nedávno jsme v Evropském parlamentu uspořádali vlastní akci, která pomohla zvýšit povědomí o naléhavých potřebách Ukrajiny.
Navzdory všem překážkám jsme stále tady – odhodlaní pomáhat, podporovat a posilovat komunity, které čelí každodenní nejistotě. Děkujeme všem, kdo v tom jedou s námi. Společně to zvládneme.
Čtyři měsíce ve fotkách
Lidské příběhy, ne jen čísla
Za každým statistickým údajem se skrývá skutečný život, skutečný člověk. Příběhy Iryny, Liubov, Romana nebo Marie ukazují, co znamená válka – nejen jako událost, ale jako zásah do každodennosti, zdraví, vzpomínek i budoucnosti.
Irynin život se převrátil naruby ve chvíli, kdy válka rozmetala její vesnici v Charkivské oblasti – místo, kde prožila nejšťastnější roky. Evakuaci z oblasti pod ostřelováním ještě vnímala jako dočasnou – pořád věřila, že se bude mít kam vrátit. „Z mojí vesnice zbyly jen trosky. Já už se nemám kam vrátit,“ vypráví Iryna. Stres a zhoršující se zdravotní stav vedly k amputaci nohy. Dnes žije v kolektivním centru pro vnitřně vysídlené osoby v Dnipru. Poskytli jsme jí finanční pomoc na léky a jídlo, do centra jsme dodali hygienické balíčky, přenosná topení, matrace i lůžkoviny. Většina obyvatel centra jsou starší lidé, kteří – podobně jako Iryna – potřebují stálou péči a podporu.
Liubov pečlivě suší i ty nejmenší kousky chleba. Strach z okupace a hladu se jí hluboce zaryl pod kůži. Během ruské okupace Olizirivky zůstala s manželem Serhijem bez čerstvého pečiva a přežívali na konzervách. Když poprvé dorazila humanitární pomoc a přivezla obyčejný chléb, byla to pro ně nečekaná radost. „Byl tak chutný, nemohli jsme se ho nabažit,“ vzpomíná. I jejich dům byl válkou poškozen – stejně jako celá vesnice.
Roman odešel bránit svou zemi hned na začátku invaze. Bojoval na jedné z nejnebezpečnějších částí fronty – v Bachmutu. I tam si každý večer kreslil – kreslení mu pomáhalo najít klid uprostřed chaosu. Po demobilizaci se vrátil ke své vášni – tetování. Zapojil se do našeho programu Odvaha k podnikání, kde získal školení i grant na rozvoj vlastního studia. Plánuje zde vytvořit malou galerii pro místní umělce. Z vlastní zkušenosti ví, jak moc dokáže tvoření pomáhat léčit.
Výbuch rakety rozbil Mariina okna. Vyděsila se tak, že téměř přišla o hlas. O střechu nad hlavou přišla úplně – ale našla útočiště v domově pro seniory, který se stal azylem pro lidi zasažené válkou. Právě tam potkala Volodymyra, za kterého se později provdala. Aby se jim i ostatním žilo bezpečně a důstojně, vyměnili jsme v domově okna, dovezli nábytek, ložní prádlo, hygienické potřeby i zdravotnické vybavení pro léčbu a rehabilitaci. Díky tomu se zde lidé znovu cítí jako doma.