Když se město zbavuje ostudy

V prvé řadě je důležité poznamenat, že ubytovny nevnímáme jako prostor, ve kterém by lidé měli žít dlouhodobě. „Kdybych mluvila o „typické“ ubytovně, ve které žijí lidé, kterým pomáháme, tak bych jí popsala takto: málokdy dvě, spíše jedna místnost ve které bydlí třeba celá rodina pohromadě. Sociální zařízení jsou většinou společná na chodbě, někdy i pro celé patro. Setkáváme se s tím, že jsou sociální zařízení v katastrofálním stavu – neodtékající odpady, plíseň, špína,“ shrnuje časté podmínky bydlení na ubytovnách Jitka Kylišová, vedoucí našeho týmu sociálních pracovníků. Podle ní jsou navíc ubytovny zřizovány v i různých objektech, které původně ani nebyly určené k bydlení. „Rušení ubytoven tak považuji za krok správným směrem. Nelze jej však udělat bez dalších opatření a vytvoření alternativ. Jinak lidé sice již nebudou bydlet v nevyhovujícím prostředí ubytoven, ale zároveň nebudou bydlet vůbec,“ poznamenává Jitka Kylišová.

Vystěhování z ubytovny bez zajištění náhradního bydlení v místě sebou přináší řadu problémů. „Je třeba si uvědomit, že řada rodin v místě anebo třeba i přímo na ubytovně bydlí již několik let, děti chodí v místě do školy, dospělí do práce. V okamžiku, kdy se musí vystěhovat z obce, tak samozřejmě hrozí, že přijdou o práci a musí řešit přechod dítěte do jiné školy,“ doplňuje Jitka Kylišová.

Jak to to bylo s nýřanskou ubytovnou?

Do ubytovny se lidé stěhovali s tím, že jde o byty, nikoli ubytovnu. Rozhodně nešlo o luxusní apartmány z barevných letáků realitních společností, v porovnání s dalšími ubytovnami ale ta nýřanská vypadala lépe. To, že se z budovy stala ubytovna a v jejím přízemí vznikla herna, samozřejmě nebylo rozhodnutím ubytovaných lidí, ale majitele. Situaci mohlo ovlivnit i město.

Rozhodnutí, že bude nýřanská ubytovna uzavřena, padlo už na podzim loňského roku. Právě s ohledem na to, že mají v místě zaměstnání, známé, širší rodinu a děti zde chodí do školy, snažila se většina obyvatel v mezidobí najít ve městě nebo blízkém okolí jiné bydlení. Sehnat bydlení na menším městě není úplně jednoduchá záležitost - bytů v soukromém vlastnictví samozřejmě není velké množství. Město náhradní bydlení ve svých bytech nenabídlo.

Jak se blížil termín vystěhování, nervozita mezi obyvateli domu postupně narůstala. Situaci rozhodně nepřispívaly ani fámy, které se v domě šířily. Naposled se obyvatelé domu například báli, že na konci února dojde k odpojení energií. Části obyvatel se podařilo jiné bydlení sehnat. Někteří však museli region opustit. Příkladem může být případ paní v důchodovém věku, která kvůli nastalé situaci odešla do zahraničí.

„Paní se v Nýřanech narodila, chodila zde do školy a až na krátká období, zde žila celý život,“ uvádí Miroslava Nováčková, naše regionální pracovnice. V Nýřanech má děti a vnoučata, které vyzvedávala ze školy, vařila jim apod. Měla v Nýřanech trvalé bydliště, neměla vůči městu dluh a měla požádáno o městský byt. Splňovala tedy všechny podmínky, které si město stanoví pro přidělení bytu. Město jí však ani v této situaci nepomohlo a s odkazem na pořadníky byla odmítnuta žádost o přednostní přidělení bytu. „Když se blížilo uzavření ubytovny, sháněla stejně jako další lidé z ubytovny jiné bydlení v Nýřanech. To se jí nepodařilo a nezbylo jí tak nic jiného, než se obrátit na rodinu. Děti v Nýřanech jí však s dlouhodobým bydlením nemohly pomoci. Bydlení, které mají k dispozici,  by k delšímu ubytování celé rodiny i s babičkou nestačilo,“ popisuje Miroslava Nováčková. Paní se tak kvůli bydlení v důchodovém věku vypravila ze svého rodného města do zahraničí za svojí dcerou. „Tam zůstane několik měsíců. Poté snad bude mít možnost se nastěhovat do bytu na kraji města tak, aby měla blízko ke své rodině,“ uzavírá Miroslava Nováčková.