Komentář Daniela Hůleho pro HN: Všichni řeší teritoria pro exekutory, problém je ale ve starých dluzích, které jen tak nezmizí

Volíš Losnu, nebo Mažňáka? V těchto dnech proběhne v Senátu zásadní hlasování o změnách v exekucích a atmosféra kolem hlasování připomíná právě volbu Velkého Vonta z Rychlých šípů. Mnoho lidí si myslí, že teritorialita exekutorů, tedy systém, kdy exekutor řeší exekuce jen ve svém obvodu, je ta jediná správná změna. Z bouřlivé debaty se ale přitom vytrácí zájem statisíců dnešních dlužníků.

V Česku má alespoň jednu exekuci přes 700 tisíc lidí. Celkově po nich exekutoři vymáhají téměř čtyři a půl milionu pohledávek. Na evropské poměry jde o relativně velký problém, na který doplácíme my všichni, kdo platíme daně. Abychom ale podstatu problému mohli pochopit, musíme se podívat za kulisy statistik. Z konkrétních lidských příběhů zjistíme, že těžiště problému spočívá v exekucích, které jsou vymáhány pro dluhy vzniklé před mnoha lety, kdy oblast vzniku a vymáhání dluhů nebyla prakticky nijak regulována. Statisícové sankce z tisícových dluhů, směnky, soukromí soudci – rozhodci –, astronomické odměny advokátů… Běžná realita pro statisíce lidí, kteří do exekuce upadli.

Snížení odměn advokátů, regulace sankcí

Půjčili jste si 10 tisíc a na sankcích a dalších nákladech vám legální lichváři naúčtovali 200 tisíc. To vše stvrdil v rozhodčím řízení rozhodce, tedy obchodní partner toho, kdo vám půjčil, a v cílové rovince čeká exekuce. To vše si ještě lichváři pojistili směnkou pro případ, že byste svůj dluh nějak splatil, aby to z vás mohl někdo vymoci znovu. Na ďábelském obchodu s bídníky se přiživilo mnoho lidí a někteří z nich jsou ještě dnes veřejnými celebritami.

Po několika pokusech o nápravu systému ze strany poslanců odstartoval zásadní změnu až ministr spravedlnosti Robert Pelikán snížením odměn advokátů na německou úroveň. Následovaly další přelomové změny jako nová pravidla pro spotřebitelské úvěry včetně regulace sankcí nebo zákaz rozhodčích řízení se spotřebitelem. Kromě Pelikána za tyto změny vděčíme i poslanci Jaroslavu Klaškovi, který se nebál prosazovat důležité změny proti všem. Toto jsou základy dnešního problému. Neustále narůstající dluhy v exekuci, nesplatitelné příslušenství apod.

Na staré dluhy doplácíme všichni

Dluhy, které vznikají dnes, se s těmi historickými nedají srovnat. Narůstají jen minimálně, protože sankce nemohou být většinou vyšší než původní dluh, lichvářských půjček je jen minimum, odměny advokátů netvoří mnohonásobek půjčené částky atd. Kdyby dnes zanikly všechny staré dluhy, bude se u nás vymáhání dluhů i s volnou soutěží exekutorů podobat běžným západoevropským zemím a jedno volební téma padne. To z ústavního hlediska ale není možné. Proto je nezbytné najít cestu, jak se se starými dluhy co nejlépe vypořádat, protože zatěžují nás všechny. Zavedení teritoriality však tyto staré dluhy nijak neřeší, jen upravuje mechanismus výběru exekutora u dluhů, které budou vymáhány v budoucnu. Navíc žádný z návrhů zavádějících teritorialitu ve sněmovně nebyl úspěšný.

Senát má přitom jen jeden pokus. Poslanci hlasují o všech návrzích, které jim Senát vrátí, současně. Jedna změna tak může zabít všechny ostatní návrhy, i ty, které představují velkou naději pro chudé i pro nás ostatní. Několik senátních návrhů například zvyšuje šanci na ukončení právě těch starých exekucí. Přesto Piráti opět navrhují teritorialitu, navíc v podobě, která platí jen na Slovensku a v Maďarsku, proti které je ve sněmovně velký odpor. Pokud poslanci zamítnou senátní návrh, musí jejich původní návrh podpořit minimálně 101 poslanců, takže nakonec nemusí projít nic. Piráti však na rozdíl od statisíců dlužníků nemají co ztratit. Když teritorialitu prosadí, získají body, když neprojde nic, budou mít klacek na Andreje Babiše, že s exekucemi nic neudělal. Šanci pro rozumné změny představuje Marek Výborný, který také prosazoval teritorialitu, ale před sbíráním politických bodů upřednostnil změny, které i díky němu mají šanci projít. Na dnešním rozhodnutí Senátu záleží víc, než by se mohlo zdát.

Komentář vyšel v Hospodářských novinách dne 8.6.2021.