KUBA 2015: Rok po historické změně

Obecná situace a nová vládní opatření

Navzdory nedávné akceleraci v procesu politického a ekonomického otevírání, které Kuba zahájila s nástupem Raula Castra na post prezidenta v roce 2006, nedošlo k žádnému výraznému zlepšení lidských práv a individuálních svobod na ostrově. Během posledních několik let kubánské autority neustále omezují politické a občanské svobody kubánských občanů pomocí různých represivních strategií.

A nezajišťují ani ochranu základních práv, jak požadují mezinárodní dohody, které kubánská vláda podepsala.¹ Kubánští představitelé  se tak snaží udržet stávající politický systém a Komunistickou stranu Kuby a Revoluční ozbrojené síly u moci. Zatímco vláda přijala dohody zaměřené na postupnou liberalizaci ekonomiky, které zmírnily frustraci chudých Kubánců a vzbudily pozitivní reakci mezinárodní komunity, tak aktivně umlčovala disidenty a opozici.

 Možnosti Kubánců užívat základních práv jsou stále velmi omezené a nedostatek svobody je očividný ve všech aspektech života i přes nová opatření, která vláda zavedla, aby prokázala svou otevřenost a údajnou politickou změnu. Raúlův režim Kubáncům umožnil vycestovat bez nutnosti zažádat o výstupní vízum, získat vybrané licence na provozování vlastních podniků nebo prodej a nákup aut a pozemků. Většina obyvatel nicméně nemůže tyto výhody využívat , protože to jejich ekonomická situace nedovoluje.

Většina Kubánců dostává výplatu v kubánských pesech a průměrná oficiální mzda je v přepočtu 23 USD měsíčně. Přístup na internet, který by měl znamenat neomezený přístup k bezplatným a necenzurovaným informacím, je značně omezený² a zároveň příliš drahý pro většinu populace. Svoboda pohybu po zemi  bývá omezována³ a vláda může vrátit občany do domácích provincií, jak se jí zlíbí. Neexistují samostatné odbory, které by efektivně obhajovaly práva pracovníků. Svobody sdružování ani oddělení legislativního, výkonného a soudního pilíře vlády nebylo dosaženo.

Občanská a politická práva

Komunistická strana Kuby je stále jedinou legální politickou stranou a její členové vládnou zemi na komunální i národní úrovni. Jsou zvoleni ve volbách, které nelze označit za svobodné ani férové. Kubánský jedno-stranický systém nepřipouští opozici a všichni kandidáti jsou pod tlakem a dohledem strany.⁴ Politická moc na Kubě je stále více v rukou elitní skupiny spojené s Revolučními ozbrojenými silami, která ovládá většinu firem a zahraničních investic na ostrově a která také získává stále více vlivu v Komunistické straně Kuby. Od ní také pramení většina činů porušujících lidská práva na Kubě.

Svoboda shromažďování a sdružování

Kubánské státní orgány potlačují jakoukoliv samostatnou politickou iniciativu, která není v souladu s pokyny kladenými režimem. Členové různých opozičních skupin jsou pod trvalým dohledem a je jim zabraňováno organizovat setkání nebo se jich účastnit. Zároveň jsou trestáni za kritiku režimu a je jim pravidelně vyhrožováno. Důsledkem toho žijí v trvalém strachu a pod obrovským stresem. Ani to ovšem nezabránilo kubánské občanské společnosti ve snaze zorganizovat se.

Členky hnutí Ženy v bílém, které organizují pravidelné nedělní pochody, na kterých požadují propuštění všech politických vězňů na Kubě, jsou často šikanovány policií i Státní bezpečností. Některé ženy byly zadrženy nebo napadeny více než 30x v průběhu jednoho roku⁵. V souladu se zákonem o sdružování (Ley de Asociaciones 54/85) vláda odmítá registrovat jakékoliv nové asociace či organizace, které nejsou řízeny státem. Své rozhodnutí hájí argumentem, že jakákoliv funkce, kterou by taková organizace plnila, je v kompetenci státu, nebo může být prováděna existující vládní entitou⁶.

Svoboda přesvědčení a projevu

Na Kubě neexistuje svoboda projevu. Vláda vlastní všechny mediální kanály a neváhá pronásledovat samostatné novináře, aby udržela kontrolu nad všemi zdroji informací. Jakýkoliv materiál, který je autoritami považován za proti-revoluční, je nelegální a kdokoliv ho distribuuje, riskuje sledování nebo zabavení svého vybavení, výhružky, bití, svévolné zadržení nebo zatčení.

V každoročním Indexu svobody světového tisku se Kuba umístila na 169. místě ze 180 světových zemí⁸.

 Vysoké ceny a jen omezený počet přístupových bodů má za důsledek, že internet není fungující alternativní zdroj informací⁹. A pokud chce někdo importovat satelitní talíř, který by mu umožnil neomezený přístup na internet nebo satelitní televizi, musí nejprve získat autorizaci od státu. Ta se ale prakticky neposkytuje. Navíc kubánský emailový systém, nauta.cu, který získává na popularitě, protože je přístupný i na chytrých telefonech, je zcela monitorován a kontrolován vládou.

Represe

V dnešní době jsou represivní metody více rafinované a jemné, avšak stále jsou značně kruté. V posledních letech Člověk v tísni zaznamenal změnu represivní strategie používané kubánskými autoritami vůči opozici. Od Černého jara roku 2003, kdy mezinárodní komunita povstala proti nepřiměřeným rozsudkům vůči 75 disidentům, je vláda více opatrná. Přizpůsobila své represivní metody tak, aby je skryla před zrakem mezinárodní komunity, ale nesnížila míru tlaku či kontroly opozice. V těchto dnech je evidováno ještě více zadržení než v minulosti, ale s kratší dobou trvání. Většina aktivistů je zadržena jenom na několik hodin či dní a jsou propuštěni dříve, než se ozve mezinárodní komunita. V říjnu 2015 Kubánská komise pro lidská práva a národní smíření zaznamenala 1 093 náhodných zadržení¹⁰ a Tiskové informační centrum Hablemos jich zaznamenalo celkem 1 021.

Zadržení aktivisté jsou často zavřeni do policejních aut, kde policisté nedodržují žádné legální procedury pro zajištění jednotlivců. Aktivisté jsou nelegálně drženi v autech, která krouží kolem měst, nebo jsou zaparkovaná na slunci, jen aby uběhl čas, než jsou propuštěni. Pak jsou odvezeni na okraj města nebo vesnice, kde žijí, a tam jsou necháni bez prostředků, jak se dostat domů. Tyto činy nejsou registrovány jako řádná zadržení a neexistují pro ně žádné důkazy kromě svědectví obětí a svědků.

Vládní represivní metody obsahují také bití, náhodné prohledávání domů a také mnohem brutálnější praktiky, jako je házení aktivistů přes mraveniště či nucené svlečení do naha a vysazení na místě daleko od domova. Další časté praktiky zahrnují výhružky, nepodložená obvinění či činy zapuzení, kdy se skupina občanů sejde k protestu před domem disidenta, kde pak volají urážky a házejí na dům různé objekty i výkaly¹¹.

I přes rostoucí podporu ze strany zejména sousedů a přátel, jsou takzvané akty zapuzení, které jsou údajně konány občany jednajícími ze své vlastní vůle, na vzestupu.¹²Podle sítě aktivistů, se kterou spolupracuje Člověk v tísni,  jsou takové agresivní činy podněcovány agenty Státní bezpečnosti a ti, kteří činy konají (i když nejsou přímo spojeni s autoritami) poslouchají příkazy, které jim byly dány výměnou za různé výhody, ochranu, laskavosti či v některých případech pouze pro uznání.

Političtí vězni

Od roku 2011, kdy byl propuštěn poslední vězeň Černého jara, trvá kubánská vláda na tom, že na ostrově nejsou žádní političtí vězni. Přesto souhlasila s propuštěním 53 politických vězňů během vyjednávání se Spojenými státy na konci roku 2014. V lednu 2015 Kuba ohlásila propuštění těchto 53 politických vězňů, z nichž 14 bylo propuštěno již krátký čas před tímto ohlášením.

Kubánská vláda nicméně neprokazuje vůli pokračovat a propustit zbývající politické vězně držené v kubánských věznicích. V prohlášení z ledna 2015 Amnesty International uvedlo, že: „pokud vláda selže v poskytnutí většího prostoru k svobodnému vyjadřování názorů a k užívání dalších svobod na Kubě, není propouštění vězňů nic jiného než kouřová clona“¹³.

Skutečností  je, že na Kubě jsou stále političtí vězni. Odhady jejich počtu se liší, ale často uváděné číslo vězňů svědomí, kteří byli uvězněni s anebo bez soudního rozhodnutí, se pohybuje mezi 27 a 30. Obecně se kubánská vláda vyhýbá soudním procesům s politickými vězni . Například Sonia Garro zůstala ve vězení 2 roky a 9 měsíců, aniž by postavena před soud. Vláda vedle toho vymýšlí falešné případy a falešná obvinění, aby mohla obvinit aktivisty (např. Angel Santiesteban, který byl vězněn od 2013 do 2015) a uložit jim absurdní rozsudky za údajně zaviněné přestupky.

Za pozornost stojí také 11 případů politických vězňů zatknutých během Černého jara 2003, kteří i po propuštění zůstali pod „extra-trestní licencí“ (podobá se propuštění na čestné slovo) za to, že odmítli opustit zemi. Těmto 11 bývalým vězňům nyní není dovoleno cestovat do zahraničí a stále existuje možnost, že je vláda opět uvězní, aby dokončili své tresty.

Podmínky ve věznicích

V dubnu 2013 – tři týdny před zasedáním Univerzálního periodického přezkoumání (UPR) Rady pro lidská práva Organizace spojených národů – povolila Kuba skupině zahraničních novinářů navštívit jednu z jejich věznic. Byla to první taková návštěva za 9 let. V den návštěvy byli někteří z uvězněných aktivistů přesunuti do samovazby či na jiné místo, což byl případ Sonii Garro, členky hnutí Ženy v bílém, která byla převezena do nemocnice. Od té doby kubánská vláda nedovolila mezinárodním organizacím vstoupit do jejích věznic (např. opakovaně odmítá Komisi proti týrání¹⁴). Odmítla dokonce i návštěvy mezinárodních lidskoprávních organizací, jako je Mezinárodní červený kříž či Amnesty International nebo různé nezávislé kubánské skupiny.

Ve zprávě o lidských právech jednotlivců zbavených svobody na Kubě, prezentované Cubalaxem (skupinou nezávislých právníků sídlících v Havaně) před Mezinárodní americkou komisíí pro lidská práva v říjnu 2014, bylo zaznamenáno, že nejzávažnějšími problémy v kubánských věznicích jsou přelidnění, špatné podmínky pro život a nedostatek základních služeb, přílišné využívání síly bezpečnostními službami, korupce a nedostatek transparentnosti ve vedení věznic¹⁵.

Jak by měla mezinárodní společnost reagovat?

Kuba je autoritářský stát, který se příliš nedrží pravidel a principů, které uznává většina demokratických zemí, ani nerespektuje lidská práva svých obyvatel. Z tohoto důvodu je nutné požadovat stejnou míru ochrany lidských práv při budoucích vyjednávání s Kubou, jako je požadováno od ostatních zemí v Latinské Americe. Mezinárodní komunita by měla být důsledná v požadavcích na ukončení všech forem represí mířených na občanskou společnost (např. činy zapuzení a krátkodobá náhodná zadržení).

Kdykoliv se konají vyjednávaní či rozhovory s kubánskou vládou, reprezentanti občanské společností by k nim měli být přizváni, nebo by se s nimi měly konat alternativní schůzky během návštěv na Kubě.

Jednání s kubánskou vládou by měla obsahovat požadavky nezávislých organizací, jako je například propuštění politických vězňů, ukončení politických represí, uznání nezávislé kubánské občanské společnosti a ratifikace Mezinárodní smlouvy o občanských a politických právech a o ekonomických, společenských a kulturních právech. ¹⁶

Co může dělat mezinárodní tisk?

Jelikož jsou nezávislá média na Kubě potlačována a opomíjena, jediný zdroj nezávislých informací, ke kterému mají Kubánci často přístup, je mezinárodní tisk. Zatímco oficiální kubánská média ignorují občanskou společnost, mezinárodní média by rozhodně neměla. Proto by před publikováním informací vydanými kubánskou vládou měla kontaktovat zástupce nezávislé občanské společnosti. Mezinárodní média by také měla otevřít své brány kubánským novinářům (oficiálním i nezávislým) a učit je, jak šířit důležité a svobodné informace a tím položit základy svobodných médií v budoucnosti.

 

Poznámky

¹  Cuba is a signatory to the Universal Declaration of Human Rights. It is also a member of the Human Rights Council of the United Nations. For information about the ratification status of other international treaties, see OHCHR website:http://tbinternet.ohchr.org/_layouts/TreatyBodyExternal/Treaty.aspx?CountryID=44&Lang=EN , accessed 12 November, 2015. 

² Some websites are blocked in Cuba, for example, the independent newspaper http://www.14ymedio.com/,http://www.martinoticias.com/ or http://www.revolico.com/ 

³ EYE on CUBA (2015), ‘Freedom of transit violated in Alta Habana, Cuba,’ 16 July,<="" a="" class="liexternal" style="margin: 0px; padding: 0px 12px 0px 0px; border: 0px; font-style: inherit; font-variant: inherit; font-weight: inherit; font-stretch: inherit; font-size: inherit; line-height: inherit; font-family: inherit; vertical-align: baseline; color: rgb(33, 117, 155); text-decoration: none; transition: color 0.25s ease, margin 0.25s ease; background: url("images/link-icon_external.gif") 100% 50% no-repeat;">http://www.eyeoncuba.org/en/event/22026/, accessed 12 November, 2015. 

⁴ Miranda Fuertes (2015), ‘Elections in Cuba: The Dictatorship Lives On,’ Cubalog, 21 May, http://cubalog.eu/2015/05/elections-in-cuba-the-dictatorship-lives-on/ accessed 12 November, 2015. 

⁵ Keila Ramos Suarez was attacked 15 times between March 2013 and April 2014. Maria Teresa Gracias was arrested and assaulted 39 times between January 2013 and March 2014. Miranda Fuertes (2014), ‘How would you feel if you were innocent but still thrown in jail each Sunday,’ Cubalog, 23 July, http://cubalog.eu/2014/07/how-would-you-feel-if-you-were-innocent-but-still-thrown-in-jail-each-sunday/, accessed 12 November 2015. 

⁶ See the sentence, refusing legal registration of Cuban Legal Association (Asociación Jurídica Cubana, AJC), available at:https://ajudicuba.files.wordpress.com/2013/06/sentencia-157-tribunal-provincial.pdf For more information consult AJC’s website:https://ajudicuba.wordpress.com/, accessed 12 November, 2015.

⁷ This wording was originally published by Cuban activist Lia Villares in her article ‘Visita a la abogada de Danilo’, available at:http://delsexto.blogspot.cz/2015_08_01_archive.html, accessed 12 November, 2015. Text was translated by People in Need. 

⁸ Ranking by Reporters without Borders available at:http://index.rsf.org/#!/index-details/CUB, accessed 12 November, 2015. 

⁹ Wifi connection costs 2 CUC per hour, which is approximately 8.6% of the official average monthly salary. For up-todate information concerning WiFi
in Cuba see:http://www.etecsa.cu/?page=inicio&sub=implementa_etecsa_zonas_wifi_publicas_para_acceso_a_internet, accessed 12 November, 2015. 

 ¹⁰ Comisión Cubana de Derechos Humanos z Reconciliación Nacional (CCDHRN), ‘Informe mensual sobre represión,’http://ccdhrn.org/informes/informe-mensual-sobre-represion/, accessed 12 November, 2015.

¹¹ For more information about particular cases, visit EYE on CUBA website:http://www.eyeoncuba.org/en/, accessed 12 November, 2015. 

¹² People in Need registered 3 cases of assault against members of the Patriotic Union of Cuba (UNPACU) within two months, which included an attack with a stone and stabbing. 

¹³ Amnesty International (2015), ‘Prisoner releases must lead to new environment for freedoms,’ 8 Januaryhttps://www.amnesty.org/en/press-releases/2015/01/cuba-prisoner-releases-must-lead-new-environment-freedoms-1/ accessed 12 November, 2015. 

¹⁴ “The Government of the Republic declares, in accordance with article 28 of the Convention, that the provisions of paragraphs 1, 2 and 3 of article 20 of the Convention will have to be invoked in strict compliance with the principle of the sovereignty of States and implemented with the prior consent of the States Parties.” In United Nations Treaty Collections:https://treaties.un.org/Pages/ViewDetails.aspx?src=TREATY&mtdsg_no=IV-9&chapter=4&lang=en#EndDec accessed 12 November, 2015.

¹⁵ Cubalex (2014), ‘Informe sobre los derechos humanos de las personas privadas de libertad en Cuba,’ 31 October,http://www.14ymedio.com/nacional/Informe-CubalexPenitenciario_CYMFIL20141031_0002.pdf accessed 12 November, 2015.

¹⁶ Four agreement points were approved by the “open space” platform formed by representatives of Cuban civil society. For details, see: http://www.14ymedio.com/nacional/Informe-CubalexPenitenciario_CYMFIL20141031_0002.pdf accessed 12 November, 2015.