Letní dětský tábor 2016 aneb „Dětský tábor u Boba – voll. 2“

Publikováno: 11. 9. 2016 Doba čtení: 3 minuty
Letní dětský tábor 2016 aneb „Dětský tábor u Boba – voll. 2“
© Eva Hrušková

Na začátku srpna se v Nejdku uskutečnil „Dětský tábor u Boba – voll. 2“. Tábor byl určený pro děti z rodin z Ostrova na Karlovarsku, které si z různých, především sociálních, důvodů nemohou dovolit vybrat dětem tábor z běžně dostupné komerční nabídky. Ale děti rozhodně o nic nepřišly! Naopak! Protože se tábor konal již podruhé a téměř všechny děti jely pro velkou úspěšnost prvního tábora znovu, věděli jsme, jak se na děti připravit a jaké aktivity jim vybrat, aby si to opravdu užily.

Těsně před táborem jedno dítko bohužel onemocnělo, takže místo plánovaných deseti dětí jich s námi vyrazilo jen devět. Nejmladší účastník Máca oslavil těsně před prázdninami šesté narozeniny a nejstaršímu Ráďovi bylo jedenáct. Ubytovaní jsme byli, stejně jako loni a snad stejně jako budeme příští rok, v areálu evangelického kostela v Nejdku. Krásný areál kostela spravuje farář Bob, který pochází z Keni a již loni se stal dětem perfektním parťákem a letos tomu nebylo jinak. Spát jsme plánovali ve stanech, ale vzhledem k nepřízni počasí, která letos převládala, jsme museli po první deštivé a větrné noci improvizovat. Protože fara neměla dost postelí pro nás všechny, využili jsme karimatek a spacáků ze stanů a obsadili jsme velkou společenskou místnost, kde jsme se všichni krásně vešli a díky tomu i předešli dohadům, kdo bude s kým ve stanu, protože každý chtěl být ubytovaný s každým, jak jinak.

Program si děti užívaly, ale i se díky němu něco přiučily a vyzkoušely si činnosti, ke kterým se běžně nedostanou. Bohužel jsme, opět díky nečekané nemoci, museli vypustit workshop domluvený u karlovarské pobočky organizace Tyfloservis, o. p. s., která se zabývá rehabilitací zrakově nevidomých osob. Při workshopu, kde by nechyběl ani asistenční pes Ringo, by si děti mohly vyzkoušet pomůcky používané k sociálně rehabilitačním činnostem, v klapkách na očích mohly procházet připravené trasy a plnit drobné úkoly, mohly by si vyzkoušet napsání textu v Braillově písmu, rozlišování bankovek apod. Alespoň se ale budeme těšit na příští rok! A přestože nás jejich nepřítomnost zamrzela, díky dalším aktivitám jsme na to velmi rychle zapomněli.

Hned v úterý, po prvním mírně hektickém organizačně-technickém dnu doplněném velmi bouřlivým přivítáním po ročním odloučení a společným výšlapem na Pajndl, nás navštívila paní Verča z Karlových Varů, která se zabývá kreativní činností s dětmi a že jí to s nimi opravdu šlo! První část dne nás Verča vzala do přírody, kde jsme se věnovali sběru všeho možného a nemožného přírodního materiálu, ze kterého se, po společném obědě a Verči vyprávění o umění, vyráběla nádherná umělecká díla. Z dětí se staly na část dne umělci a jejich díla by si určitě zasloužily své místo v nějaké významné galerii. Ale nakonec se děti rozhodly je přivézt z tábora maminkám.

Ve středu se děti těšily na výlet na Plešivec, ale opět kvůli nepřestávajícímu dešti, došlo ke změně a plán se naštěstí jen přesunul na další den. A déšť nikomu nezkazil náladu, v teploučku na faře, kde už jsme byli útulně zabydlení, jsme strávili den hraním her a povídáním.

Když na nás ve čtvrtek ráno vykouklo sluníčko, ani minutu jsme neváhali a vyrazili na nádraží, kde jsme si sedli do vlaku směr Pernink, odkud jsme následovně popojeli ještě pár kilometrů autobusem do Abertam. Z Abertam jsme už s batůžky naplněnými svačinami šlapali po svých až na samý vrchol hory Plešivec, kde se nachází adrenalinové středisko. Přestože jsme očekávali strach a hrůzu v očích dětí, když spatří lanové centrum, obří houpačku, bungee trampolínu a jiné vychytávky, strach se dostavil spíše u nás dospělých a děti byly nadšené! A rozhodně klobouk dolů před tím, na co všechno měly děti odvahu a co zvládly!

Z Plešivce jsme odjížděli plní veselých adrenalinových zážitků, ale po příjezdu do areálu jsme posmutněli, jelikož jsme si uvědomili, že nás čeká poslední večer, že se ráno bude balit a po obědě budeme muset vyrazit na autobus do Ostrova, aby se děti dostaly podle plánu do svých domovů.

Denní činnosti určitě stály za to, ale pozadu nezůstaly ani ty, co se děly večer nebo v případě bobříka odvahy o půlnoci… Zkoušeli jsme rozdělávat oheň v dešti k opékání buřtů dešti (a povedlo se), měli jsme diskotéku i karaoke, vyráběli jsme keramiku, kterou nám přes noc hodný skřítek vypálil na památku a dokonce nám jeden večer přijela zazpívat i místní bluegrassová kapela Bugr Band.

Všem aktérům, kteří se do průběhu tábora zapojili, děkujeme, že se tábor tak vydařil, dětem děkujeme za to, že jsou takové, jaké jsou a díky tomu nebyla ani na minutu nuda, Bobovi a jeho rodině děkujeme, že nám poskytli perfektní zázemí a v neposlední řadě moc děkujeme Městu Ostrov, bez jehož finančního příspěvku by se tábor nemohl uskutečnit.

Autor: Eva Hrušková

Související články