LIDSKÁ PRÁVA JAKO NEDOSTATKOVÉ ZBOŽÍ
Publikováno: 22. 3. 2022 Doba čtení: 4 minuty
Člověk v tísni je jedna z největších neziskových organizací nejen v Česku, ale i na světě. V současné době se její jméno denně objevuje v médiích v souvislostí s humanitární pomocí Ukrajině. Vedle humanitárního oddělení má však mnoho dalších sekcí, které se zabývají různorodou činností. Jednou z nich je Centrum pro lidská práva a demokracii, která se zabývá podporou demokracie a lidských práv.
V současnosti Centrum svobody a demokracie podporuje jednotlivce i skupiny v 15 zemích světa: od Latinské Ameriky přes východní Evropu až po Vietnam. Náplň činnosti se liší podle míry svobody, či spíše nesvobody, jednotlivých zemí, ale souhrnně vzato se dá říct, že se vždy jedná o podporu jednotlivců i organizací, kteří pomáhají lidská práva bránit a situaci v jejich zemi zlepšovat. Naše klienty podporujeme finančně, právně i zdravotně. Zastáváme se perzekvovaných, relokujeme osoby v nebezpečí do bezpečných zemí, financujeme právníky, psychology či terapeuty, kteří postiženým i jejím rodinám pomáhají.
UKRAJINA: PODPORA WATCHDOG CENTER
Od 24. února tohoto roku plní Ukrajina přední stránky světového tisku. Z pohledu lidských práv je ale dobré si připomenout, jaká byla situace v této zemi před ruskou agresí.
Po událostech v roce 2014 se situace na poli lidských práv na Ukrajině velmi zlepšila. Byla zrušena cenzura, policie přestala být zneužívána k pronásledování odpůrců, volby začaly probíhat svobodně a vcelku transparentně.
Člověk v tísni se tedy mohl začít věnovat projektům, které fungují i v zaběhaných demokraciích. V roce 2021 například řídil a financoval po celé zemi činnost hlídacích center, tzv. watchdogů.
Jeden příklad zas všechny z města Záporoží. Zdejší watchdog centrum poskytlo pomoc zdravotnickému personálu místní infekční nemocnice, jejíž vedení neproplatilo lékařům ani sestrám jejich přesčasy na COVID odděleních. Zaměstnanci centra hovořili se sestrami, které, přestože přímo pracovaly s pacienty s COVID-19 a na přesčasy měly ze zákona plný nárok, předepsané doplatky nedostaly.
Ukázalo se, že kromě nedoplatků byly nemalé částky z rozpočtu nemocnice vynaloženy na bonusy pro administrativní pracovníky a lidi, kteří v této nemocnici nikdy nepracovali. V důsledku tohoto zjištění bylo vedení nemocnice odvoláno a všechny přesčasové platby uhrazeny. O případ se navíc začala zajímat policie, která zahájila vyšetřování celého případu.
PODNĚSTŘÍ: PŘÍBĚH SLEČNY, KTERÉ ZMĚNILA ŽIVOT JEDNA KNIHA
Do svých 22 let žila Larisa Calic celkem normální život. Sice v nenormálním Podněstří -- tento státní útvar de facto neexistuje, protože jej nikdo neuznává --, ale se zcela běžnými problémy. Potom jí kamarád, který narukoval do podněsterské armády, vyprávěl o podmínkách, které v armádě panují. Larisa vyzpovídala 11 dalších rekrutů a když kniha – nebo spíše útlá knížka – s podporou Člověka v tísni vyšla, její život se změnil k nepoznání.
Larisa v knize nezveřejnila žádná vojenská či státní tajemství nebo cokoliv, co by ohrozilo bezpečnost státu a armády, nebyly tam informace o umístění vojenských jednotek ani jiné citlivé informace. Byly to pouze příběhy obyčejných lidí, mezi nimiž byli například takoví, kteří sloužili i přesto, že jejich zdravotní stav je vylučoval z plnohodnotné vojenské služby. Anebo tam byly příběhy lidí, kteří naprosto zbytečně ztratili rok života, které mohli smysluplně strávit například studiem.
Tato kniha však dala důvod podněsterské státní bezpečnosti, aby se o Larisu začali zajímat. Dostala dopis z vojenské prokuratury v Podněstří, že je proti ní zahájeno trestní stíhání pro podporu extremismu. Dle tohoto paragrafu ji hrozilo 3-5 let vězení. Dostala předvolání k výslechu, které dlouho ignorovala. V únoru roku 2020 ale v moldavském Kišiněvu, kam přesídlila, opakovaně viděla auto s Podněsterskou SPZ, které se nacházelo v blízkosti jejího bydliště. Pochopila, že to může být nebezpečné a rozhodla se uchýlit se do bezpečí. S pomocí Člověka v Tísni odjela z Moldavska do bezpečnější země, kde pobývá dodnes.
JIŽNÍ A STŘEDNÍ AMERIKA: LIDSKÁ PRÁVA MNOHDY JEN NA PAPÍŘE
Kancelář Člověka v tísni v kostarickém San Jose je jeho největší lidskoprávní kanceláří mimo Prahu, pracuje v ní více než desítka místních zaměstnanců, kteří podporují osoby i organizace v pěti zemích.
Jednou z nich je i Nikaragua. Od protestů a politické krize v roce 2018 požádalo více než 94 700 Nikaragujců o útočiště v sousední Kostarice. Dodnes neustalo politické pronásledování a represe lidí, kteří zvedli hlas proti diktatuře prezidenta Daniela Ortegy-Murillo.
Kevin Salazar, kterého budeme kvůli jeho bezpečnosti takto nazývat, je nikaragujský obránce lidských práv a aktivista. Patří mezí desítky tisíc osob, které dnes žijí v exilu. Před útěkem byl déle než měsíc vězněn a podroben různým druhům mučení a špatného zacházení, což mělo samozřejmě velké negativní dopady na jeho duševní zdraví.
„Člověk v tísni mi nabídl, abych se stal součástí jejich programu psychosociální péče, ve kterém jsem měl přístup ke skupinovým i individuálním sezením s psychologem specializovaným na řešení případů traumat a mučení souvisejících s porušováním lidských práv.“ říká Kevin.
Kromě toho mu organizace poskytla technické vybavení -- kameru, mikrofony, počítače -- , aby dokumentoval mezi uprchlíky situaci v zemi. Byl rovněž vyškolen pro produkci mediálního obsahu. „Člověk v tísni byl vždy po mém boku a poskytoval mi podporu, abych mohl pokračovat v boji za spravedlnost a demokracii v Nikaragui,“ dodává Kevin.
