Mami, přiznej si to!

Publikováno: 11. 3. 2015 Doba čtení: 2 minuty
Mami, přiznej si to!
© Foto:

S paní Krausovou a jejím desetiletým synem Tomášem jsem se poprvé viděla v kanceláři pracovníka OSPOD. Hned následující den jsem se vydala k ní domů. Největším problémem rodiny byla docházka syna Tomáše do školy.

Tomáš je milý kluk, který pro své mentální postižení navštěvuje ZŠ speciální. Jeho maminka trpí depresemi a je v péči psychiatričky. Kromě toho má také zdravotní problémy a tak Tomáše často nedopravila do školy. Kdysi měli zařízený odvoz, ale tam paní Krausové vznikl dluh, protože jeden měsíc dopravu nezaplatila. A tak už půl roku Tomáš chodí do školy velmi nepravidelně a má mnoho zameškaných hodin. Špatnou docházku ve škole jsme řešili u pracovníka OSPOD a společně přemýšleli, jak dopravu pravidelně hradit. Probírali jsme i finanční situaci rodiny. Peníze na dopravu rodina měla, problém byl tedy někde jinde… Po měsíčním pravidelném docházení paní Krausová přiznala mně i sobě závislost na alkoholu. Opakovaně jsme probíraly závislost a to, co s tím souvisí – zhoršený zdravotní stav, špatná docházka Tomáše do školy (paní Krausová po předchozí noci občas nevstala, aby Tomáše do školy zavezla), špatná finanční situace, stav domácnosti.

Paní Krausová se přihlásila u své psychiatričky do programu pro alkoholově závislé. Ve škole jsme se domluvili, že když paní Krausová nezaveze Tomáše do školy, třídní učitelka mi hned zavolá, abych mohla s paní Krausová okamžitě situaci řešit. To se stalo jednou, hned z počátku.  Tomáš začal chodit do školy pravidelně. Paní Krausová zaplatila svůj dluh u dopravce a Tomášovi kroužek zooterapie. Stav domácnosti se začínal lepšit. Nyní paní Krausová uvažuje o změně bydliště, aby nežila v prostředí, kde zná lidi, kteří bar, nad kterým přímo bydlí, často navštěvují.

Do rodiny chodím stále minimálně 1x týdně. S Tomášem mluvíme o škole, jak se mu tam líbí, co vyrobil, jak se mu daří. S paní Krausovou pak probíráme její zdravotní stav, pravidelnou docházku, domácnost, péči o Tomáše, finance, bydlení. Vždy se zeptám, jak to vypadá s léčbou. To už je parketa pro její psychiatričku. Paní Krausová je velmi schopná, jen potřebuje podporu někoho zvenčí. A tak funguji jako podpora, paní Krausovou motivuji a mluvíme o tom, co já ze svého pohledu vidím a co by bylo fajn změnit, aby vše fungovalo. Domnívám se, že je to to hlavní, co paní Krausová nyní potřebuje…

Autor: Dis. Anna Seidlová, pracovnice Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, která je členem realizačního týmu projektu „Projekt Kooperace pro ústecké Předlice“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.