Měli bychom přejít na systém státních exekucí, říká Daniel Hůle v rozhovoru pro Aktuálně.cz

Jak moc je pro vás ona horem dolem probíraná teritorialita podstatná?

Pro mě je to jen jeden ze způsobů - byť důležitý -, jak se dostat z dluhových pastí. V Česku má dnes jeden dlužník průměrně pět exekucí a těch pět exekucí vymáhají průměrně čtyři a půl exekutora. S dlužníkem i zaměstnavatelem tak komunikuje absurdně vysoké množství lidí. Ale třeba balík změn, o kterém se bavíme, ukazuje, že teritorialita nemusí být jediným způsobem, jak z toho ven. Poslanci třeba schválili paragrafy, podle kterých se exekutoři musí postavit do fronty a čekat, až na ně přijde řada. Skončila by tak stresující situace, kdy jeden večer zazvoní jeden exekutor na mobiliární exekuci a druhý večer se přijde na vaši televizi kouknout zase úplně jiný a mně do telefonu v poradně brečí člověk pod nátlakem, že do zítra musí sehnat padesát tisíc. Stejně jako je to už nyní u strhávání plateb z příjmu, i u "mobiliárek" by se exekutoři nově řadili za sebou a nepředbíhali se u dlužníka. To samozřejmě mnohým exekutorům extrémně vadí, snad se to ale podaří v zákoně udržet.

Asi největší změnou je konec takzvaných marných exekucí, tedy stovky tisíc případů, kde původní dluh nepřesahoval 1500 korun, ale narostl v mezičase do obřích rozměrů. Jak přesně to chtějí poslanci ukončit?

Bude se to týkat malých dluhů, u kterých se pro věřitele nic nevymohlo tři roky. Třeba již zmiňovaná jízda načerno je nejlepší příklad. Mladý člověk má pětadvacet exekucí seřazených za sebou. Nyní splácí po stokorunách, ale třeba jen tu první exekuci, která v minulosti v nelidském systému třeba vyskočila ze stovek na 21 tisíc. A až se s tím nějak vypořádá, nastoupí další nabobtnaný dluh, protože exekuci nelze promlčet. Jako perspektivu před sebou doteď má čtyřicet let v nekonečné dluhové pasti. To není normální.

Nově by tedy museli být z moci úřední do třech měsíců zastaveny ty exekuce, které tři roky nic nevynesly - a exekutor by od státu dostal zhruba 750 korun za každé takové odmazání. Oprávněný, tedy věřitel, pak daňovou slevu. Je to celé vymyšlené tak, aby se ke kompenzacím nedostali šmelináři, kteří sídlí někde v daňových rájích. Stačí připomenout příběh pražského dopravního podniku, který tyto dluhy prodal do sítě podivných firem spjatých s nynějším hradním kancléřem Vratislavem Mynářem.

Hodně zajímavým institutem je takzvané milostivé léto. Díky němu by bylo možné zaplatit dluh v původní výši u veřejnoprávních věřitelů - to jsou všechny ty nedoplatky u zdravotních pojišťoven a dopravních podniků.

Zde je důležité říci, že dlužník bude muset být aktivní a podat návrh. Zatímco u těch zmiňovaných patnácti stovek neplatí nic, zde už musí zaplatit původní dluh a 750 korun na nákladech. Je to něco jako akce - opatření se vyhlásí na omezený čas a dlužník musí projevit aktivitu. Za to se mu nabízí velká příležitost definitivně se zbavit některých dluhů. Řeknu příklad: dlužil jste deset tisíc zdravotní pojišťovně, dnes je to už se vším sto tisíc a mimo vaše finanční možnosti. Teď si půjčíte těch původních deset tisíc od rodičů, přidáte 750 korun a jste z toho venku.

Mýlím se, když se mi zdá, že by milostivé léto nemohlo zafungovat bez velké informační kampaně? Kdo se dosud o své dluhy nestaral, těžko si v novinách na straně 12 najde noticku, že má čtvrt roku na splacení restů.

Přesně tak. Pokud změny projdou a zákon podepíše prezident, začneme ve velkém s informováním. Nejen kvůli milostivému létu, ale i kvůli dalším změnám. Samozřejmě by to ideálně měl udělat stát. Kdyby sociální a zdravotní pojišťovny, dopravní podniky a další oslovily své dlužníky, bylo by to výborné. Je to i v jejich zájmu - žádný podnik nechce mít dlužníky, protože to není perspektivní klient.

Podle nových paragrafů už by nemělo být tak snadné vejít do bytu a odnést si televizi, každý zásah by také měl být nahrávaný. Jak se o tom ale lidé v potížích dozvědí?

I to zahrneme do informační kampaně. Důležité je lidem vysvětlit jejich nová práva například při zmiňovaných mobiliárních exekucích. Zde je problém, že není možné doufat v pomoc státu, to už většinou není jeho byznys. Navíc mají v celé věci svůj silný zájem i exekutoři - takže se nejspíš budou snažit maximálně přibalit mezi papíry o jeden navíc. Do osvěty tedy budeme muset zapojit neziskovky, jako je Člověk v tísni a další.

Jaké změny by měly v oblasti exekucí přijít, aby do exekucí neupadaly další statisíce lidí? Proč sněmovnou neprošel návrh, aby se ukončily exekuce, které nejsou už roky spláceny? 

Celý rozhovor Daniela Hůleho s Davidem Klimešem pro server Aktuálně.cz si můžete přečíst zde.