TOP 10 migračních témat roku 2022: v hlavní roli útěk před konflikty i přírodními katastrofami

1. Rekordní rozsah nuceného vysídlení

Podle údajů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) překonal počet celosvětově vysídlených osob hranici 100 milionů. Číslo zahrnuje jak uprchlíky v pravém slova smyslu (dle Ženevské konvence), tak osoby na útěku uvnitř hranic svých států (IDPs). K novému antirekordu nejvýrazněji přispěla otevřená ruská agrese proti Ukrajině. Mimořádně vysoký počet lidí ale vyhnalo z domovů také násilí v Burkině Faso nebo Myanmaru.

2. Proměna migrací na americkém kontinentu

Experti z MPI poukazují na fakt, že napříč americkým světadílem dochází k narušení desítky let starých migračních vzorců. Mnohé z tradičních výchozích států samy hostí čím dál více migrantů. Nápadně se změnilo složení migrantů usilujících o vstup do USA přes hranici z Mexikem – k občanům středo- a jihoamerických států se v roce 2022 přidaly nejen tisíce Ukrajinců, ale také vysoké počty příchozích z jižní Asie nebo subsaharské Afriky. Prudce vzrostl počet lidí prchajících z Venezuely, Haiti či Nikaraguy. Americký kontinent se podle hodnocení MPI stává integrovanou migrační zónou, kde každý migrační proces vyvolává a ovlivňuje celou řadu dalších přesunů.

3. Katastrofální sucho a hlad ve východní Africe

Východ afrického kontinentu postihla po sérii špatných úrod nejhorší sucha za posledních 40 let. V důsledku Ruskem vyvolané války na Ukrajině region trpí také prudkým růstem cen potravin. Výsledkem obou těchto krizí je ohromující rozsah nuceného vysídlení. Jen v Somálsku se za uplynulý rok počet vnitřně vysídlených osob zvýšil o jeden milion (celkový počet IDPs v zemi nyní dosahuje 3 milionů. K tomu je potřeba započítat i více než 600 tisíc uprchlíků registrovaných mimo somálské hranice). Statisíce vysídlených zaznamenává také Etiopie postižená jak extrémním suchem, tak ozbrojeným konfliktem v provincii Tigraj.

4. Bohaté státy shánějí pracovníky ze zahraničí

MPI si všímá rostoucích snah vyspělých zemí přilákat k sobě pracovní síly ze zahraničí. Hlavní důvody jsou podle odborníků dva: jednak nutnost rozhýbání ekonomik po dvouleté covidové „pauze“, a jednak čím dál citelnější dopady nepříznivého demografického vývoje (nízký přirozený přírůstek, stárnutí populací). Jako příklady uvádí MPI rekordní imigrační plán Kanady (1,45 milionu cizinců pro roky 2023–2025), skromnější, ale v principu podobné cíle nastíněné vládami Austrálie a Nového Zélandu, anebo plán omezené amnestie pro neregulérní migranty ve Francii. Za důkaz, jaký hlad mají vyspělé ekonomiky po pracovní síle, pokládají odborníci i bezproblémové přijetí, jakého se dostalo uprchlíkům z Ukrajiny.

5. Přetížení imigračních systémů

Také v tomto bodě se podle MPI odráží návrat od covidových omezení do normálu: prudký nárůst mobility vedl v mnoha zemích k totálnímu zahlcení přijímajících úřadů. Americké konzuláty hlásily v říjnu na 385 tisíc nevyřízených žádostí o trvalý pobyt. V Indii se čekací lhůty na vyřízení turistických víz do USA protáhly až na tisíc dní. Počet nevyřešených azylových případů u amerických soudů dosáhl dvou milionů. Problém se zdaleka netýká jen USA: v Kostarice, na níž tvrdě doléhá exodus ze sousední Nikaraguy, čekalo v září ve frontě na azyl na čtvrt milionu lidí. Štosy nevyřízených žádostí o humanitární víza hlásí také Nizozemí či Spojené království.

6. Humanitární ochrana mimo uprchlický status

Výzkumníci MPI popisují sílící trend, kdy mnohé státy lidem na útěku namísto „klasického“ azylu udělují alternativní formy ochrany. Nejznámějším příkladem tohoto přístupu je aktivizace institutu dočasné ochrany, k níž Evropská unie přistoupila krátce po ruském vpádu na Ukrajinu. Další variací je podmínečný vstup (parole), který Ukrajincům umožnila vláda Spojených států. Odborníci upozorňují, že náhradní formy ochrany jsou dvojsečnou zbraní: na jedné straně umožňují státům reagovat na krize rychleji než prostřednictvím těžkopádných azylových systémů, ale na druhé dostávají uprchlíky do krajně nejistého právního postavení, kdy není vůbec jasné, co nastane v momentě, kdy jejich vízové provizorium vyprší.

7. Vysídlení vyvolané klimatickými pohromami

Extrémní výkyvy počasí byly stejně jako v předchozích letech vůbec nejvýznamnějším faktorem globálního vysídlení – silnějším než konflikty i další formy násilí. MPI ve svém přehledu věnuje pozornost iniciativám, které na hrozbu „klimatického vysídlení“ reagují. Jednou z nich je přelomová, byť poněkud neurčitá dohoda z klimatického summitu OSN (COP27) o vytvoření speciálního fondu pro kompenzace zemí postižených změnami klimatu. Druhou pak o poznání méně rozmáchlá, ale zato inovativní nabídka humanitárních víz, které hodlá lidem postiženým přírodními pohromami rozdávat vláda Argentiny.

8. Azyl na ústupu?

Ať už je řeč o Evropě nebo USA, klasický teritoriální azyl se podle expertů z MPI ocitá obrazně řečeno „na přístrojích“. V Evropě označují za zlomový moment skandální nápad britské (a posléze i dánské) vlády posílat žadatele o azyl do africké Rwandy. Na americkém kontinentu stojí podle nich za pozornost jak neochota Bidenovy administrativy odříznout se od restrikcí, které vůči žadatelům o azyl zavedl Donald Trump, tak bariéry, které řada jihoamerických států vztyčuje proti příchodu emigrantů z Venezuely. Samostatnou kapitolou jsou pak protizákonné „pushbacky“ (odmítání a vracení žadatelů o azyl) praktikované na hranicích EU.

9. Migrace jako mobilizační nástroj populistů

Ačkoliv se v principu zdaleka nejedná o nový jev, v roce 2022 bylo možné zaznamenat další a další případy vzestupu populistických politiků, vezoucích se na vlně protiimigrační rétoriky. MPI připouští, že strach z imigrantů nefunguje vždy a všude: pokud by tomu tak bylo, v Brazílii by i po uplynulých volbách zůstal prezidentem Jair Bolsonaro a americký Kongres by po volební „rudé vlně“ plně ovládali republikáni. V Evropě nicméně hra na xenofobní nótu v roce 2022 fungovala. Jasným důkazem jsou výsledky parlamentních voleb v Itálii, Švédsku a Maďarsku. Protiimigrační postoje pomohly k udržení vlády sociálních demokratů v Dánsku, jakož i k rekordnímu výsledku Marine Le Pen během prezidentských voleb ve Francii.

10. Rozporuplné reakce na emigraci a turismus z Ruska

Nevyprovokovaná agrese Moskvy proti Ukrajině vyvolala protichůdné reakce na přítomnost ruských emigrantů i turistů. Některé z evropských zemí (Bulharsko, Kypr, Malta) přestaly ruským investorům nabízet „zlatá víza“. Jiné (konkrétně pobaltské země a Polsko) zablokovaly vstup na své území ruským turistům. Odpovědi států na příchod desítek až stovek tisíc mladých mužů utíkajících před mobilizací do ruské armády se liší případ od případu. Zatímco třeba Spojené arabské emiráty vítají Rusy s otevřenou náručí (odtud přezdívka Dubaje na „Dubajsk“), některé z postsovětských zemí se k přílivu Rusů, jenž vede k růstu cen nemovitostí a tím zvyšuje sociální napětí, staví o poznání rezervovaněji.

Podrobnější rozbor všech vyjmenovaných témat je k dispozici na webu MPI ZDE.