Mladým uprchlíkům bez doprovodu nejbližší rodiny jsme v Česku otevřeli Bezpečný přístav
Publikováno: 28. 11. 2023 Doba čtení: 3 minuty
Sedmnáctiletý Mykola přicestoval na Hlavní nádraží v Praze koncem října úplně sám. Není bohužel výjimkou. Mladých uprchlíků bez doprovodu dospělých u nás žije přinejmenším několik stovek. Právě pro tuto skupinu uprchlíků jsme připravili Bezpečný přístav, kde mohou najít provizorní domov.
Provizorní domov, kde může Mykola studovat
Už pár dní po příjezdu našel Mykola díky našim pracovnicím provizorní domov v Karlových Varech. V bytě, který je určen mladistvým a mladým dospělým uprchlíkům z Ukrajiny, se teď může dál věnovat online studiu na střední škole stravování a služeb. Doma na Ukrajině zůstali jak jeho rodiče, tak starší bratr, který už řadu měsíců bojuje na frontě. Kromě členů rodiny mu nejvíce schází jeho přítelkyně, se kterou nemohl oslavit ani své osmnácté narozeniny. Na své přání je nakonec strávil ve svém oblíbeném fastfoodu spolu s pracovníky naší karlovarské pobočky. Nikoho bližšího v Česku zatím nemá.
Naši terénní pracovníci mu pomáhají od prvního dne se vším potřebným. „Seznámili jsme Mykolu s programem projektu Bezpečný přístav, který jsme připravili pro uprchlíky ve věku 15–21 let. Nejde nám jen o to mladé lidi nouzově ubytovat. Pro začátek jim můžeme nabídnout potravinovou pomoc a zajištění základních potřeb. Na to většinou navazuje další sociální pomoc. Podporujeme je při studiu nebo hledání práce, asistujeme při vyplnění všech potřebných žádostí,” vysvětluje Martin Fülöp, koordinátor karlovarského terénního týmu pro uprchlíky. „Snažíme se mladým lidem dopřát dostatek soukromí, ale program jako takový je komunitní.” Je tedy pravděpodobné, že se k Mykolovi přistěhují brzy další mladí lidé v podobné životní situaci. Abychom jim pomohli s lepší integrací, podporujeme je také v učení českého jazyka nebo skrze začlenění do volnočasových aktivit.
Neustále se vracející traumata
U Mykoly i ostatních mladých lidí z Ukrajiny se projevují také následky prožitého traumatu. Pravidelně se tedy setkává s naší ukrajinskou psycholožkou. Ta mu pomáhá vyrovnat se nejen s pocitem osamění, velkým steskem po všech blízkých, ale také postupně zpracovat těžké prožitky. Vrací se mu mimo jiné vzpomínky na tragický letní den v roce 2022, kdy bylo jeho rodné město Vinnycja ostřelováno. Zabito bylo 27 lidí včetně tří dětí a dalších 183 lidí bylo zraněno. Od té doby se v místě často ozývaly sirény a bombardování se stalo smutnou součástí neklidného života místních obyvatel.
„Aby mohl být v kontaktu se svými blízkými a dál pokračovat ve studiu, zapůjčili jsme mu počítač,” říká térénní pracovnice Marharyta. „Nyní se už aktivně učí česky a hovoří o tom, že by se po ukončení studia rád osamostatnil, našel si práci a podpořil tak svou strádající rodinu. Ze všeho nejvíc ale sní o tom, že válka skončí a on bude moci začít jednou žít normální život se svou přítelkyní.”
Jméno klienta bylo v článku změněno z důvodu zachování jeho anonymity.
