Napodobování Cháveze Venezuelanům už nestačí
Publikováno: 4. 12. 2015 Doba čtení: 3 minuty
Do parlamentních voleb ve Venezuele zbývá jen pár dnů. Stále je však těžké odhadnout, co přesně může 6. prosinec přinést. Země závislá na vývozu ropy se po pádu jejích cen před půldruhým rokem ocitla v hluboké krizi. Meziroční inflace se odhaduje na 200 procent, HDP se propadá o osm procent. V obchodech chybí základní potraviny a hygienické potřeby. Kriminalita se vymkla kontrole a řada lidí kvůli strachu z přepadení téměř nevychází ven. Caracas patří k městům s největším počtem vražd.
Demokratické volby nečekejme
Přestože si většina obyvatel přeje změnu režimu, prezident Nicolás Maduro a jeho vládní strana PSUV (Spojená socialistická strana Venezuely) dávají jasně najevo, že udělají vše proto, aby zůstali u moci.
Bylo by naivní očekávat demokratický průběh voleb. Někteří z lídrů opozice jsou ve vězení, nebo nesmějí kandidovat. Evropské unii i Organizaci amerických států byly zamítnuty pozorovací mise. Na volebním lístku se vedle hlavní opoziční koalice Mesa de la Unidad (Demokratická unie) objevily další dvě strany s podobným názvem i logem, které vláda vytvořila ke zmatení voličů. Pravděpodobně dojde i na další triky, jako je počítání voličských hlasů „mrtvých duší“ nebo zapojení ozbrojených skupin, které se postarají ohlas pro „správnou“ stranu.
V zemi navíc prakticky neexistují nezávislá média. Maduro obsadil téměř veškerý mediální prostor a horlivě ohlašuje opravy silnic a mostů, nové bydlení pro nižší třídy a další skvělé vyhlídky pro dělníky a ostatní poctivě pracující. Vládní strana také stále připomíná zesnulého prezidenta Huga Cháveze, respektive svou identitu staví na jeho bezmála posvátném odkazu. A socialistická hesla – mnohdy vyřčená kdysi právě Chávezem – se valí na Venezuelany ze všech stran.
Přesto předvolební slogany typu „radikalizujeme revoluci a ukončíme ekonomickou válku“ nebo „společně zvítězíme, společně vybudujeme socialismus 21. století“ v odrazu každodenní reality slábnou a kritika vůči režimu je největší za poslední desítky let.
Naději ztratili i ti, kdo snu o socialismu 21. století věřili
Před pár dny jsem několikrát vyrazil do chudých čtvrtí Caracasu. Chtěl jsem poznat blíže hlavní chávistickou volební základnu. Ve svazích nad centrem města, v panelácích – jež kdysi „daroval“ prezident Chávez venezuelskému lidu, i v domcích se střechami z vlnitého plechu se politické názory různí.
Třeba paní Idalcira Gomézová měla celý byt vylepený portréty Simona Bolívara, bojovníka za nezávislost na Španělsku, a posledních dvou prezidentů. Postarší Venezuelanka sleduje jen státní televizi a čte provládní noviny. Měla strach. Bála se, že kdyby volila opozici, přijde o byt. „Nikoho z opozice neznám, ani mě to nezajímá. Je to jen skupina boháčů z luxusních čtvrtí Caracasu, kteří se o nás chudé nezajímají,“ mávla rezignovaně rukou. Podobné názory zaznívaly i v jiných rodinách. Chávez pro mnohé zůstává otcem, jenž jim naslouchal, dal jim bydlení a pocit důležitosti. A před smrtí si vybral jako svého nástupce Madura, takže to respektují.
Jinde – a takových bylo více – však stejné přesvědčení neplatilo. Carlos Hernández dříve volil Cháveze, ale nyní mu došla trpělivost. „Téměř každý den trávíme desítky hodin ve frontách na vládou dotované potraviny, normální zboží si nemůžeme dovolit,“ popsal komplikovanou situaci. Carlos pracuje jako řidič a pobírá, podobně jako většina jeho sousedů, minimální plat. V přepočtu méně než deset amerických dolarů měsíčně. Zároveň se na internetu v alternativních médiích dočítá o korupčních skandálech vlády a o jejím napojení v narkobyznysu. Patří k těm, kteří snu o socialismu 21. století hluboce věřili, ale teď se shodují – Venezuela potřebuje změnu.
Optimistických scénářů moc není
Těžko říct, jak nedělní volby nakonec dopadnou. Povolební scénáře jsou různé. Ty pesimistické předpovídají vytvoření paralelních institucí, omezení národního shromáždění a ještě silnější autoritativní moc armády. A optimistických mnoho není. V zemi je patrná velká nervozita a rozpoznatelná bezradnost vlády nad ztrátou legitimity. Jedno je ale jasné: urputná snaha nynějšího prezidenta napodobovat charismatického Cháveze a vládní propaganda, která našinci připomene spíše éru satirické České sody než cokoli jiného, již nestačí.
Článek vyšel v Lidových novinách