Negramotnost v 21. století? Bohužel stále existuje!
Publikováno: 21. 6. 2016 Doba čtení: 2 minuty
Negramotnost je u nás vyhlazená jako pravé neštovice, nebo černý kašel, řekli byste. Bohužel tomu tak není, stejně jako zmíněné nemoci je zřejmě rezistentní. Stále mezi námi totiž žijí lidé, kteří neumí číst a psát a i číslice jsou pro ně nic neříkající znaky. Přitom aktivní znalost písma je základním kamenem naší civilizace, jde o důležitý předpoklad kultivace každého z nás. Vymýcení negramotnosti by mělo být prioritním zájmem naší společnosti.
Již tři roky pracuji jako sociální pracovnice v terénních programech v Liberci a v Hrádku nad Nisou. A negramotnost, se kterou se potkávám, je jedna z věcí, které mne neustále překvapují. Jak je vůbec možné, že v ČR existuje? Kde hledat viníka? V kolapsu vzdělávacího systému nebo v nepodnětném prostředí rodiny? Těžko soudit, v těchto extrémních případech zřejmě v obojím.
Negramotnost představuje pro lidi, se kterými pracuji, velký problém. Nedokáží si přečíst smlouvy, které podepisují, ani rozhodnutí, které jim přicházejí. Příkladem za všechny by mohl být klient, kterého musím doprovázet na všechny úřady. Bez mé pomoci by skončil už při vyplňování prvního formuláře. Není schopen si přečíst jakoukoliv poštu, musí počkat na mě. Díky tomu se tak například může stát, že uplyne lhůta pro možné odvolání. Jelikož nezná měsíce, data, hodiny, čísla, problémem jsou i domluvené schůzky. To se projevilo například při zajišťování ubytování a nájemní smlouvy.
Důchod? Jedině na poště bez elektronického pořadníku
Podobně jsme řešili i problém paní, které docházel důchod na poštu s číselným vyvoláváním pořadí, zobrazujícím se na světelné tabuli. Vzhledem k její neznalosti čísel a ostychu bylo převzetí důchodu velmi náročné a to jak psychicky, tak časově. Klientku jsme se snažili čísla naučit, aby byla schopná si důchod vyzvednout samostatně. Ani po několika měsících se nám to bohužel nepodařilo. Řešením se nakonec ukázalo přemístit vyzvednutí důchodu do pobočky bez číselného pořadí.
Problém negramotnosti se netýká pouze střední nebo starší generace. Je to problém i dnešní mládeže. Měli bychom se ptát, co dělat, když dítě vyrůstá v rodině, které mu nenabízí adekvátní podporu. Jaké instituce aktivovat, aby dítěti i rodině pomohly? Které dveře otevřít, aby se za nimi mladí i staří mohli naučit číst, psát a počítat? A kdo zaplatí učitele? Poučit bychom se mohli například od Marie Terezie, která pochopila hodnotu vzdělání a její cenu pro přítomnost i budoucnost.
Sociální služby Terénní programy byla v roce 2016 podpořena z dotace Libereckého kraje.
